Zavřete oči a představte si, že jste se přesunuli do malé vesničky poblíž Newbury, Berkshire ve Velké Británii. TAK a teď ty oči otevřete a zavřete ještě jednou a POŘÁDNĚ... A jste v PAŘÍŽI!!! Zázrak? Ne, ale asi to začnu nazývat šílenstvím brzo... Naučit se francouzsky je skoro tak nemožné, jako postarat se o ječící čtyřletá dvojčata. Světe div se, vy čtěte mé další dobrodružství tentokrát s Emily a Tomem a Pařížany na každém rohu...
Stejně si myslím, že i ten nejtvrdší oříšek se dá rozlousknout...

Jak se z Čárlse stal Šáá(r)l

11. září 2012 v 23:07 | Klárka |  Paris
Bienvenue!!!

Bonjour!
Je tu můj první článek z Paříže, kam jsem se vydala s velkým očekáváním. Chtěla bych se naučit francouzsky. Pro vaší informaci, francouzština je pro mne španělskou vesnicí (nebo francouzskou?!!)...
Během prvních dní jsem zjistila, že anglicky se tu domluvím stejně "dobře" jako u nás v České republice a záhy na to jsem zjistila, že pochytat všechna ta slovíčka, která vlastně zní jako... No jako jedno dlouhé slovo.

Z původního Charlese /čárls/ de Gaulle se stal vznešený /šáárl/ de Gaulle. Do letadla směr Paříž jsem nastupovala po hodinovém čekání na letišti ve Frankfurtu (řekněte mi, kdo letí do Paříže s přestupem?!! Pravděpodobně jen ten, kdo chce dvě svačiny...). Lidé přede mnou i za mnou byli pozdraveni německy. Mne ale bylo řečené překrásné Bonjour s veškerou elegancí. Sama pro sebe jsem si řekla, že asi mi jde se tvářit jako pravá Francouzka - chic, elegance, růžový kufřík. Po usazení jsem si chtěla přečíst noviny, které jsem si vzala při vstupu do letadla. Huhuhuuu - tak odtud vítr vane. Žádná elegance, žádný výraz, ale Les Echos - le Quuotidien de l´économie... No takže na třeba na stránce č.14 jsem si mohla přečíst, že Les Vendanges 2012, Seront les plus faibles depuis vingt ans, a nebo ještě zajímavější, stránka 19 tentokrát, Vivendi ne sera (asi by si teda měl vzít projímadlo, když mu to zrovna nejde...) pas coupé en deux.
No tak jsem noviny s veškerým zbytkem své elegence složila a dala do síťky na sedadle, protože jediné, co bych z nich tak mohla přečíst, bylo počasí (malinká barevná mapa Francie na stránce 12.)

Můj nový tatínek mne už čekal, popadl můj težký kufr. Určitě se mu protočily oči, ale nic neříkal. Prosvištěli jsme si to rychlostí pařížské zácpy a už jsem objímala mé nové dětičky. To ještě nezlobily...
Rodiče jsou úžasní, moc si rozumíme, jíme, pijeme a smějeme se spolu. Prostě paráda. Každý večer se těším, až se vrátí z práce. Myslím si, že je to tím, že tu nemám zatím nikoho, s kých bych si pořádně popovídala. S dětma si moc na normální úrovni nepoklábosím.
"Jak jste se měli?" - ("Dobře.")2
"Co jste měli k obědu?" - ("Nevím.")2
No a tak to jde dál...

Protože jsem tu hned první dny onemocněla vážně děsnou rýmou Smějící se, tak jsem šla do lékárny.
Cítila jsem se jako má oblíbenkyně Bridget Jones, jen s tím rozdílem, že jsem znározňovala bolest v krku, ucpaný nos a kašel... Odešla jsem s největším nosním sprejem v historii a dalším, o poznání menším, do krku. Úspěch. Mise splněná. Kašel s rýmou fuč.

od 1 min 50 secs je ta má scéna, kterou jsem celou dobu viděla před sebou při komunikaci s lékarnící a dalším mladým asistentem, který jako že bude překládat. Ta lékárnice ho pořád pšuš pšuš pšuš a dál dělala, že namá problém mi porozumět.
AŤ ŽIJE FRANCOUZSKÉ SEBEVĚDOMÍ

Minulý týden jsem jela do školy na den otevřených dvěří. Přivítala mne milá paní, která se vypařila v okamžiku, kdy jsem se jí francouzsky zeptala, zda mluví anglicky.
Po chvíli přišel pán, tak jsem spustila:
"Bojour, Je m´appelle Klara. Parlez-vous anglais? "
"Oui"
"Great. So..."
A tak jsem mu řekla, že jsem začátečník a že bych chtěla nějaké informace o jejich kurzech, které nabízí. A on že musím si napsat test tak na půl hodiny. A já že to nepotřebuji, protože francouzsky neumím. A on že umím, že jsem s ním fr mluvila. Tak jsem mu řekla, že to je všechno, co umím. A on že řada na mne vyjde za hodinu a potom, že si ho můžu napsat a potom podstoupit ústní zkoušku. Na to jsem se zasmála a říkám, že nemám dvě hodiny, abych tu byla - víceméně zbytečně. Test psát nemusím, že stejně tomu nerozumím, a ústní zkouška právě proběhla, takže ví, jak francouzsky mluvím, no spíš nemluvím... Tak mi řekl, že když čas nemám, tak ať přijdu příští týden. Nepřišla a ani nemám to v plánu tam jít.
Našla jsem si jinou školu.

V neděli jsem jela opět do centra, vedro jako blázen, spálila jsem si nos. Zúčastnila jsem se Free Walking Tour. Bylo to super. Pokud se chystáte na návštěvu nějakého velkého města, podívejte se, zda tam náhodou taky není možnost se toho zúčastnit. Ušetříte hodně peněz a ještě máte o zábavu postaráno. Zde je odkaz na společnost, která tyto tours organizuje: http://www.neweuropetours.eu/
Prostě super, na konci prohlídky metropole dáte vašemu provodci nějaké penízky (5 liber, euro...) Hodně lidí tam bylo stejně jako já single, takže jsem se scucli a povídali. V tom světě vám ale potkáte zajímavé lidi odevšad.
Po 3 hodinách se s námi Adam, náš průvodce rozloučil, a my zcucnutí jsem šli na mezinárodní piknik. Koupili jsme bagety a briošek a přidali jsme se asi k 50 dalším lidem sedících na suché trávě, pár z nich jí v jiném složení i kouřilo, a jedli a povídali jsem. Kolem sedmé jsem se rozloučila s kontakty v kapse a pádila na vlak.

Tady mají vlaky jména. Ke mně jede Pepík. No jmenuje se PEPE, ale tak Pepík, uznejte sami, je přeci jen milejší... A ještě MONA. Takže tu mám skoro takovou chaloupku z perníku...

Paříž je krásná. Zvykám si na lidi všech etnik a vůní. To byste nevěřili, jak se tu ty pachy střídají. A místo abych nosila nos nahoru, koukám si pečlivě pod nohy, abych nevyšlápla jedno z tisíce hnědých hromádek. Přes 400 lidí ročně navštíví nemocnici s nějakým úrazem zaviněným uklouznutím na jedné z nich.

Doprava je dost šílená. Obávám se momentu, kdy budu muset řídit. Podle výpočtů je prokázáno, že pokud stojíte 17 minut u Výtězného oblouku, tak máte téměř jistotu, že budete svědky nehody. Dokonce některé pojišťovny vám auto pojistí po celém světě s výjimkou právě "kruháče" okolo něj. A pokud náhodou se vám stane na tomto místě nehoda, viníky jste všichni zúčastnění. A pak máte mít radost z řízení.

A trošku Anglie, ale když mluvím o těch kruhových objezdech...

Když se vrátím ještě k francouzštině, tak jen pro vaši představu, jak to se mnou vypadá - nebo takhle - abyste věděli, jak rozumím hlášením s amplionů:
"Chrchhcshfhch hhwn xjgacghchrhfiehchhhcheugrrchrhchcrhrchrhurhcrgahfhrjh, merci."
Čtete jak chcete - přidejte fr.přízvuk - ch a ráčkující R a ještě si u toho trošku zazpívejte...

No tak pokud neuklouznu na hovínku, nebo mne nesrazí auto, nebo se z těch nádherně chrochtajících a ráčkujích stvoření nepicnu, tak bych to mohla ve zdraví snad i zvládnout...

Budu vás o tom informovat.
Mám v plánu založit nové rubriky, např. něco z návštěv restaurací, nějaké recepty, návštěvy Paříže atd., tak uvidím, jak daleko to dotáhnu, nebo prostě bude jen jedna PARIS a bude:-)

Bisou bisou xx

Klárka

PS. ani nevíte, jak mi můj malý prďola Isaac s ještě menší prďolkou Abigail chybí!!!...
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Martinka :o) Martinka :o) | 12. září 2012 v 11:08 | Reagovat

Ahoj, no koukam ty jsi sama novinka!!Ja jsem na tom trosku podobne, akorat jsem zustala v Londyne... Rodinka je z Francie vsechny deti chodi do fr skoly a ja jsem tu od toho abych je naucila popr. udrzela jejich anglictinu :D

2 petaaupair petaaupair | Web | 12. září 2012 v 15:06 | Reagovat

Klári,strašně obdivuju tvoje dobrodruzstvi ohledne Parize,jsi jednim slovem fakt borec :D.Doufám,že budou články přispívat tak jako když jsi byla v UK.
A jakou máš rodinku,kolik dětí a tak?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama