Zavřete oči a představte si, že jste se přesunuli do malé vesničky poblíž Newbury, Berkshire ve Velké Británii. TAK a teď ty oči otevřete a zavřete ještě jednou a POŘÁDNĚ... A jste v PAŘÍŽI!!! Zázrak? Ne, ale asi to začnu nazývat šílenstvím brzo... Naučit se francouzsky je skoro tak nemožné, jako postarat se o ječící čtyřletá dvojčata. Světe div se, vy čtěte mé další dobrodružství tentokrát s Emily a Tomem a Pařížany na každém rohu...
Stejně si myslím, že i ten nejtvrdší oříšek se dá rozlousknout...

Srpen 2012

The End

9. srpna 2012 v 23:29 | Klárka


Milí Čtenáři,

doufám, že se máte krásně a užíváte si českého sluníčka.
Tady v uk se toho hodně stalo a ještě hodně stane...
Slyšíte tikání? To jsou poslední chvíle na půdě anglické... 15.sprna ve středu opouštím Isaaca a jeho rodinu, u kterého jsem strávila dva roky z původního půl roku.
Jak bych tento zážitek zhodnotila?
Přijela jsem plná očekávání - co bude, co angličtina, co Isaac, rodina, prostředí, řízení nalevé straně... Mnoho otázek se mi honilo hlavou. Nevzpomínám si, zda jsem měla velké obavy. Být au-pair jsem si naplánovala už v patnácti, tak jsem asi byla na to psychicky připravená, ale hodně otázek se honilo hlavou a i "ty jsi ale pitomá", když jsem navstupovala 3.září na palubu letadla...
Na heatrow jsem si dala dost na čas, než jsem vyšla vstříct nové rodince... A od této chvíle se na mne valila spousta slovíček, která jsem chytala a odpovídala s velkým zpožděním, nebo otázkou o znovuzopakování. Do dneška slyším, jak se ptám Chrise, zda si nechce sednou :Can you sit here?"... Ohhh... (Správně- Would you like to sit?)
Netrvalo to chvíli, pochytala jsem to, nemám problém... (jen kamarádovi Juliaovi nerozumím, je pořád opilý a něco do mně hustí a prská mi do ucha a já nemám šajna...:-d:-d:-d...)
S rodinkou jsem si sedla, cítím se jeko člen rodiny a nevím, co si počtu bez toho malého rďoly Isaaca. Přijela jsem k malému, nemluvícímu, plenky nosícímu, roztomiloučkému chlapečkovi, který si získal mé srdce prvním shledání v předsíni... Já jsem si ho získala dárečky a za 14 dní jsem byla kompletně jeho WAuWa...
Teď je to rošťák. Člověk se s ním nezastaví. Prostě pořádný čtyřletý klučila, který má prořízlou pusinku a docela i hlásí...

Zde je pár foteček.



21.dubna se narodila Abigail. Je nádherná a všichni kolem ní musíme poletovat, jinak pláče... Každopádně to bude malá princeznička. Změnila i myšlení rodiny, za což jsem byla hrozně moc ráda. Před ní se odsuzovala všechno růžové a holčičkovské, prostě typická vojenská rodina. A teď?? Ťuťuňuňu....:-)



Dostala jsem se celkem do dvanácti rodin a vypomáhala/starala o 27dětí... Všechny mám moc ráda, nebo je miluji k zulíbání...
Dostala jsem několik nabídek tu zůstat a stát se jejich full time nanny/chůva, ale je prostě čas se přesunout... A tak se přesouvám - Paříž... Přes jednu rodinku jsem se dostala právě k této rodině a příležitost vzala za pačesy... Moc se na to těším. Nová výzva. Kdo ví, co mne tam čeká...

Poznala jsem moc milé lidi, kterým jsem vděčná za jejich přátelství. Všichni mi moc budou chybět. Taky jim moc děkuji, že jsem si díky ním procvičovala angličtinu, protože bez anglických kamarádů se jí nenaučíte. Pokud jedete ven jako au-pair, prostě vypadněte z domu a najděte si kamarády. Angličani jsou moc přátelští a určitě se vám smát nebudou, co se týče angličtiny....
Taky děkuji Mattovi. To byl on, kdo mě seznámil půlce Newbury.
Děkuji Rahimovi, Brucovi, Jamesovi, Nashovi, Olimu, Angii a všem anglickým rodičům nejen z pískovišť, bez vás bych byla se svou angličtinou, kde jsem byla...
A všem svým učitelům z Newbury a z Oxfordu hlavně!!!!
Ale velké poděkování patří mým českým holčinám!!!! Evičkám a Martinkám a Lenče... Moc vás mám ráda a vždy mne bude zajímat, jak se máte... V Čr jednou uděláme velkou anglickou pařbu!!!

Velikánské poděkování patří mé mamince, která mi byla "nablízku" pořád...
A mým českým kamarádům, na které se moc těším, až je zase uvidím a obejmu...

A děkuji i všem čtenářům a krásným příspěvkům...
A Brit Jobu, přes který jsem si našla Isaaca! Na tuto agenturu si osobně nemůžu vůbec stěžovat...

A ohromné poděkování mé anglické rodince!!!!! I LOVE YOU... I přesto všechno.... :-D

Takže jak bych tuto zkušenost na stupnici od jedné do desíti zhodnotila? Dávám osm, protože byly i stinné stránky, kdy jsem si chtěla balit kufry a jet domů...
Zatnout zuby a vyrazit. Ničeho se nedát. Vždy se dá odejít. Každopádně je to z velké části na vás, jaký si to uděláte, takový to máte...
Když už se rozhodnete odjet jako au-pair, budu vám moc fandit a přeji vám, abyste se měli moc krásně a ještě lépe, než jsem se měla já... Snažte se z pobytu vytežit maximum!!!
Myslím, že já jsem vytežila zlato s diamanty...




Lots of Love!!!!!

Klára

xox