Zavřete oči a představte si, že jste se přesunuli do malé vesničky poblíž Newbury, Berkshire ve Velké Británii. TAK a teď ty oči otevřete a zavřete ještě jednou a POŘÁDNĚ... A jste v PAŘÍŽI!!! Zázrak? Ne, ale asi to začnu nazývat šílenstvím brzo... Naučit se francouzsky je skoro tak nemožné, jako postarat se o ječící čtyřletá dvojčata. Světe div se, vy čtěte mé další dobrodružství tentokrát s Emily a Tomem a Pařížany na každém rohu...
Stejně si myslím, že i ten nejtvrdší oříšek se dá rozlousknout...

Žbluňk, žbluňk, žbluňk

12. února 2012 v 13:32 | Klárka
SLYŠÍM POMALÝ PŘES CELÝ DŮM KAPAJÍCÍ KOHOUTEK... Ani nevíte, jaký je to krásný zvuk!!! Vždy předtím mě totálně iritoval, ale od včerejška?!! Kdepak. Tady v domě je nádherné ticho... Abych to objasnila pro ty, co nečetli předchozí článek, tak rodina odjela na týden a já jsem dobrovolně zůstala doma a je nesmírně krásně. Ani to nedokážu vyjádřit.
Sice mám týden celkem busy, ale to mi nevadí. Já si tento týden užiji...
Tak se taky mějte krásně tak jako Já... Mrkající

Klárka
xox

PS.
Ptala jsem se Isaaca, proč jsem vlastně tady, když mne neposlouchá a dělá všechno, co nemá. Tak se na chvíli zamyslel a potom odpověděl: "Protože by se mi stýskalo, kdybys tu nebyla..." Jednoduchá odpověď, která se ale člověku zařeže do hlavy a uvědomíte si, jak to dítě i přesto všechno máte moc rádi...

Je možné, že děti v dnešní době se dostávají do puberty ve třech letech?? Já si to totiž nedovedu jinak vysvětlit... Ale zase na druhou stranu je Isaac schopný si se mnou hrát na zoubkovou vílu. Tak jsem si hráli a potom přišel s tím, že mi vypadl zub a že on bude teď tou vílou a přineseme mi zlatou minci. No tak jsem předstírala spánek, ale jedním okem jsem pozorovala, co Isaac dělá. Začal skákat po pokoji a mávat rukama, když přiletěl ke mně, tak mi tím jeho nejněžnějším hláskem říká, zda si může vzít zoubek, bez vyzvání začal šmátrat pod polštářem, potom pronesl: "Ó, takový krásný zub, děkuji ti, tady máš minci."... Já jsem se málem udusila smíchem... No a potom zoubková víla Isaac odtančil/a do mého pokoje, odkud potom zakřičel, že tam je vílí království...
A pak Isaacovi vypadl zub a vílou jsem byla já... Tak jsem asi deset minut ztráceli zuby a vílčiliSmějící se
Miluji děckou představivost...
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Jarmila Jarmila | 12. února 2012 v 19:36 | Reagovat

Krásně si ten týden Klárko užij!
Stejně ti už v úterý bude po Issacovi smutno. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama