Zavřete oči a představte si, že jste se přesunuli do malé vesničky poblíž Newbury, Berkshire ve Velké Británii. TAK a teď ty oči otevřete a zavřete ještě jednou a POŘÁDNĚ... A jste v PAŘÍŽI!!! Zázrak? Ne, ale asi to začnu nazývat šílenstvím brzo... Naučit se francouzsky je skoro tak nemožné, jako postarat se o ječící čtyřletá dvojčata. Světe div se, vy čtěte mé další dobrodružství tentokrát s Emily a Tomem a Pařížany na každém rohu...
Stejně si myslím, že i ten nejtvrdší oříšek se dá rozlousknout...

Únor 2012

Hledá se au-pair ke koním

28. února 2012 v 23:09 | Klárka
Tentokrát vám nabízím "práci"... Jadnalo by se hlavně o výpomoc ke koním. O děti by ses starala po jejich příchodu domů ze školy.
Rodina je naprosto úžasná!
Nástup klidně hned teď...

Takže pokud máš zájem, nebo znáš někoho, kdo by se na tuto práci hodil, tak mi určitě napiš mail (vzkaz). Nezapomeň připsat i tvou mailovou adresu, protože ta se automaticky nezobrazí.

Byla by tu jen jedna podmínka. Rodina preferuje někoho staršího a kdo je připravený "opustit" rodinu a přátelé...

Mějte se krásně,

brzy se vám ozvu s dalším příspěvkem:-d
Podávám klíčová slova, mezitím si můžete vytvořit malou představu -
oči jako kráva, velké břicho, ježek, půlnoční bruslení, tajemství pro celé Newbury...

Máte nějaký nápad?Smějící se

Klárka

Po dovolené

22. února 2012 v 13:28 | Klárka
AAaaaach, jak já jsem si tu dovolenou užila. Pracovně, ale i přesto užila... S láskou na ten týden vzpomínám...
V sobotu se rodina vrátila. Já jsem ale musela odjet už v 6, takže jsme se se ani neviděli. Měla jsem totiž babysitting až do neděle večer. Každopádně mého Isaaca jsem si vyzvedla ve dvě odpoledne a jela jsem s klukama na hřiště. Domů jsme se vrátili v půl sedmé.
Když jsem vyzvedávala Isaaca, tak jsem měla ohromnou radost, protože Isaac se úplně chvěl, když mě uviděl a skočil na mne a pusinkoval. Zato táta Pepa, jak mu říkáme v okruhu au-pair, nebo když jsem na skypu a mluvím o rodince, mě ani nepozdravil. Né že bych čekala nějaké chvění a pusinkování z jeho strany, ale tak alespoň ahoj by se hodilo, ne?! No co, ale některé věci už v této rodině neřeším...
Večer jsem se ještě dobrovolně o Isaaca starala, byl vážně hrozně moc hodný a já jsem měla na něj i sílu a i chuť být v jeho společnosti...
V pondělí jsem měla day off jako normálně, ale I. přišel ke mě do postele, že je hrooozně moc unavený a že do školy nejde, že bude spát se mnou. Za sekundu přilítla Mařenka (opět kdycí názevMrkající), popadla Isaaca, hrozně se mi omlouvala...
Odpoledne jsem jela do školy do Oxfordu, ale ještě předtím jsem měla rande s Rahimem.
Pozn. Na Matta zapomeňte. Rahima jsem potkala v pátek, když jsem jela s holkama do Oxfordu na party. Rahim je z Autrálie, ale už deset let bydlí tady, studuje druhým rokem na univerzitě v Oxfordu. Tak to bylo něco málo k němu. Uvidíme, zda se z toho něco vyvine či ne...
Ve škole to bylo ok.
Večer jsme jely s Marťou zpátky do Newbury, protože já jsem tam měla auto. Měly jsme hlad, tak jsme si zašly na večeři k Alimu do indické. No a koho tam nepotkáme?! Matta... No tak jsme si popovídali a potom bylo zase co řešit. Ach jo...
No a dneska jdeme s Marťou do kina na The woman in black. Huuuhuuu... Moc se na to těším.

Jo a v neděli, když jsem hlídala tu katherine a Alexe, tak jsme šli do kina na Happy Feet 2. Viděli jste to?!!
Já tam být sama, tak brečím. Vážně. Ono to bylo tak dojemné a i smutné... Jednička se mi nelíbila, ale dvojka byla nad mé očekávání...

Dneska mi přišla pošta. Dostala jsem dárek. Krásný. Ale nevím od koho. Dostala jsem krásný stříbrný řetízek s mým jménem. Mám z něj velkou radost. Ale kdo mi dal??
Vždy jsem si ho přála, ale bevím, komu jsem se svěřila, či ne. Já toho někdy napovídám. Ale asi budu muset povídat více, protože jak vidíte, tak vám prostě někdy vaše "sny a přání" přijdou poštouSmějící se...

Mějte se krásně,

Klárka

xoxox

Žbluňk, žbluňk, žbluňk

12. února 2012 v 13:32 | Klárka
SLYŠÍM POMALÝ PŘES CELÝ DŮM KAPAJÍCÍ KOHOUTEK... Ani nevíte, jaký je to krásný zvuk!!! Vždy předtím mě totálně iritoval, ale od včerejška?!! Kdepak. Tady v domě je nádherné ticho... Abych to objasnila pro ty, co nečetli předchozí článek, tak rodina odjela na týden a já jsem dobrovolně zůstala doma a je nesmírně krásně. Ani to nedokážu vyjádřit.
Sice mám týden celkem busy, ale to mi nevadí. Já si tento týden užiji...
Tak se taky mějte krásně tak jako Já... Mrkající

Klárka
xox

PS.
Ptala jsem se Isaaca, proč jsem vlastně tady, když mne neposlouchá a dělá všechno, co nemá. Tak se na chvíli zamyslel a potom odpověděl: "Protože by se mi stýskalo, kdybys tu nebyla..." Jednoduchá odpověď, která se ale člověku zařeže do hlavy a uvědomíte si, jak to dítě i přesto všechno máte moc rádi...

Je možné, že děti v dnešní době se dostávají do puberty ve třech letech?? Já si to totiž nedovedu jinak vysvětlit... Ale zase na druhou stranu je Isaac schopný si se mnou hrát na zoubkovou vílu. Tak jsem si hráli a potom přišel s tím, že mi vypadl zub a že on bude teď tou vílou a přineseme mi zlatou minci. No tak jsem předstírala spánek, ale jedním okem jsem pozorovala, co Isaac dělá. Začal skákat po pokoji a mávat rukama, když přiletěl ke mně, tak mi tím jeho nejněžnějším hláskem říká, zda si může vzít zoubek, bez vyzvání začal šmátrat pod polštářem, potom pronesl: "Ó, takový krásný zub, děkuji ti, tady máš minci."... Já jsem se málem udusila smíchem... No a potom zoubková víla Isaac odtančil/a do mého pokoje, odkud potom zakřičel, že tam je vílí království...
A pak Isaacovi vypadl zub a vílou jsem byla já... Tak jsem asi deset minut ztráceli zuby a vílčiliSmějící se
Miluji děckou představivost...

Pěním, pěníš, pěníme...

8. února 2012 v 18:41 | Klárka
Aneb Jak pomalu vypěňovávám...

Z malého, roztomilého, dá se říct i šikovného, milovaného klučiny jménem Isaac se stává pěkný rošťák, který neposlouchá, i když má papír od doktora, že jeho ouška jsou naprosto v pořádku. On ty uši prostě neumí používat. Mluvím do něj jako do dubu ( i ten strom by si šel vyčistit ty zuby, kdyby jste mu to zopakovali po desáté jen proto, aby se mě zbavil...Smějící se)... A aby to mělo vždy nějakou korun navíc, tak začal mluvit sprostě a střílet (!!!)... Takže jakmile vám začnou téct nervy z toho, že vás to malé švkrně neposlochá a zvýšíte hlas, tak se vám dostene smršť nelichotivých slov a ještě k tomu jste zastřeleni. Super. Kolikrát mi je do pláče a říkám si: "Už jen půl roku...!!!"

Problém je v tom, že Isaac nemá žádná pravidla. A já jsem ten poslední člověk, kdo by je v této rodině měl určovat... Já jsem ráda, že to dítě mi sní večeři. No uvidíme, co z malého zákeřníka vyroste...

A jak jsem už naznačila, končím tu cca za půl roku, předpokládám někdy o velkých letních prázdninách. Hlásím se na VŠ, uvidíme, zda to vyjde, pokud ne, tak si z toho hlavu dělat nebudu, jsem nadšená i ze svého plánu B.
Takže konečně zase začnu něco pořádného dělat...
No a co se týče USA... Po roce a půl "ópérkování" toho mám celkem dost... Nikdy neříkám nikdy. Je mi 20, takže času je celkem dost... Určitě bych se chtěla do Ameriky podívat, ale možná už bych teď volila jinou cestu. Jasné je, že vycestovat tam jako au-pair je asi ta nejjednoduší, ale momentálně (i v době psaní tohoto článku) se cítím děsně vyčerpaná...
Už se hrozně moc těším na DOVOLENOU!!! Ta mi začíná tuto sobotu. Kam jedu?!! NIKAM. Rodina odjíždí a já jsem si dobrovolně zvolila zůstat doma, protože jsem neměla volno od srpna. Odjíždí na týden. CELÝ TÝDEN!!! Už jen při pomyšlení na to je mi tak krásněSmějící se...
No a v březnu další DOVOLENÁ. A kam jedu?! DOMŮ!!! Na 10 celých dní!!! JO!!!

No já bych měla teda zase věnovat tomu dítětiSmějící se...

Mějte se krásně...

K

xoxoxoxoxoxoxox