Zavřete oči a představte si, že jste se přesunuli do malé vesničky poblíž Newbury, Berkshire ve Velké Británii. TAK a teď ty oči otevřete a zavřete ještě jednou a POŘÁDNĚ... A jste v PAŘÍŽI!!! Zázrak? Ne, ale asi to začnu nazývat šílenstvím brzo... Naučit se francouzsky je skoro tak nemožné, jako postarat se o ječící čtyřletá dvojčata. Světe div se, vy čtěte mé další dobrodružství tentokrát s Emily a Tomem a Pařížany na každém rohu...
Stejně si myslím, že i ten nejtvrdší oříšek se dá rozlousknout...

Leden 2012

Who´s lucky?!

28. ledna 2012 v 18:55 | Klárka
Krátký článek o pár větách. No co, i to simůžu dovolit:-D

Pusinkovala jsem Isaaca a prohlásila jsem: "Lucky me, Lucky me!!"... A Isaac odpověděl: "No, no, lucky me! Lucky me!!"...

No není to roztomilý?!! Měla jsem upřímný záchvat smíchu...

Jo a teď další chlubivá. V prosinci jsem dělala FCE. A tento čtvrtek konečně byly zveřejněny výsledky. A mám to!!!! Hurá!!! Budu se vracet domů s tím, čím jsem se chtěla vrátit. Aspoň že tak...

Mějte se krásně...

Klárka

STUCK IN THE MUD

16. ledna 2012 v 20:08 | Klárka
This is the duck driving home in a truck
This is the track which is taking him back
This is a rock struck by the truck
and this is the muck
where the truck becomes stuck.
These are the feet
which jump the Duck down
into muck
all yucky and brown.

To by bylo asi tak všechno z poezie. Pro dnešek. Je to z knížky Duck in the Truck od Jez Alborought. Je to celkem na palici, abych vám pravdu řekla, ale hodí se mi to i dnešnímu tématu, protože...

PROTOŽE Isaac se mi na nedělní procházce lesem zasekl v bahně Smějící se No abych byla přesná, nejdřív Isaac a potom jeho holínka, která se mu vyzula a chudák malý vyvázl z bahna jen s jednou holinou. Ponožka byla samozřejmě úplně od bahna a nejen ta, ale bahno měl až po kolena.
Teď jsme tam tak stáli, já záchvat smíchu, Isaac měl pro jistotu na krajíčku a nechápal, proč se tak směju, místo toho, abych mu zachránila tu holinu. No já jsem to zkusila, ale když jsem našlápla do bahna, tak se mi noha začala taky "potápět", takže jsem prohlásila, že tu holínka zůstává. Isaac, hlava mazaná, prohlásil, že teda zavoláme taťkovi. Tak tuto možnost jsem okamžitě zamítla (stejně nebyl doma, takže by nám byl prd platný...)... Jen připomínám, že jsem neustále nepřestávající záchvat smíchu...
Naštěstí kolem nás jeli dva cyklisti. Okomentovali to vtipnou poznámkou, chvíli jsem si i myslela, že nezastaví, ale jeden z nich tak trošku spadl z kola, protože se taky zaseknul na místě činu. Proavděpodobně si to uvědomi a zachránil Isaacovu holinku. Byla jsem fakt vděčná...Smějící se No tak jsme se všichni se smíchem rozešli, teda cyklisti rozjeli, a my s Isaacem pokračovali v procházení se po lese...

Hezký víkend,

Klárka



Návrat do historie

14. ledna 2012 v 19:58 | Klárka
I tak se to dá nazvat, že? Nebyla jsem tu pěkně dlouho.
Abych pravdu řekla, vždy, když jsem chtěla něco napsat, tak mě napadaly jen samé blbosti a nemělo to cenu ani zvěřejňovat...
Nevím, zda tady ten článek budeo něco lepší, ale snažit se buduSmějící se...

Na Vánoce jsem byla tady v Anglii. Chtěla jsem vědět, jak to teda vlastně je... No tak to teda vím. Na české Vánoce to nemá ani trošičku... 24.12. je tu úplně obyčejný den. My jsme měli k večeři roast beef. Přišli i naši známí, tak to nebylo zas tak špatné. Byla celkem i sranda...
Isaac byl hodně natešený. Připravil mince pie a brandy pro Father Christmas a kus mrkve pro soba...


Ráno mě za dveřmi čekala ponožka, neboli stocking, naplněná malými dárečky jako časopis, krém na ruce, jelení lůj, čokoládičky... Bylo to moc milé.
Isaacse hned chlubil se svojí - bylo tam spoustu kravinek. Isaac se mě potom šeptem zeptal: "Jsou ještě nějaké dárky dole, nebo to je všechno?!"
Asi by byl zklamaný. Každopádně obývací pokoj byl jako po výbuchu a vypadalo to jako by ten Děda Vánoc nechal dárky pro celou ulici... Ale Isaac moc dobře věděl, že jsou jeho...
S každým dárkem: "Pro koho to je?".... "Isaac." .... "Joooo, wau wee...!"..."Pro koho to je?"... "Tatínek"..."Ouu. Tady máš tati." A hned šahal pro další... Maraton rozbalování, odhazování dárků a dělání velkého bordeluSmějící se Znáte to...
Já jsem od rodiny dostala psaníčko. Mám z něj velkou radost, protože jsem si stejně chtěla jedno kupovat... Je tmavě fialové od Fossil...
No a potom jsem dostala pěkné dárečky od lidí, kde hlídám - sadu lesků na rty, tělo mýdlo, 50 liber...
Celé rozbalování probíhalo v pyžamech. Jako v televizi, když se díváte na (americký) film...
Potom jsme si hráli s dárky, co Isaac dostal. Během to Chris přepravoval vánoční večeři-oběd. Jak chcete... My jsem jedli asi ve 3...
Kracan byl bioSmějící se, velký jako kráva a chutnal jako kuře. Bylo to výborné. Tři druhy nádivek, hodně zeleniny - třeba sprouts (takové zelené čehosi - ale je to výborné, hodně lidí to ale nemá rádo) - je tu hodně známý předvánoční vtip - 7 důvodů, proč nesnášet Vánoce - o o o o o o o - 7 sprouts...
Každý měl jeden cracker - což vypadá jako bonbon - jen uvniř je zase nějaká blbůstka, papírová koruna a vtip.



To už jsme nebyli oblečení v pyžamech, ale slavnostně. Po obědě jsme šli na zahraduse trošku nadýchat čerstvého vzduchu, protože jsme to všichni potřebovali.

Potom přišel na řadu slavný vánoční puding - chris ho "zapálit"... Bylo to výborné. Teda hrozně sladké, ale já jsem velká kamarádka se sladkým, takže mě to vážně nevadilo...

A tím Vánoce skončily.

Vlastně nadělování začalo už 24. Trošku se vrátím. Chris slavnostně přijel s autem pro mne... Než začnete říkat WAU, tak vydechnetě, protože je to pěkně staré auto. A k tomu všemu bílé!!! Měla bych být vděčná, ale já sr tím autem bojím jezdit. Je to vyloženě potýkání se s historií. To auto se "narodilo", když mě bylo 6!!! No chápete to?! Když si to spočítáte, je mu 14 let. A je bílééé. Já vím, že už jsem to napsala, ale kdo si může koupit bože bílé auto?! (omlouvám se všem, co to momentálně čtou a mají bílé auto- ale já si nemůžu pomoci - je to jako byste si bílé kontaktní čočky. prostě divné...) No každopádně auto neprošlo u technické, takže se do něj musely opět vrážet neskutečné peníze. Ale stav auta se moc nezlepšil.
No tak si tu jezdím se svým autem pežote, které má charakter (jak říká chris)... Nevím, kde přišel na ten charakter, raději bych jezdila s autem, které by zas tak ten charakter nemělo (já bych h v něm později vybudovalaSmějící se)... Jo a brzdím provoz - jedu max. 50 mil za hodinu. I kamiony mě předjíždějí!!! Plačící
Ale MÁM AUTO, JOOoo...

Po novém roce nám přijela nová au-pair místo Lenči. Jmenuje se Martina. Takže vám jí tady oficiálně představuji... Už jsme byly několikrát v kině i v klubu...

"Stará" Marťa je momentálně doma na Moravě...

Já jedu domů v půlce března...

Tak jsem se s vámi podělila o Vánoce...

Jinak se toho tu moc neděje. Isaac už začal po 4 týdnech chodit do školy (už bylo na čase...). Ted jsme na víkend sami, protože rodiče si odjeli do hotelu a mě ho tu nechali (já jsem neměla dovolenou od srpna - o Vánocích jsem pracovala každý den kromě mých normálních days off, takže taky paráda...)... Taky už potřebuji prázdniny... Nutně...

JDu uložit Isaac, protože pohádka v televizi mezitím skončila...

Mějte se krásně,

přeji vám super duper nový rok!!!

Kiss Kiss Kiss

Klárka