Zavřete oči a představte si, že jste se přesunuli do malé vesničky poblíž Newbury, Berkshire ve Velké Británii. TAK a teď ty oči otevřete a zavřete ještě jednou a POŘÁDNĚ... A jste v PAŘÍŽI!!! Zázrak? Ne, ale asi to začnu nazývat šílenstvím brzo... Naučit se francouzsky je skoro tak nemožné, jako postarat se o ječící čtyřletá dvojčata. Světe div se, vy čtěte mé další dobrodružství tentokrát s Emily a Tomem a Pařížany na každém rohu...
Stejně si myslím, že i ten nejtvrdší oříšek se dá rozlousknout...

Září 2011

Twinkle, twinkle Chocolate Bar

26. září 2011 v 20:59 | Klárka
Hey You! Mrkající
Pamatujete si mne ještě? Tu sebestřednou, co vás zatěžuju nesmysly ze života au-pair?
Pokud Vás to alespoň trošku zajímá, tak tady je po delší době další článek o tom, co se tu odehrálo...

Poslední článek byl z Isle of Man, kde jsem byla s rodinou za rodinou. Miki pochází z tohoto malého krásného ostrova v Irském moři, takže se i mě poštěstilo ho několikrát navštívit. A opravdu stojí za to.
Tentokrát jsme tam byli docela busy. Šla jsem s MIki a Chrisem na svatbu do kostela. Byla to moje první svatba, která se konala právě v kostela. A bylo to úžasné. Nejen vtipný obřad, kdy oddávající perlila neskutečným způsobem (byla, jak sama řekla, z malého města v USA,o kterém jsme jistě nikdy neslyšeli, a to z LA...) a všichni svatebčané byli nádherně oblečení. Vyloženě jsem nasávala atmosféru celého "zamilovaného"procesu...Mrkající Po obřadu jsem hlídala Isaaca, neboť celá rodina odjela na hostinu. Šli jsme teda na fotbal, ale nějak jsme to nevychytali a přišli jsme 5 minut po zápase. Ale potkali jsem strejdu Rayena (někdo si na něj možná vzpomene -to je ten moc pěkný), který hrál. No tak jsme si chvíli popovídali. I strejda Morgan tam byl. Ale to mu vůbec nerozumím. Nevím, zda jsem se někdy zmínila, že manská angičtina je tak trošku jiná - např. UP (my čteme ap, oni ale říkají něco mezi (o)p) LOVE (lav, oni l(o)v) a tak dále...
Tak jsem si společně zahráli fotbal. S Isaacem jsem potom šla do hračkárny, kde si sám vybral truck a sám ho i zaplatil, takže "-" pro mne, protože na otázku: "Kdo ti koupil tento super truck?!" odpovídá zásadně: "JÁ!!"... Žádná Klaura.... Když jsem u mého jména, tak ho začínám učit na Klárku. A jde mu to skvěle - říká Klárkau... Je prostě k sežrání...

Všichni tady víme, že Isaac je milovník čokolády. Sice jsme si ale nedokázali představit, až do jaké míry to dotáhne, protože si k zalíbení svému nazpíval novou verzi snad nejznámější ukolébavky Twinkle Twinkle Little Star. Takže náš mistr zpívá místo té hvězdičky čokoládovou tabulku neboli Chocolate bar... On zpívá krásně, má hudební sluch po tatínkovi, ale že z něj bude i skladatel?!!

No řekněte sami, kdo z vás zpívá o čokoládě...





Posuďte samiSmějící se (anketa pod článkem)
Anyway: WE ALL LOVE CHOCOLATE Smějící seSmějící seSmějící se

V neděli jsme šli na další party, Tentokrát to bylo výročí svatby Mikininých rodičů... Vynikající jídlo a spousta lidí... Usmívající se
S Isaacem jsem trávila hodně času na ostrově a jsem za to moc ráda. On je teď úžasný... Byli jsme spolu 2x na zmrzlině (mimochodem na čokoládové). Jednou sami, kdy mi Isaac skočil do moře a zrovna neměl holínky, takže jsem moc nebyla pochválená doma, ale ve výsledku to nikomu nevadilo, a po druhé jsme šli s babičkou, kdy jsem si zmrzlinu dala taky, protože jsem nechtěla přijít o pocit, kdy sedím v kavárničce na pláži se zmrzlinou v ruce. Realita byla trošku jiná, protože v okamžiku, kdy jsme dosedli, tak se u nás objevili rackové a Isaac pořád lítal okolo a potom běhal na záchod, takže se z toho spíš stal takový boj, kdo bude nejméně zapatlaný od zmrzliny...Smějící se

Jo a další povedená story s malým loupěžníkem: chodí si ke mně do pokoje jako do sámožky, ale na to jsem si už zvykla, takže mi jeho návštěvy nevadí. Jeden den přišel, kdy jsem se zrovna upravovala, abych trošku vypadala, a objevil pinzetu a říká: "Let me do it! " Ouukej, hlavně abys mi nevypíchnul okoSmějící se - neočekávala jsem, že by mi začal trhat obočí... Suveréně přišel ke mně, změřil si mně, bylo vidět, že mu to v hlavičce rotuje na plné otáčky, a potom jí vpíchnul do vlasů a řekl: "That´s better, Klaura!" A odcházel se slovy: "Look nice!"
Ohhhh....

V ponděli jsme šli celá rodina k fotografovi do studia. Bylo to celkem vtipné, hlavně s dětmi, které to moc nebavilo a spíš si z toho dělaly srandu a jak naštvat rodiče nebo kdo udělalá z dospělého největšího blázna (vždy někdo stál za fotografem a strhával pozornost na sebe VŠELIJAKÝM způsobem). Po této akci jsme se přesunuli do pizzerie na proménádě v Douglasu. A tím jsme se tak i se všemi rozločili, protože druhý den jsme už odjížděli...

I přesto, že jsem se měla královsky, jsem se těšila domů... Měla jsem toho hodně v plánu a těšila jsem se na kamarády...
Ve čtvrtek jsem po "šichtě" šla ven večer, protože jsem si potřebovala vyčistit hlavu. Byla jsem tam až do samé tmy a objevila jsem nová zákoutí naší vesničky. A taky hospodu, takže jsem volala Lence, zda by tam nešla. Za půl hodiny mě vyzvedávala a jelo se... Z hospody se vyklubala celkem parádní restaurace, ale my jsme zůstaly na baru. Na proti mne seděl mladý klučila, se kterým jsme se později dali do rozhovoru (a potom se z něj "stal důvod" navštívení restaurace i druhý denSmějící se - předeslání co bude v další odstavci....)... No seznámili jsme se i s manažerem a vůbec se nám nechtělo odcházet...

V pátek jsem měla extra job, který mi ještě dohodila Evička (Jooo, Evi, zase jsi na blogu!!! Volej Rudovi! PS: TAKOVÁ KOPICE?!!!Smějící seSmějící seSmějící se)
No a POTOM jsem se sešla s Marťou a jely jsem do Newbury na pozdní oběd do naší oblíbené Brasserie Gerard. Seděly jsme venku u kanalu, Marťa fotila labutě a já odháněla mušky. Idilka... Ne, bylo to moc fajn... Potom jsme se odebraly do kina na Crazy, Stupid Love, což je průměrná komedie, která neurazí, ani nenadchne. Ale tělo z fotoshopu možná stojí za podívanou seSmějící se


A jak jsem předeslala, vrátila jsem se do místní restaurace na večeři, tentokrát s Martinkou. Ano, kvůli kuchaři, který se za námi na chvíli stavil, Marťa dostala pomalu záchvat smíchu, protože pochopila "předchozí vtip" manažera, že se na něj stojí fronty a že vyřídí mé Ahoj, které není první (NO OSTUDA!Smějící se Ale jak říká Isaac: "Never mind!")... No je prostě moc pěkný. Z Londýna. A v pátek tam jdeme asi zase. NA DRINK, DÁMY A PÁNOVÉ.... Ok?!

V sobotu jsem jela na babysitting k sousedům, kteří už sousedi nejsou. Odstěhovali se cca 15 minut daleko. Teď bydlí v nádherném domě. Ale fakt. A Katherine má moc krásný pokoj - ohromný s velkou šatnou a koupelnou k tomu. A to je jí 7!
No a potom jsem jela na neočekávanou party. Nijak zvlášť obléknutá, ale za večer mě oslovilo celkem hodně "nápadníků", až jsme se museli všichni smát. Výsledek je takový, že v pátek jdu na rande. Na dvojité to tak vypadá momentálně... Hihi. Ale kuchař to není...
(Hej, teď mě napadá, že toho v pátek mám nějak moc. Nestíhám... Musím něco přeložit na sobotu... Hmmm. A plán ze soboty na neděli?! Auch...)
A málem bych zapomněla. Ještě před večerním hlídáním jsme jely s Lenkou do Basingstoku nakoupit a dopadlo to tak, že jsem si obnovila "zimní šatník". Koupila jsem si 2 kabátky, 3 džíny, čepici, rukavice a šálu CKMrkající, dva svetříky, a moc krásné tričko a několik ponožek (to jsem si ale koupila už v pátek...)... Hihi... Mám velkou radost a žádné místo v šatníku... Hohooo...

V neděli jsem vstávala celkem dobře, na tož jsem jsem spala 3 a půl hodiny... S Isaac jsme udělali domácí úkol a potom jsme jeli vyzvednou Danielka a rovnou do Eddie Catz, kde jsem parádně usínala. Probudila jsem se v okamžiku, když mě Daniel zatahal za nohu, ať se podívám na Isaaca. Vylezl na autobus, který je asi tak 1,5 vysoko. Nevím, jak se mu to povedlo, ale od té doby jsem si tam šla hrát s nimi a celkem jsme se i bavili...

Dnes po škole jsme jeli za Lenkou, kde jsme se na chvíli zdrželi. Isaac byl ve své kůži, takže pohodička...

Měla jsem toho ještě tolik, co jsem vám chtěla napsat, ale jak to bývá, tak jsem to všechno zapomněla. Stejně je to dost dlouhé, takže uděluji poklonu všem, co jsem dočetli...

Taddá a je konec...

Mějte se krásně a doufám, že se mnou sdílíte mnou radost...

Posílám hromadu úsměvů...

Klárka

Pozdrav Z Isle of Man

16. září 2011 v 20:22 | Klárka
Ahoj Všem,

posílám Vám pozdrav z Isle of Man, který nejdete v Irském moři...
Počasí nám ze začátku nepřálo, ale k večeru se vybralo, takže jsme s rodinkou ještě vyrazili na pláž, hodili nespočet kamenů do moře, Isaac si nabral do holínek a nasbírali jsme pár mušliček...
Jsme tu až do úterý, nevím, jak budu mít čas vám napsat zprávu o mne. Uvidím, jak mi to vyjde, ale slibuji, že se ozvu co nejdříve...

Mějte se krásně,

Klárka

PS: Posílám Vám odkaz na rozhovor se mnou na moc zajímavých stránkách Ptáme se, kde se třeba něco i o mne dozvíte...

Jako babička...

12. září 2011 v 13:25 | Klárka
Před Isaacovým prvním školní dnem jsem ho měla dva dny doma - pondělí a úterý. V pondělí jsme zůstali doma, protože jsem neměla auto, takže jsme dělali celkem dost výrobků a šli jsme na dlouho procházku... V úterý jsem si vzala ještě na starosti Alexe s tím, že to pro mne bude jednodušší. Moc nebylo, ale i tak jsme si to užili. Jeli jsem do Newbury do zábavného centra pro děti. Bylo to moc fajn, kluci se vyřádli...
Nevím proč, ale děti kolem Isaaca řeší, kdo vlastně jsem. Ve školce jsem byla za Mummy. Jeden chlapeček dokonce hrdě prohlásil, že Isaac má dvě maminky! Alex tomu dodal korunu, když u oběda řekl, že jsem babička. Asi bych se měla zamyslet nad tím, zda tu zůstat i o den déle, když jsem tu tak zestárla...
Ve středu jsem jela do školy. O Isaaca se staral tatínek, kterému Isaac říkal Klara.
Ve škole to bylo super, máme mladého učitele, Dean, a jde na něm vidět, že ho učení baví. Bylo to dokonale připravené a celkem jsme se i zasmáli... Ale rozhodně nás čeká hodně práce...
Slavný čtvrtek jsem už popsala v minulém článku.
V pátek jsem měla mít day off, ale to se tak trošku nekonalo. Rodiče odjeli večer pryč na celý víkend. Takže si to dovedete představit.
V sobotu jsme jeli do kina. Na Šmouly. Budete se divit, ale docela mne to mile překvapilo. Isaac to komentoval a lidi se smáli : "Oh ne, on padá!! Néé!" "On je modrý!"... A podobně. Když jsem mu řekla, že má mluvit potichu nebo vůbec, tak přišel s další taktitou, kdy říkal hodně hlasitě: "Excuse meee, Klaura, I´m hungry." No aspoň že jsem měla tašku plnou jídla, takže jsem mu pusu vždy něčím zaplnila. A jednou jsme běželi na záchod...

Po filmu jsme jeli opět do Eddie Catz, kde jsme byli už v to úterý s Alexem...
Seznámila jsem se tam - lépe řečeno - tatínek Matt se se mnou seznámil... Je to celkem vtipně zajímavé... Ale to je tak všechno... Naše děti si dobře rozuměly...

V neděli jsme jeli do bazénu, kde byl špunt za hvězdu. Všichni kolem nás se smáli. Jedna paní ke mně připlavala a řekla mi, že by si ho rozhodně netroufla vzít do bazénu, že by se bála, že se utopí. No já jsem se k tomu tak nestavě. Já jsem byla ráda, že se unaví a doma usne...
Ale byl to plavec - plavky, vesta, brýličky. Skákal, plaval, házel hračky do vody a potom si pro ně skákal. Jednu paní trefil. Ale ta se jen smála a plavala dál. No ale myslím, že si lidi říkali, že je hrozně moc šikovný, protože na konec vodním radovánkám tam s sebou pěkně švihl na zem, ale já jsem k němu přišla, postavila jsem ho a řekla, že to nic není, že je strašně moc šikovný, když nebrečí a za rohem už nevěděl, že spadl...
Doma usnul po rychlém obědě, mezitím přišla Miki a já jsem ze sebe udělala člověka vyrazila do města, kde Marťa už na mne čekala. Potkaly jsme se s Evkou a jejím Rudou, který je velký sympaťákMrkající, viď Marti... A šli jsem do Pizza Express...
Potom jsme se se zamilovaným párečkem rozloučily a šly jsme si sednout do kavárny, kde jsme seděly i přes zavíračku, aniž bychom to věděly, ale my jsme jen čekaly, až bude čas vyrazit do kina na film Friends with benefits. A bylo to boží. Moc jsme se nasmály, Marťou jsem si i poplakaly. A protože se nám nechtělo domů, tak jsem si zašly do Brasserrie Géradr JEN NA NĚCO DOBRÉHO... No tak Marť asi dala scallops zapečené s bramborovou kaší no a já jsem si dala klasické mušle. A jako zákusek martinka měla zmrzlinu - pralinky s madlemi a čokoládou. A já jsem měla crème brûlée... Měly jsme se moc dobře...

Doufám, že i vy jste měli hezkou tečku za minulým týdnem, který toho hodně přinesl i vzal...

Jsem něžný, jsem krutý, ale jsem život. Pláčeš. I v slzách je síla, tak jdi a žij.


Mějte se krásně, OK??!!

Klárka


Isaacův první školní den

12. září 2011 v 12:40 | Klárka
Myslím si, že většina z Vás si pamatuje První školní den - přemýšlela jsem, co by ho vystihlo nejlépe - očekávání? noví kamarádi? zodpovědnost? ... Těžko říct... Na svůj si pamatuji moc dobře. Oblečená roztomilá holčička s chybějícím zubem do nádherných tmavomodrých šatiček s bílým límcem, lakovky a s čelenkou ve vlasech (která mi byla později mou paní učitelkou Tvarohovou zakázána - prý jsem si pernamentě hrála s vlasy - a tím byla nastartována dlouholetá éra copánků) a krásnou aktovkou. Do školy jsem se hrozně moc těšila, ostatně jsem se těšila i další "první" dny ve škole po prázdninách...

Myslím si, že v každém panují jiné emoce - někdo to řeší víc, jiného to moc nebere, ale to, že se ZASPÍ při ISAACOVĚ nástupu do školky jsem opravdu nečekala...
Abych pravdu řekla, byla jsem trošku zklamaná - možná jsem očekávala až příliš, ale ráno proběhlo opravdu nějak jinak, než by si každý představoval.

Vstávala jsem v půl sedmé, abych nepropásla první hlásku Isaaca. Připravila jsem se a byla hotová a připravená na skákání kolem školáka. Jenže doma bylo pořád ticho a všichni spali. Když padla čtvrt na osm, trošku jsem znervózněla. V osm se mělo odjíždět z domova. Pohyb jsem zaregistrovala až deset minut po půl !!! Nastal zmatek. Vyfasovala jsem Isaaca se slovy: "SNÍDANĚ. Prosím." Po snídani, kterou rozespalý a dost zruzený Isaac do sebe soukal do 7.50, jsem ho s pomocí Chrise oblékla do parádní uniformy. Poslední knoflíček na košili - Isaacovi mále vypadly oči. "Můžeš dýchat??!" ptala jsem se ho... "hdgsjfi, nouuuu..." Chris: "To vydržíš!" Kravata - na gumičce, se kterou si malý, skoro přidušený, školák pernamentně hrál... Byl super smart. Skoro na všech fotkách je s vypláznutým jazykem...
Venku už na nás čekal Alex, Tish Isaaca popadla, běžela jsem ven za nimi, abych mu ještě vyčistila zuby...
Čekalo se na Miki. Překvapivě?! NeSmějící se A jelo se. Cestou jsem se snažila Isaacovi navodit tu správnou atmosféru, že JEDE DO ŠKOLY, tak ať to k sakru prožívá taky, ne??!!
Před budovou se udělalo pár fotek všech tří žáčků - Isaaca, Alexe a Katherine...
Na dveřích mě trošku "vyděsila" cedule - "KAŽDÉ RÁNO PO VSTUPU DO TŘÍDY ŽÁK PODÁ RUKU Mrs.Woods A NAHLAS ŘEKNE Dobré ráno, Mrs.Woods."
Ehm, tak jsem ho tam nechali a zase jsme odjeli. Toť vše. Žádné hromadné vítání. OK.
Seznámila jsem se teda s Mrs.Woods, které bych se teda upřímně bála, a Miss Zobkovou. České příjmení? Ano...
Potom jsem potkala ještě celkem hodně známých tváří... George, Amelii, kamarádku ze školy, ještě jednu... Měla jsem z toho velkou radost, že můžu vidět lidi, co znám...

No a abych to nějak shrnula, tak jsem jela malého vyzvednout. Isaac měl pravděpodobně moc hezký den. Myslím si, že ani nepoznal, že je v nové školeSmějící se.
Bylo mu to prostě jedno.

Tak teda jo... Asi jsem to jen moc prožívala... A dělala z komára velblouda...

hezký den,

Klárka

Tečka za rokem

7. září 2011 v 20:38 | Klárka |  AUPAIR: Poslední měsíc

S Isaacem na cestě ze školky. Zítra - ve čtvrtek - jde poprvé do školy. Ano, jsou mu tři... Taky mi to přijde brzo, ale proti gustu žádný dišputát, že?....





Sbírání borůvek...




Na hlídání u Katherine a Alexe...




Malý Johnny...



A pár fotek s Marťou a Evčou...




Na maškarním plese:





Takže jak jsem už napsala, zítra jdeme do školy. Je to spíš jako zámek. Je fakt nádherná, tak uvidíme, jaký ten náš raubíř bude žáčkem...

A dnes jsme konečně měly i první hodinu na připavu zkoušky z Aj s holkama... Bylo to super, ale budeme se asi muset pořádně učit.
Jinak Šárce hrozně moc děkuji za DÁRKOVÝ POUKAZ!!!! Táááááákovou radost z něj mám!
Šári, ty víš, jak mi udělat radost, že?!Mrkající

Všem, kdo má zájem, pošlu odkaz na více fotek... Stačí napsat...

Jinak pokud jste si někteří z vás nevšimli, tak tento blog je o mne a tím pádem tu píšu o sobě a co se děje kolem, a můžu si tu psát co chci. Pokud to některé nebaví, tak ať se s tím nezaobírá a čte si o někom jiném. Ale jinak i tak děkuji za názor... Bohužel ho nedokážu ocenit jako třeba Štěpánčin či Šárčin komentář...

Mějte se všichni hezky,

Klárka

P.S. Bylo mi navrženo, abych psala o globálním oteplování a mezinárodní situaci. Bohužel i v těchto tématech bych měla svůj vlastní názor a tím pádem bych nebyla objektivní, takže vás odkážu na wikipedii...

HAPPY NEW YEAR, DEAR KLÁRKA

3. září 2011 v 19:07 | Klárka
Kdo si z vás ťuká na čelo?... Jen se přiznejte, kdo si myslí, že jsem se zbláznila?... Hned Vás vyvedu z omylu. Dneškem začíná nový rok. Pro mne. Včera to bylo přesně 365 dní. Huuuhuuu...

Jsem na sebe pyšná. Můžu říct, že jsem to dokázala. Všem děkuji za vaši podporu. Vím, že občas vy se hodila věta: "C´est de la merde!" , ale ani jednou jsem nelitovala, že jsem tu. Plakala jsem párkrát. Asi dvakrát.
Angličtinu můžu považovat za nadprůměrnou, co se týče komunikace. I když občas bych si dala víc než pár facek, ale zatím jsem se domluvila a vyřešila i někdy téměř nevyřešitelné situace - například skoro hořící auto a podobně...
Zkrátka a dobře už mě jen tak nemůže vyvést nic z míry. Téměř nic.
Jen nabalování českých kluků se mi v Uk nedaří (na křižovatce jsem dohnala české auto a vyšlo to tak, že jsme, my řidiči, byli u sebe. Já už připravené stažené okýnko, ztišené rádio a rtech usměv a české Ahoj, jenže v té vteřině, kterou jsem měla na to dát najevo, že jsem Češka, ze mne vypadlo super anglické HI s úsměvem od ucha k uchu. V tu chvíli ve mně všechno zmrzlo a kluk si odjel a do teď si chudák musí myslet bůhví co o Angličankách... To se prostě nepovedlo... Z toho vyplývá, že si člověk nemá nic připravovat dopředu, protože se to stejně povede úplně jinak... V mém případě se naše cesty rozdělily- on odjel doprava a já doleva...Smějící se)...

A bez podpory vás všech bych to zvládla podstatněji hůře... Děkuji. Přeci jen vy tu se mnou přožíváte rok, na který jsem se moc těšila, a teď se rozebíhá další.

Přesně si pamatuji na svůj první den, kdy jsem seděla na Heathrow a odkládala setkání s rodinou. Trošku jsem zaváhala, ale byla jen jedna cesta a to davu lidí. Během vteřiny jsem zahlédla mé jméno a bílé A4 v rukou usměvavé paní. Věděla jsem, že jsem dobře a že mne čeká hezký rok...
Isaac jsem uviděla o pár hodin později. Stydlivého chlapečka, ze kterého se postupně vyklubal roztomilý rošťák a já jsem věděla, že i mezi námi bude vše OK... Pomalu ale jistě jsem se do něj zamilovávala a i když je občas na zabití, tak je to jedno z mých největších zlatíček pod sluncem... Je rozhodně mezi námi jiný vztah než klasický mezi au-pair & host child...

A ještě jsem vám chtěla říct, že jsem neskutečně pozitivní člověk... Začala jsem se za něj považovat a začnu to i praktikovat...

Jo a let z Vídně do Frankfurtu proběhl bezvadně, přestup tam taky a na Heathrow ještě lépe, protože jsem seděla vedle super Američana a povídali jsem si celou cestu. Mimochodem on letěl z Prahy... Byl vážně moc hodný a nejlepší na tom bylo, že byl zvědavý a ukecaný, takže jsme vážně zapovídali celý let, což bylo dobře pro mne.

Hihi...

Přijde mi to vtipné. Už je to rok...

Rok.
Rok.
Rok.

Tak krátké slovo a přitom je to celkem dlouhá doba. I když vám něco povím, strašně to uteklo... Hrozně moc...
Jako voda...

Takže HEZKÝ NOVÝ ROK...

Klárka