Zavřete oči a představte si, že jste se přesunuli do malé vesničky poblíž Newbury, Berkshire ve Velké Británii. TAK a teď ty oči otevřete a zavřete ještě jednou a POŘÁDNĚ... A jste v PAŘÍŽI!!! Zázrak? Ne, ale asi to začnu nazývat šílenstvím brzo... Naučit se francouzsky je skoro tak nemožné, jako postarat se o ječící čtyřletá dvojčata. Světe div se, vy čtěte mé další dobrodružství tentokrát s Emily a Tomem a Pařížany na každém rohu...
Stejně si myslím, že i ten nejtvrdší oříšek se dá rozlousknout...

Červenec 2011

You´ve been my friend all day, Klara!

25. července 2011 v 21:33 | Klárka |  AUPAIR: Jedenáctý měsíc
Čtete:
You´ve been my pen óóóól day, Klauáára.
A přesně toto je důvod, proč tu zůstávám.
Těch důvodů je víc:
1. Pořád na mé angličtině je co zlepšovat.
2. Anglii jsem si oblíbila. I přes plat au-pair, který dostávám, se tu mám krásně a člověk si na to zvykne.
3. S Chrisem jsme kamarádi. Nikdy bych nevěřila, že to řeknu. (Ok, sice dnes m zrušil páteční day off, ale i tak jsme se naladili na stejnou notu. A zkrátka jsme si zvykli na sebe...
Jinak jen dnes mi poslal 3 esemesky:
A) Zda bych byla tak hodná a pověsila prádlo... (už bylo suché...)
B) Zda bych nepovlekla Isaacovu postel
C) Přijedou pozdě
Postel jsem povlekla po boji s obalem matrace. Je na zip, jenže ten zip nemá jezdce, takže obal nešel otevřít. Chvíli jsem se vztekala a už jsem to vzdávala, ale potom jsem si uvědomila, že mám ve vlasech pírko, kter�%

What´s going on?

24. července 2011 v 15:20 | Klárka |  AUPAIR: Jedenáctý měsíc
Nothing and everything...

1. Jsem zpět.
2. Měla jsem rozbitý počítač.
3. Byla jsme na dovolené na Isle of Man.
4. Přijela moje maminka.
5. Byla jsem s ní na dovolené.
6. Odjela.
7. Isaac je super.
8. Měla jsem krizi.
9. Zůstávám tu.
10. Na ještě hodně dlouhou dobu...
11. Jsem spokojená.
12. Jsem líná psát na blog.
13. Mrzí mne to.
14. Uvažovala jsem o zrušení blogu.
15. Neudělám to.
16. Prozatím.
17. Jen ne denně.
18. Občas.
19. Pro vaši radost.
20. A pro mnou.
21. Stop:

Od doby, co se mi rozbil počítač, se toho hodně odehrálo. Mimo jiné jsem si odvykla na to pohodlí ho mít. Bylo mi vlastně krásně bez něj. Víc jsem byla v anglickém prostředí a víc jsem se učila. To se dostávám k další věci: studuji v Oxfordě. A je to parádní. Konečně přístup, který se nám líbí. Nejdřív jsme chodily každý den podobu 14 dní. Byla to makačka, ale angličtina kvalitní... Potom jsme chodily dvakrát týdně, teď jednou. Je to drahé. Takže s Marťou šetříme na další full time course.

(tento článek píšu už asi hodinu...)
.
.
.
(Po 28 hodinách)

Nemůžu chytit niť.

Isaac je sluníčko. Je teď hodně milý a celkem i hodný. Doufám, že není jako sopka a že nevybouchne v nepravou chvíli...

(kdybych psala a mluvila sprostě, tak už tu máte pěknou řádku, článek už jsem dala zvěřejnit, ale ouhle, byl fuč. Vypršelo mi přihlášení uživatele...)

No takže jsem vám napsala něco málo o dovolené na Isle of Man, něco hodně o dovolené s mamkou na jihozápadním pobřeží Anglie, o mé krizi, něco o počasí a o tom, že tento článek nemá šťávu.

Teď mi celý blog.cz může vlést na hrb...

Jediné, co dopotýkám je:

DON´T FOLLOW ME. I´M LOST!


Klárka

P.S. Neukamenujte mne, já se vážně snažila a moc mne to mrzí...

Klárka