Zavřete oči a představte si, že jste se přesunuli do malé vesničky poblíž Newbury, Berkshire ve Velké Británii. TAK a teď ty oči otevřete a zavřete ještě jednou a POŘÁDNĚ... A jste v PAŘÍŽI!!! Zázrak? Ne, ale asi to začnu nazývat šílenstvím brzo... Naučit se francouzsky je skoro tak nemožné, jako postarat se o ječící čtyřletá dvojčata. Světe div se, vy čtěte mé další dobrodružství tentokrát s Emily a Tomem a Pařížany na každém rohu...
Stejně si myslím, že i ten nejtvrdší oříšek se dá rozlousknout...

Pták v domě

9. května 2011 v 20:35 | Klárka
Další článek monitorující události v domě...

V neděli jsme měli návštěvu. Den byl parádní. Diagnóza: namožená záda. Deset modřin... Ano, bijou mě... (Kdyby to byla pravda, už tu dávno nejsem)... Tři děti na trampolíně a já... Já někde pod nimi... Celkem to byla legrace, ale záda mě fakt bolí. Měli jsme hodně méčků, které se vystřelovaly, honili jsme se, nebo spíš děti honily mne, přeskakovali jsme se a podobně. Nevím, jak k tomu došlo, ale v jednu chvíli si kluci sudnali kalhoty To by bylo OK, ale za minutu sundavali i slipy a aby tpho nebylo málo, Katherine si sundala kalhotky taky... Byla řada na mně ... (Koho napadlo, že jsem se vyslékla?... Ten prohrál...) No řekněte, komu se poštěstí být se dvěma klukama bez slipů na trampolíně (holku do toho nepočítám) ... Tento okmažit trval 5 sekund, než jsem to pobrala a začala jsem je hezky zase oblékat. Měli z toho srandu až na půdu, v našem případě až do nebe...

Den jsme ukončili zdárně...

A dnes? Nic zajímavého. Jela jsem do Newbury nakoupit pár věcí - Miki má zítra narozeniny, takže jsem koupila dárečky a ještě zítra pojedu pro dobroty na "oslavu"...
No a když jsem se vrátila a šla do pokoje, slyším pípání. Bože, my máme ptáka v domě. Ani nevíte, jak jsem vyběhla schody rychle nahoru a zavřela jsem se v pokoji a přemýšlela jsem, jak asi dojedu pro Isaaca...
Půl šestá se přiblížila a já musela dolů... Stála jsem na schodech a modlila se, aby byl víc vystrašený a aby byl schovaný a nevylejzal... Šla jsem jako myška... Nasazenou kapuci, aby se nedejbože mě nedotknul, kdyby v úkrytu nevydržel. Poslední schod. Záblesk: Vzdávám to, jdu nahoru a nikam nejedu... Celou dobu bylo ticho, pták byl na tom stejně jako já... Ale najednou PÍÍÍP. Já jsem vyskočila metr do vzduchu, málem jsem se počůrala, málem pokakala, ale nebyla jsem schopná ničeho... Potom jsem se málem počůrala znovu, ale smíchem.. Protože pípání šlo od stropu. Pták se proměnil v bílou plastovou krabičku, říkáme jí alarm. Ten se hlásil o baterky...
No takže jsem, stále trošku v šoku, pod alarmem proběhla a upalovala pro malého..

Toť vše...

Mějte se krásně...

Klárka
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Milča Milča | Web | 9. května 2011 v 21:17 | Reagovat

:-D :-D Ten alarm je parádní!! :-D
Mimochodem, to máš tak hroznou fobii za opeřenců?

2 Jana Jana | Web | 9. května 2011 v 23:25 | Reagovat

Zasmála jsem se :)
Já teda strach z ptáků nemam, ale co si budem nalhávat - pražský holubi jsou pěkný svině :-D  :-D

3 mamka mamka | 10. května 2011 v 13:41 | Reagovat

[1]:Fakt má O_O , divím se, že vůbec z toho pokoje vyšla!
Viď, Klárko?! Co všechno ty v tom světě dokážeš! :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama