Zavřete oči a představte si, že jste se přesunuli do malé vesničky poblíž Newbury, Berkshire ve Velké Británii. TAK a teď ty oči otevřete a zavřete ještě jednou a POŘÁDNĚ... A jste v PAŘÍŽI!!! Zázrak? Ne, ale asi to začnu nazývat šílenstvím brzo... Naučit se francouzsky je skoro tak nemožné, jako postarat se o ječící čtyřletá dvojčata. Světe div se, vy čtěte mé další dobrodružství tentokrát s Emily a Tomem a Pařížany na každém rohu...
Stejně si myslím, že i ten nejtvrdší oříšek se dá rozlousknout...

Květen 2011

Back in the UK

7. května 2011 v 1:24 | Klárka |  AUPAIR: Osmý měsíc
Tento článek ještě zařadím do osmého měsíce, aleje vám jasné, že běží devátý měsíc?...
Co se dá stihnou za devět měsíců? Páni, hodně věcí -
1. pro maturanty to znamená ukončení školy (jak pro koho, že Metli )
2. taky miminka po devíti měsících přicházejí na svět (tady je to taky občas jako porod, někdy mám pocit, že rodím denně... BERTE TO PROSÍM OBRAZNĚ!)
3. za devět měsíců můžete uskutečnit hodně rozhodnutí, které vám změní život...
4. ztratit kamarády
5. zjistit, kteří kamarádi za to stojí, kteří jsou stále s vámi, i když vy s nimi nejste
6. odstěhovat se do UK, starat se o zlobidlo, jezdit vlevo, učit se anglicky, nakupovat v Sainsbury´s, jezdit do Oxfordu, objevovat zdejší krásy i škaredosti, žít v jiné mentalitě...

Můžu říct, že žiju SVŮJ SEN. Jsem šťastná? Možná jo... Usmívám se? Skoro pořád.
Stejně je to Ridiculous...
Nikdy jsem si nemyslela, že se mi bude tak stýskat. Ale zajímavé je, že nevím po čem. Mám potřebu brečet, ale nebrečím. Mám potřebu slyšet češtinu, kterou vlastně ani slyšet nechci. Chci někam zapadat. Mám pocit, že jsem zde naprosto nudným člověk. Jeden z mnoha... Jeden z mále, který nenakupuje v Primarku...

Ok Ok Ok...
Ale pro váš i pro můj klid... Mám se dobře...
Budu tu ještě rok... Další porod, další změny, další stěhování, ještě větší zlobidlo, víc peněz do jídla z oranžového obchoďáku...

Mimochodem když jsme u toho jídla. Dnes jsem jen pro uspokojení mé zvědavosti vlezla do nákupního centra Harrods. Možná si ťuknete na hlavu, co to má s jídle společného, ale ten, kdo tam byl, pravděpodobně tuší... Zamilovala jsem se do "trhů" pod střechou... Bože, to byla taková nádhera. Oči vám tam musí svítit, sliny sbíhat... Takových dobrot, ke kterým se přistupuje s určitou vznešeností. Měla jsem pocit, že jsem se přesunula hodně do minulosti, protože takhle vyleštěné vitríny jsem snad ještě neviděla, taková nádhená lízátka, dorty, masa, ryby, čokolády... No musíte se tam jít podívat... Já tam přiště taky půjdu...

Tak to je ode mne vše...

Jinak pro informaci: tento měsíc bude "hustý"...

Mějte se krásně...

Klárka