Zavřete oči a představte si, že jste se přesunuli do malé vesničky poblíž Newbury, Berkshire ve Velké Británii. TAK a teď ty oči otevřete a zavřete ještě jednou a POŘÁDNĚ... A jste v PAŘÍŽI!!! Zázrak? Ne, ale asi to začnu nazývat šílenstvím brzo... Naučit se francouzsky je skoro tak nemožné, jako postarat se o ječící čtyřletá dvojčata. Světe div se, vy čtěte mé další dobrodružství tentokrát s Emily a Tomem a Pařížany na každém rohu...
Stejně si myslím, že i ten nejtvrdší oříšek se dá rozlousknout...

Duben 2011

Jeden krásný dlouhý den

21. dubna 2011 v 18:24 | Klárka |  AUPAIR: Osmý měsíc
Jsem tu jako na houpačče. Jarmila měla pravdu: Jeden špatný zážitek je nahrazen několika pěknými. DĚKUJI! Tento týden je naprosto parádní.
O úterý jsem již napsala.
Středa: Po žehlení, u kterého jsem se pořád usmívala a vůbec mi nevadilo, že musím stát při tak krásném dni u žehlicího prkna a hromady prádla (Mimochodem žehlila jsem od 9 do 1), jsem jela s Evičkou, která už není bloňďatá, ale oranžová, a s Martinkou na piknik na Donnington Castle. Huuuu, byla to naprostá paráda. Měly jsem jen samé dorty, které se nám na sluníku rotékaly, ale byly parádní....
A dnes jsem po úklidu jela za Evikou na zahradu, kde jsme se opět opalovaly a povídaly o všem možném...

A ZÍTRA LETÍM DO ČECH. HURÁÁÁÁÁ. TĚŠTE SE NA MNE, JSEM PLNÁ ÚSMĚVŮ A POZITIVNÍ ENERGIE A HODLÁM JÍ ROZDÁVAT A ÚSMĚVY SDÍLET TÉŽ....

:) :) :) :) :) :) :) :) :) :) :) :) :) :) :) :) :) :) :) :) :) :) :) :) :) :) :) :) :) :) :) :) :) :) :) :) :) :) :) :) :) :)
(to jsem já)

Klárka

Den vhodný k oslavě

19. dubna 2011 v 18:03 | Klárka |  AUPAIR: Osmý měsíc
Já se tu mám vlastně krásně. Uvědomila jsem si ...
Dnes bylo nádherné počasí, takže jsem toho hned využila. Po dopoledním praní hromady oblečení a povlečení, po vydatném obědě a trocha opalování na zahradě jsem si oblékla sukni od Henriho Lloyda (nový úlovek ), tílečko, boty na podpatku. Navoněla jsem se novým, vytouženým parfémem Daisy od Marca Jacobse, nahodila jsem obličej od Avonu, sluneční brýle z TopShopu, krásný náhrdelník s přívěškem Love, aby všichni věděli, že jsou lidé, co mě mají rádi a myslí na mne, náušnice (skoro) z briliantů, učelala jsem si ledabylý copánek a nasedla do mého super autíčka, z kterého jsem si vytvořila kabriolet pootevřením střešního okýnka...
Hlučný motor jsem přehlušila mou oblíbenou písničkou Suddenly I see a vyrazila jsem do New(York)bury...

Sedla jsem si pod strom, začala jsem si číst knížku, kterou si koupila v Sainsbury´s za 1.50 a měla jsem se zkrátka krásně...

Ok, už jsem pevně nohama zase na zemi - musím jít povléct peřiny...

Ale abyste věděli, tak vše se stalo, není to vymyšlené... Pěkný den, že?...

Zde máte tu písničku, aby i vám vyloudil úsměv na rtu...

Hezký den...


Její tvář je mapou světa
Je mapou světa
Můžeš vidět, že je to krásná dívka
Ona je krásná dívka
A všechno okolo ní
je stříbrnou tůní světla
Lidé, kteří ji obklopují
z toho cítí užitek
Naplňuje Tě to klidem
Drží Tě uchváceného ve své dlani

Náhle vidím (Náhle vidím)
Tohle je to, co chci být
Náhle vidím (Náhle vidím)
Proč to, k sakru, pro mě tolik znamená

Cítím se jako kráčející po světě
Jako kráčející po světě
Můžeš slyšet, že je to krásná dívka
Ona je krásná dívka
Zaplňuje každý kout
jako by byla zrozená v černé a bílé
Způsobí, že se cítíš vřeleji,
když si zkoušíš vzpomenout
Co jsi slyšel
Ráda Tě nechává hltat každé její slovo

Náhle vidím (Náhle vidím)
Tohle je to, co chci být
Náhle vidím (Náhle vidím)
Proč to, k sakru, pro mě tolik znamená

Ona je vyšší než nejvyšší
A dívá se na mě
Můžu vidět její oči, hledící
ze stránky časopisu
Oh, ona ve mně budí pocit,
jako bych mohla být věží
Velkou, silnou věží
Ona má sílu být
Sílu dát
Sílu vidět

Náhle vidím (Náhle vidím)
Tohle je to, co chci být
Náhle vidím (Náhle vidím)
Proč to, k sakru, pro mě tolik znamená

Řešení aneb Chci ho zpět

17. dubna 2011 v 18:28 | Klárka |  AUPAIR: Osmý měsíc
Hledám si na internetu hodně informací o období vzdoru. Většina článku si je podobná, ale nejvíce se mi líbí článek od MuDr.Zbyňka Mlčocha z jeho internetových stránek www.zbynekmlcoch.cz.
Jako bych nás tam našla...

Abyste věděli, jak to tak vypadá, zde je pár citací:

Dítě se dostává do bludného kruhu emocí. Ztrácí kontakt s okolím, samo nevnímá svůj křik, je úplně bez sebe a nereaguje na domluvy ani pohrůžky. Vzdor nemá žádný účel. Není cílený, neznamená mocenský boj. Protože není proti nikomu namířen, nelze ho brát osobně, a už vůbec nemá smysl dítě v takových situacích trestat. Takový vzdor nemá nic společného s neposlušností, trucovitostí, tvrdohlavostí, nebo snad dokonce bezohledností nebo "rozjíveností".

Únava může vzdor probudit ještě rychleji, případně může záchvatu dodat na intenzitě. Pět až sedm záchvatů denně není v této době žádnou vzácností. Kolem třetích na­rozenin se jejich četnost mnohdy sníží, ale stupňuje se jejich síla. Podněty mohou být v této fázi různé.

Dítě chce "samo", ale "samo ještě neumí". Je přesvědčeno o svých schopnostech, ale nedaří se mu uspět tak, aby se ukázal viditelný výsledek jeho úsilí. "Nemám ti pomoci?" I po takové větě může následovat výbuch hněvu.

Případně je dítě zvyklé na určité rituály, které se musí měnit následkem vnějších okolností (přichází či přijíždí návštěva, odjíždí se na dovolenou). Dítě reaguje na změnu rituálů zklamáním, které se projevuje frustrací, výbuchy vzteku a křiku.

Zároveň je dítě hrdé na svou právě nabytou svobodu pohybu. Zato na všechno, co tuto svobodu hodlá omezovat (byť by to byly pásy v autě), reaguje výbuchem.


Informace, která mě velice potěšila je tato:

Vzdor není namířen proti otci ani matce. Není projevem narušení vzájemnéhovztahu, je naopak výrazem "narušení" obvyklého chodu věcí. Dětem připadá, že dospělí narušují či porušují jejich pravidla, rituály, pořádek, svět jejich představ.

Jenom chci dát světu vědět, že tuto rodinu mám pořád ráda, abyste si nemysleli, že jsem je nějak zavrhla.
Hodně se říká, že je velký rozdíl mezi naší a západní výchovou. To ano, v něčem se mi ta cizí líbí, v něčem ne, ale každopádně děti jsou všude na světě stejné, a jen jen na nás, abychom je udělali šťastnými a aby měly hezké dětství.
Vím, že Isaac není moje dítě. Přesto mi na něm záleží a "obávám se", že vždy ho budu brát jako prvního nezbedu s dudlíkem a plínkou, který mě dokáže rozesmát i rozplakat...

Ať žije au-pairkování...

Klárka

Problém, kterému se jednou zasměji

17. dubna 2011 v 13:54 | Klárka |  AUPAIR: Osmý měsíc
Není pořádně co psát. Vše tu zůstává při starém. Isaac se teda lepší, ale to jen pokud jsem sami. Jakmile přijde na scénu jeden z rodičů, většinou to jde do kytek.
Ale i to není vždy pravda, protože v některých případech začal odmítat i je a upřednostňuje mě. Mělo by mě to možná těšit, ale cítím se trapně. Logičtější je, když já jsem ta navíc. Hlavně tu jde o tom, že ten prcek neví, co chce. Má v hlavně zmatek.
Na radu všech, co mi tak radili, jsem sebrala všechnu odvahu a šla jsem zeptat Miki, co se stalo a co mám dělat. Ta zrovna telefonovala. Telefonovala tak dlouho, až jsem to vzdala. Ale zeptala jsem se hned další den. Kdo by čekal hodinový rozhovor jako já, tak se spletl. Za půl minuty vše bylo vyřízené. Byla jsem připravená na smršť všeho, co dělám špatně, co se jim nelíbí a tak. Jediné, co mi bylo řečeno, bylo, že mám Isaaca v jeho náladách ignorovat, že taky neví, co s ním je. Tečka. Ticho.
Hmm, je to řešení ??!!


Děkuji všem za komentáře, i Beátě. Věřím, že se tomu jednou zasměji, ale teď je to problém... Moc bych si přála, aby ta doba smání už přišla.

Čas mění všechno, i časy.
Jan Kollár


Hezký nový týden a nebojte se, nějak to tu zvládneme...

Klárka



Isaac

14. dubna 2011 v 9:51 | Klárka |  AUPAIR: Osmý měsíc
Ani netušíte, jak malé děcko dokáže rozplakat. Včera mi tu Isaac ječel, dá se říct nepřetržitě. Nic nechtěl. Chtěl naprosto nemožné věci:

1. Školka:
- venku zima, dávala jsem mu bundu a on na celou školku na mne začal řvát, že jí nechce a že zůstává ve školce, no tak jsem řekla, že tu bundu teda nemusí mít (protože oči všech mířily na mne a bylo mi to nepříjemné...)
- musela mi pomoct jedna z asistenek, jinak by tam Isaac přenocoval
- Isaac nechtěl jet domů autem, že chce kolo. Bohužel neměl na výběr, takže jsem ho popadla a nasoukala jsem ho do sedačky

2. Cesta domů:
- vymýšlel si, že nechce jet touto cestou, že chce jet jinou. OK, zastavila jsem, otevřela jsem dveře a ať si jde, kudy chce. Začal řvát, že ne, chce jet autem...

3. Doma
- chtěl čokoládu (mám zakázáno mu je dávat, takže měl smůlu)
- chtěl banán ( -//- )
- nechtěl nic dělat, jen stál, řval JÁ TO NECHCI, příležitostně mě bouchnul
- dala jsem mu něco malého k svačině a džus a nechala jsem ho tam s televizí, na kterou se taky nechtěl koukat, ale jakmile jsem jí zapnula, tak se uklidnil a bylo

4. Koupání
- naproto se nechtěl koupat ani sprchovat, po desetiminutovém řvaní a přemlouvání jsem to vzdala

5. Spaní
- to už tu byla mamka, takže jsem ho předala a odkráčela jsem naprosto oddělaná, ubrečená, vyčerpaná...

Já jsem mu nic neudělala. To by si měl "vylejvat" zlost na někoho jiného a ne na mne. Vím, že on to vidí úplně jinak - neocení, že jsem to já, kdo se o něj stará, nechápe, proč jsem s ním nebyla na horách a on musel do školky na rodinné dovolené mezi cizí lidi (to nikdo nechápe, jenom moji host rodiče...), nechápe, proč táta je pořád pryč a když přijede, tak si slízne smetánku...

Ani nevíte, jak se to tu celé obrátilo...

Ale z mého pohledu já ta špatná nejsem, bohužel se ke mně tak chovají:
Bylo mi řečeno něco o disciplíně k Isaacovi - když neřekne prosím, má smůlu, když bude protivný, má smůlu, když někoho udeří, následuje trest atd...
OK, teorie je pěkná - výchovná, ale praxe?... Jen se podívejte a posuďte sami:
Isaac byl se mnou a řekl mi, že chce banán (to jsem ještě nevěděla, že nemůže jíst banány...), tak jsem řekla, že mu dám jen půlku, že to není dobré takhle před spaním. On začal řvát, že chce celý, jesže do toho přišla kamarádka, u které čas od času taky hlídám, která byla u nás na návštěvě a řekla nám, že Isaacova mamka zakázala Isaacovi jíst banán. No tak Isaac měl smůlu. Lehnul si na podlahu, řval, mlátil kolem sebe, a já jsem byla naprosto bezmocná...
Do toho se přiřítil táta a spustil na Isaaca takovým miloučkým, soucitným hlásečkem:
"Co se ti stalo, Isaac? Je všechno v pořádku?" Jako bych ho mlátila já...
"Ty chceš banán? Tak tady máš..."... A Isaac dostal banán a odešli spolu ruku v ruce a já jsem zůstala v kuchyni sama...
No tak mi řekněte, kam jsme se s touto disciplínou dostali?... Akorát jsou mi podráženy nohy, Isaac mě nemá rád, mě to tu štve a chci jet domů...

Skutečným úsměvem života je úsměv ve chvíli, kdy ti je do pláče.



Klárka

BritJob

13. dubna 2011 v 17:16 | Klárka
Před chvílí jsem dostala dotaz na agenturu, se kterou jela do UK - BritJob.
Bohužel nemám žádnou adresu, na kterou bych měla odepsat, takže musím tímto způsobem.

Já můžu jen BritJob doporučit. Pán z agentury jednal rychle a podle "mého přání"... Takže si myslím, že jsi na správné adrese...
Holky, co znám právě přes tuto agenturu, taky nemají žádné problémy.
Agentura je s námi pořád v kontaktu.

Pokud budeš potřebovat více informací, připiš svou mailovou adresu, ráda ti odpovím na další dotazy,

Klárka

Jako domeček z karet

12. dubna 2011 v 17:41 | Klárka |  AUPAIR: Osmý měsíc
Chci se na mou situaci podívat jinýma očima. Nechci tu totiž psát, že teď je tu vše, jak se říká, na (dejme tomu) nic...
.
.
.
OK, jsou čtyři - mamka, taťka, dítě, au-pair. Au-pair momentálně u stolu nemá židli, takže se ani nasnídat se svou rodinkou nemůže. Maminka, která byla super, tak najednou není. Tatínek, který nebyl, najednou je. Dítě, které bylo zvladatelné, už taky není...
Rodina zapomněla koupit au-pair večeři. Naštěstí zbyl kousek ryby po dítěti, takže se najedla.
Benzín do auta si kupuje sama, ale s autem nejezdí, protože si ho bere rodina.
Cítí se tu blbě. Nejlepší kamarádka jí odjela domů do Čech.
Když má volno, jede pryč, když se vrací z města, soufá, že doma nikdo nebude...
Pořád si říká, že to může být horší. I ječící dítě, jehož jenoblíbenější větou je JÁ TO NECHCI, kdy řve na celé kole a kope, rudne, mlátím vší, co mu přijde pod ruku. I nepříjemná rodinná situace. Taky by jí mohli mlátit, že?... Taky by jí nemuseli platit, že?...
Takže se vlastně má dobře. Jen čeká na světlé chvilky malého a na dobrou náladu rodičů...
.
.
.
Tak... A je to venku. Obrázek si udělejte jaký chcete...

Hezký den,

Klárka

A mám po "dovolené"

10. dubna 2011 v 21:49 | Klárka |  AUPAIR: Osmý měsíc
Tak dnes mi přijela rodinka z dovolené. A mně tím pádem končí hospodaření na "vlastním dvorečku"...
A abych pravdu řekla, moc jsem si to užila... Odpočívala, opalovala jsem se, až jsem se spálila, nakupovala...
Ve čtvrtek jsme grilovaly s Evkou. No ono to není tak jednoduché, jak to vypadá... No každopádně jsme to vzládly po našem- zeleninu jsme spálily, klobásky jsem teda pro jistotu dala do trouby Teď se možná smějete a říkáte si, že jsme prdlý. Možná jsme, ale tak co, jistota je jistota, a bylo to výborné. Udělala jsem ji těstoviny... No jídla jako pro regiment, žít z toho budeme dalších pár dní... Blbly jsme na trampolíně, hrály badminton...
V pátek jsme jely do Londýna. Auto jsem nechávala v Readingu. Zamávala jsem Evě a Evě, které jely do Čech.
Evička natrvalo... Bude se mi mooc stýskat...
Po rozloučení jsem se sešla s kamarádem a šli jsme se plácnou do parku pod Oko... Bylo neskutečné vedro.
Říkám vám, že musím často přemýšlet, zda jsem v UK, nebo někde ve Španělsku... Prostě krása...

V sobotu jsem hlídala kluky - Edwarda 1 rok a Danielka 2 roky... Fakt povedá akce:-D Oni jsou hrpzně hodní. To Isaac je víc dikovej s horečkou. Nekecám... Šli jsme do parku na celý den, potkala jsem Nuriu, tak s námi strávila odpolene. Před sluníčkem jsme utíkali do stínu. Kluci si užívali a bylo to vážně super!

A dnes jsem jela do bazénu, potom domů. Udělala jsem si oběd, sedela jsem si na zahradu, četla časopisy. Pak jsem šla umýt auto. Teď se leskne na celou ulici... Přijela i Lenka, tak jsem spolu jely zase do bazénu, ale já už jsem byla jen na terase a opalovala jsem se... Už jsem používala i krém s faktorem 55!!! A stejně jsem musela do stýnu... Bojím se dne, kdy bude zase pršet, protože já se tyto horké dny užívám náramně...

Isaac byl hodně vzetklý, když přijel, tak jsem si ho vzala do parády a strávili jsme spolu hezký zbytek dne... Předávala jsem ho až na pohádku...
A je velikánský! Nevím, zda tak vyrostl, nebo ho mám pořád zafixovaného jako baby, ale je fakt z něj velký kluk!!! Pobyt na čerstvém vzduchu mu fakt prospěl...

Pápá a hezký týden

Klárka

Tak si tu rosteme

6. dubna 2011 v 0:09 | Klárka |  AUPAIR: Osmý měsíc




Tak co? Zdá se vám, že vyrostl?... Nezdá. Roste jako z vody a je težký! Hrozně těžký. To má z té čokolády, kterou se láduje...

K.

P.S. Dodatek k omluvě

5. dubna 2011 v 21:34 | Klárka |  AUPAIR: Osmý měsíc
Budu odepisovat jen na "smysluplné" komentáře, které se budou týkat au-pairkování, a budu odpovídat na dotazy s tím spojené...

K.