Zavřete oči a představte si, že jste se přesunuli do malé vesničky poblíž Newbury, Berkshire ve Velké Británii. TAK a teď ty oči otevřete a zavřete ještě jednou a POŘÁDNĚ... A jste v PAŘÍŽI!!! Zázrak? Ne, ale asi to začnu nazývat šílenstvím brzo... Naučit se francouzsky je skoro tak nemožné, jako postarat se o ječící čtyřletá dvojčata. Světe div se, vy čtěte mé další dobrodružství tentokrát s Emily a Tomem a Pařížany na každém rohu...
Stejně si myslím, že i ten nejtvrdší oříšek se dá rozlousknout...

Březen 2011

Piknikování:-D

27. března 2011 v 20:48 | Klárka
Super týden.
Rychlý souhrn událostí:
ve středu přiletěl Isaacovův táta skoro po sedmi měsících domů - natrvalo. Miki jela za ním a já jsem měla Isaaca na starost až do čtvrtka. Zvládli jsme to na jedničku. Byl super. Bylo vidět, že v něm panuje velké natěšení a zároveň zmatení, co se bude dít...
Ve čtrvtek jsem uklízela jako ještě nikdy. Chris je prý pořádkumilovný člověk, takže jsem to vzala pěkně zgruntu. Ráno jsme ještě s Isaacem vyrobili transparent WELCOME HOME, DADDY. Moc se mi to líbilo, škoda jen, že jsem to nevyfotila. Udělala jsem Chrisův nejoblíbenější zákusek a to TIRRAMISU.
No prostě na vyznamenání...
Takže už jsme "úplní" - mamka, taťka, dítko a au-pair. Happy Family. + babi s dědou v JAGUARU...
Po večeři jsem mu předala "dárek" - knížku o Isaacovi, co se vše stalo za tu dobu, co tu nebyl - obrázky, fotky, omalovánky... Mooc hezký. Měl z toho radost.

Je tu naprosto parádní počasí, takže jsem v pátek vyrazila NA KOLE za kamarádkou, která bydlí "jen kousek", ale je to pořád do kopce, ale i mě to počasí přesvědčilo, že pojedu na kole... Tak jsem šlapala jako splašená...
Seděly jsme před garáží, učebnice angličtiny zůstaly v tašce a povídaly jsme si. Potom jsme se přidaly ke klukům, co hráli před domem fotbal a basket. Bylo tam i její host-dítě, takže jsme "dohlížely", aby si neublížil . Konstatovaly jsme, že nemůžeme říkat, že jsme ze sportovní školy...

V sobotu jsme zajela do posilky, protože mi něco říkalo, že bych měla... Potom jsem byla celý den v Newbury, v našem velkoměstě, seděla jsem s kamarádkami na zahrádce oblíbené Costy a obědvaly jsme a popíjely čaje... Super. A mimochodem jsme se opalovaly...
Večer jsme měla babysitting...

A dnes?... Isaac vstával mooc brzo. I Miki mě poslala zpátky do postele. Takže jsem si prcka přebrala v půl sedmé... A byla s ním až do půl jedné...
Koukali jsme se na Shaun The Sheep, malovaly jsme a na co jsem pyšná, tak je obtisk ruky do
sádry:


(jeden obrázek je ještě v galerii)
Naobědvali jsme se a já jela do Newbury za španělskou kamarádkou Nuriou. Vzala jsem deku, nakoupily jsme si samé dobrůtky a sedly jsme si do parku tváří tvář sluníčku... No prostě paráda... A teď si představte, jak je svět malý. Je z města, kde jsem byla kdysi na dovolené a naprosto jsem se zamilovala do místních uliček a celkově atmosféry. No takže jsme se zasmály a navzájem jsme se pozvaly na návštěvy...
Potom jsme jela domů, kde se grilovalo. Hrála jsem si s Isaacem, povídali jsme si, především s Chrisovou maminkou a tatínkem.
Zkrátka pěkná neděle...

A vlastně to byl pěkný celý týden...

Tento týden bude něco! V pondělí škola, a od úterý do pátka Katherine. Naplánuji každou minutu!

Mějte se krásně,
Hezký nový týden,

Klárka

Dovolená na pobřeží

23. března 2011 v 0:27 | Klárka
Vlastně to ani dovolená nebyla, byl to velký výlet k mořiii...
Vyrazila jsem s Evou.
Jely jsme v pátek v osm. Špatné počasí nám náladu nezkazilo. Pršelo a pršelo a pršelo i v Brightonu, kde byla naše první zastávka. Zaparkovaly jsem a šly objevovat krásu města. Jelikož vše bylo šedivé, tak mne osobně toto přímořské město nenadchlo, ale dokážu si ho představit v barvách, takže se tam hodlám vrátit.
Brightonu dominuje stavba Royal Pavilion.


Samozřejmě jsme se musely podívat na moře, kvůli kterému jsme tak jely:-)


Už mi bylo jedno, zda mě to "ocákne", mokro v botech jsem měla stejně tak...
Cestou k autu jsme se stavěly v úžasné italské restauraci. Moc milí Italové si nás vzali "do parády". Starali se o nás jako o královny... Při placení se nás ptali, zda zase přijdeme, že nám dají dezert zadarmo... Bohužel my jsme měly už namířeno někam nijam, což znamenalo s úsměvem se rozloučit a mašírovat k autu.
Já jsem se rovnou převlekla.
Cestou do Portsmouth jsem uviděly z dálnice hrad, tak jsem se rozhodly ve vesnici Arundel stavět. A udělaly jsme moc dobře. Potkávaly jsme moc milé lidi, kteří se s námi dávali do řeči. Jedna paní nám dokonce řekla, že máme přijet i zítra, že bude hezky a že mestečko hned bude hrát jinými barvičkami...
(možná svět okolo nás tuší, že jsme výjimečné a nechce přijít o naší přítomnost...)

Arundel je opravdu krásný. Takové staré, zapomenuté město, kde se svět zastavil...




V podvečer jsme dojely do hotelu v Potrsmouth. Dole jsme potkaly dva kluky asi našeho věku, kteří nám ujeli výtahem hned před nosem. Celkem vtipné bylo, že pokoj měli hned vedle našeho. To jsme se dozvěděly naprosto jednoduše, protože když jsme přijely do našeho parta a vystoupily z výtahu, pořád stáli u dveří a lomcovali s klikou. Museli tam být tak 5 minut.
Nefungoval jim klíč. Nic neřekli, tak jsme vlezly do našeho pokoje, hodily věci na postel, zkonstatovaly, že je to malé, ale hezké, a šly pro další věci do auta. Kluci tam stále stáli. To mi nedalo a zeptala jsem se, zda nechtějí pomoct... Kluk mi dal klíč do ruky s větou:
"No jestli to můžeš zkusit, bude to fajn, protože píp píp píp." Pronesl věco ve smyslu, že je neschopný. Společně jsme se zasmáli a já jsem šla na to. Během vteřiny se rozsvítila zelená kontrolka a sezam se otevřel:-D kluka se stalo rázem rajčátko... Veškerá naše snaha na seznámení skočila (mou šikovností?) ...
Šly jsme objevovat krásu místní promenády. Uchvátila nás Spinnaker Tower:


Už doma jsem věděla, že chci nahoru. Musela jsem si počkat na ráno:


Byla to pecka. To sedím na prosklenné podlaze ve výšce skoro 170 metrů. Věž je vysokátěch 170, toto je "první" patro, takže je to o trošku níž.
Jestli to se mnou něco dělalo? Byla jsem naprosto v pohodě. Pocit krásný. Hodně lidí se tam drželo zábradlí, nebo vůbec tam ani nešli...

Po návštěvě věže jsme běžely pro auto a jely do národního parku New Forest. My jsme viděly asi tu nezajímavou část,, protože to na nás působilo jako spálené Špenělsko. Takže rychle vyfotit a jelo se dál.
Další zastávkou byly "dveře"... neboli Durdle Door:


Pane Bože, to je něco tak nádherného... Zde slova nestačí...








Tato poslední fotka je focená z té hory. Nevím, jak se to vysoko, každopádně to byla pecka být nahoře na hoře:-D a dívat se na tu krásu z ptačí perspektivy...

Nerada jsem opoštěla toto místo. Bylo jak vystřižené z filmu "Rozamundy Puchler" Říkám Puchler, vím, že je to Pilšer se spolknutým E a R...:-D

A potom ještě rychle do Dorchesteru na večeři a mohlo se domů...

Byl to krásný víkend a já si můžu opět odškrtnout další místa, která jsem navštívila...

Těším se na další výlet...

Mějte se stejně krásně jako já...

Klárka


Isaac závodníkem

22. března 2011 v 23:52 | Klárka
V pátek byl "Red Nose Day", což je charitativní den, kdy by člověk měl udělat něco bláznivého.
V Isaacovo školce musely děti v tento den přijít v nějakém kostýmku.
Isaac šel za závodníka (třeba formule jedna)


A teď vám ukážu, jak vypadá pracovní nasazení au-pairek. Připravení?...


Kdo mne nepoznal?...:-D
A jestli někdo neuhádl, o co se snažím, tak zde je vysvětlení:
Chci dostat Isaaca do baby sedačky... Každodenní problém...

Naštěstí je mu konec, protože Miki koupila novou sedačku, takže Isaac se vozí se mnou vepředu a je naprosto spokojený. Moc ho to baví a mne to vyhovuje.
Řekla jsem mu, na co sahat nesmí. Zatím to chápe...
Když jsem se vrítili ze školky, přelezl si ke mně na místo řidiče a začal "řídit"... Samozřejmě mě nezapomenul napomenoout, na co všechno nesmím šáhnout. Museli jsem se připoutat a byli jsme ready:-D
K mému překvapení nic neurval...

Zítra článek o dovolené. Slibuji...

Klárka

Jak to bylo všude

15. března 2011 v 18:44 | Klárka
Zase jeden z článků, co se stane, když necháte dvouletého prcka samotného...
Dnes dopoledne byl Isaac se mnou doma. V noci mu nebylo dobře a dnes spal docela dlouho, takže jsem s ním zůstala, i když po obědě jsem ho už vezla do školky, protože byl zcela zdráv.

Celkem nic zajímavého se nedělo. Den jako jiný, až na tu chvíli, kdy jsem odešla dělat oběd. Bylo to tak čtvrt hodinky, co mohl být sám. Koukal se na ToyStory, což mi bylo zárukou, že nevyvede nějakou kravinu. Asi bych měla jít DVD reklamovat...
Isaac si vzal krém na prdelku (je to něco jako vazelína, mažeme ho tím celého) a totálně zapatlal sebe a své okolí. Když jsem přišla do obýváku, tak jsem celá zkoprněla, potom jsem dostala záchvat smíchu. Isaac na měl koukal "já jsem se chtěl jenom namazat"... Seděl tam jako medvídek Pooh - klasický obrázek - upatlaný s tlapkou v nádobě s medem. Přesné. Nakázala jsem mu, aby se nehýbal a na nic nesahal. Rozteklý krém jsem se snažila vrátit zpět do tuby.
Možná to vtipně nevyznělo, ale já jsem se vážně bavila. Až teda na odmašťování sedačky. To zas taková sranda nebyla...
No jo, je to koblížek malý - pěkně mastný... Doslova.

Chtěla jsem vám jenom trošku přiblížit, co se tu tak děje a abyste se vyvyrovali podobným případům...

Klárka

Skypování

14. března 2011 v 23:26 | Klárka

Fotky mi poslala mamka, které pořídila, když jsme spolu skypovaly. Jsou celkem pěkné, tak proč se nepodělit...





Konec...

Klárka

londýn

14. března 2011 v 23:20 | Klárka
Zde je odkaz na fotky z londýna http://au-klara-pair.blog.cz/galerie/anglie-au-pair/londyn-11-3 Je jich tam maloučko, enbavilo mne to stahovat... omlouvám se...

Klárka

Jak dlouho mi to jen vydrželo?

14. března 2011 v 23:03 | Klárka
Kdo čte hezky slovo po slově, ví, kolik čeho se mi ukrývá ve skříni a ž jsem zde slavnostně slíbila, že si dlouho nic nekoupím. Nekoupila jsme si nic, pokud nepočítám nové manžestráky, nové džíny, nové tričko, novou kabelku, nové pončo. Takže raději nepočítejme a přeneseme se přes to.

Ale budeme počítat s letenkou domůůůů... Huhu... Jedu domů na Velikonoce. Čekám zástup fanoušků na letišti, jasné?!

Jinak je to tu tak krásné, že i přes nemoc, kterou přeházím, se musím usmívat, protože vše kvete, pravděpodobně i voní, skoro každé ráno mě vzbudí neskutečně hlasité tokání tetřeva (pravděpodobně), slunko svítí do večera... Krásné (až na toho nadrženého tetřeva!)...

Potom jsem zabookovovala "dovolenou" na pobřeží tento týden - lépe řečeno pátek - sobota. Snad nám jarní nálada vydrží a hlavně to počasí...

Ode mne z anglických ostrovů vše,

zase brzy,

Klárka

Dovolená, Londýn a baby

13. března 2011 v 21:27 | Klárka |  AUPAIR: Šestý měsíc
Hezky od páteka do pondělí... A navíc parádní.
Nevím, jak to vše mám vyjádřit, abyste mi co nejméně záviděli
Subtropický park, koupání se venku ve 31 stupňové vodě, doprava zcela jen na kole, vanikající jídlo... Háhá...
Isaac si to užil, neměl ani čas na poobědové spaní:-d
Podrobnosti najdete na webových stránkách areálu: http://www.centerparcs.co.uk/

Jinak týden byl celkem fajn. Každopádně rychle utekl. V úterý jsme s Isaacem vyrobili kalendář a odpočítáváme dny do tatínkova návratu.

V pátek jsem byla s Evou v Londýně. Bylo to super. Hlavně bylo celý den krásně, takže jsme si den užívaly plnými doušky. A když to šlo, chodily jsme pěšky.
Každý krok byl naplánovaný. Sice jsme zakufrovaly hned na prvním bodě, ale vše jsme viděly. Hlavně to bylo pojaté: "Londýn jinak!", což znamená žádný Big Ben ani Londýnské oko, ale hezky jsme si prošly parky jako je třeba Kensington Gardens, mimochodem u mne láska na první pohled, čtvtrě jako je Knightsbridge, další místo, které musíte vidět včetně Harrods s 11 500 žárovkama, či City se St.Paul´s Cathedral... A další a další... Krása na druhou... V dalším článku přidám odkaz na fotky, protože jsem se ještě nedala do galerie, ale máte se na co těšit:-D Joo a málem jsem zapomněla. Večeře v Chinetown:-D Evu pravděpodobně pálí pusa do teď... Huuhuu...
Isaacovi jsem koupila dudlíka se jménem (Isaac, ne George či Jiřík). Pozn.: Nikdy jsem netvrdila, že ho nerozmazluji! Ani nevíte, jakou měl radost. Moje chyba byla, že jsem mu hodala dopoledne (čas být bez dudlíka). Začal plakat, vztekat se, že ho chce... Ouu... Každopádně měl radost...

V sobotu večer jsem jela odvést Danileka domů, protože jsem tam stejně měla babysitting. Daniel byl celý den u nás a hrál si s Isaacem.
Babysitt byl víceméně bez problému, až na to, že ze čtyř hodin mi malé bejby plakalo hodinu a půl. Tak jsem se koukali na televizi, jedl sušenku a bylo mu fajn...
Dnes jsem s Isaacem trávila poměrně hodně času, až na odpoledne tak od půl třetí do pěti, kdy byl venku. Procházky jsem se neúčastnila,protože jsem nemocná... Přecházela jsem to 3 dny, až to uděřilo.
Isaac měl opět parádní hlášky. Je to číslo, to Vám povím...

Přeji vše pěkný nový týden,

Klárka

Akce "Brumík"

3. března 2011 v 23:15 | Klárka
Poslední článek dnešního dne. Slibuji.
Isaac má mooc rád české brumíky, pokud se budete chtít stát dárci, pošlu adresu.
V balíčku s foťákem přišli i medvídci pro Isaaca od mé maminky zlaté. Isaac měl ohromnou radost.

Ve středu jsme přišli ze školky a šli na zahradu na trampolínu:







Doma potom dostal zaslouženou sváču - Brumíka. Máme období, kdy všchno chce dělat sám bez pomoci, takže i rozbalování sušenky.

Začal opatrně:


Během chvíle se dostal k "jádru":


Radostné přivítání, pár pusinek a slova lásky:


Ovšem medvěd tolik lásky nevydržel a upadla mu nožička:


A posléze se rozpadl:


.
.
.
Vybrečel si druhého a nakonec snědl oba dva. Byl vážně nešťastný...

Přišel nás navštívit Krteček. V dospěláckém podání to znamená, že před domem vyrostla krtina. Isaacovi jsem to podala tak, že Krteček ví, že ho má moc rád, tak se na něj přišel podívat a pozdravit ho.
Deset minut nad krtinou je docela zábavné, povídání krtkovi ještě víc. Závěr? Isaac tu krtinu rozkopal, protože krtka neviděl. Tak jsem mu vynadala...:-D

Doma si chtěla namazat toust. Talíř mu jezdil po stole tak jsem mu ho chtěla přidržet, jenže vážný výraz a Isaacovo okřiknutí a vztyčený prst hodilo mé pomoci stopku:
"Dej ten prst pryč! Nůž je ostrý, můžu tě říznout!" Tak teda jo... Kde to jen vzal?...

Večer jsme se dívali na Waybuloo, Isaac si sednul za mne, vyhrnul tričko a vyjeknul:
"Hooooooohuuuuuu! Oh nooo! Tečky!!!!"
Co? Pomyslela jsem si. Do vteřiny mi ale blikla žárovička - jasné - neštovice. Isaac si teď bude hrát, že mi našel neštovice:
"Nehýbej se, Wauwáá. Nehýbej."
"Neškrabej se!"
"Slyšíš?"
"Krééém! Potřebuji krém."
Namazal mi záda.
"Je to lepší?!"
.
Děsně dospělý dítě... Je to fakt vtipný...

Teď mám babysitting.

Po vaně jsme si skypovali s mamkou. Isaac byl úžasný, zlatý.
Řekl:
"Ahoj"
Oznámil, že nám neštovice.
Řekl mojí mamce, že jí miluje.
"Dobrou noc."

Vážně rozkošný. Byl celkem unavený. Přečetla jsem mu pohádky, chvíli jsem tam s ním ležela, málem usnula. Když jsem odešla, ztratil dudlíka, takže jsme ještě hledali nemožno chybějící věc. Našli. Isaac od té doby spí jako miminko.

Zítra jedeme na dovolenou... Do pondělí. Notebooka si neberu. Vše si budu pamatovat...

Dobrou noc a hezký víkend...

Máte co číst?...:-D

Klárka

Isaac mechanikem

3. března 2011 v 22:50 | Klárka |  AUPAIR: Šestý měsíc
"Přináším" vám další story...

"Mám všechno? Dudlík v puse, dva v ruce, vrtačku?"


"Asi jo, tak jdu na to!"



Isaac vám posílá: "Ahooj!" čtěte: Achóóoóójjjj....
Začal i říkat Dobrou noc... čtěte jak chcete, protože v jeho podání to tak nezní, ale přibližujeme se pomalu ale jistě ke správné výslovnosti.

Jinak Miki se při skloňování mého jména zděsila a prohlásila:
"To je všechno tvoje jméno, jo?...!!!!" A výraz v obličeji mluvil za vše...

Klárka