Zavřete oči a představte si, že jste se přesunuli do malé vesničky poblíž Newbury, Berkshire ve Velké Británii. TAK a teď ty oči otevřete a zavřete ještě jednou a POŘÁDNĚ... A jste v PAŘÍŽI!!! Zázrak? Ne, ale asi to začnu nazývat šílenstvím brzo... Naučit se francouzsky je skoro tak nemožné, jako postarat se o ječící čtyřletá dvojčata. Světe div se, vy čtěte mé další dobrodružství tentokrát s Emily a Tomem a Pařížany na každém rohu...
Stejně si myslím, že i ten nejtvrdší oříšek se dá rozlousknout...

Prosinec 2010

Ježíšek jsem JÁ Dvě

29. prosince 2010 v 19:53 | Klárka |  AUPAIR: Čtvrtý měsíc
Než začnete číst tento článek, přečtěte si začátek zde.

Na letišti jsme si daly ve čtyři hodiny ráno uzenou ples, knedlo, zelo a k tomu Plzeň... Noo joo, au-pairky se po čtyřech měsících vrátily domů

Pro Evu přijel v sedm hodin brácha. Mně jel do Prahy autobus v osm. V devět jsem měla sraz se Zuzkou. Jely jsme k ní na kolej, kde jsem nechala kufr a jely jsme do Prahy. Musela jsem si odblokovat simkartu, kterou jsou si svou blbostí zablokovala...
Šly jsme na trdelník, potom na čaj. Sešla jsem se s kamarádem Tomášem z Anglie, který mi převážel dárky a golfovou hůl pro mamku, která by vyšla 3x dráž, než stála, kdybych jí posílala poštou...

No a potom jsme už zase letěly na kolej a na autobus zase zpátky. Přiběhly jsme minutu před odjezdem. V jednu jsem opustila Prahu a v půl čtvrté jsem se sešla s Klárkou a Lacim, u kterého jsem spala. 

Mooc Vám děkuji, Zuzko, Klárko a Laci. Vy jediní jste věděli, co mám za lubem

No a ve čtvrtek 23. v deset hodin jsem přijela do města, kde bydlí má rodinka... Mimochodem ráno jsme nestíhali, takže autobus jsem opět dobíhala. A s třicetikilovým kufrem, taškou, holí a kabelkou se blbě utíká.
Měla jsem plán, který se celkem i povedl. Připomínám, že do této doby nikdo nic nevěděl.
Jelikož bydlíme v paneláku, tak jsem dole zazvonila a řekla jsem, že si má přijít moje mamka pro poštu. 
Za chvíli se otevřely dveře a tam stála mamka, nebo spíš stála jsem tam já. A reakce mamky? Žádné slzy, žádné křičení Co tu děláš, Jéééé, Jůůůů.... NIC. Nic. Nic... Mamka stála a koukala. Jediné, co pronesla:
"Co tu děláš??? Vždyť jsi na ostrově..." otočila se a šla vybrat poštovní schránku. Vyjely jsme k nám. Mamka odemkla a šla si sednout na sedačku. 
Hahaha. Po deseti minutách jsem začala přemýšlet, že zavolám doktora. 
Za chvíli už to bylo lepší, mamka i brečela
Stejně po této zkušenosti jsem rodiny obvolala, že jsem tady. Všichni měli velkou radost...

Takže dnes mám volný den. Jinak od 23. do dnes jsem se nezastavila... 

Zítra se opět přesouvám do Prahy a 31.12.2010 v 6hodin ráno letíme zpátky do Londýna...

Vánoce byly jako každý rok kouzelné... Doufám, že i vy jste si je užili a jste stále nadšení z dárečků a vaše bříška jsou stále plná jako to moje...

Přeji Vám do nového roku vše nejlepší!!!!!

Pápůůá

Klárka

Ježíšek jsem JÁ

29. prosince 2010 v 19:28 | Klárka |  AUPAIR: Čtvrtý měsíc
Předem se Vám chci omluvit, že jste za poslední dny nebyli informovaní, ale mám pro to vysvětlení a jako omluvu dlouhý článek.

Jak začít? Časově se přesuneme tak do půli října.

přesun

přesun

přesun

Pokud jste se přesunuli rychle, čtete již tyto řádky, kdo patří mezi ty pomalejší, ještě chvíli si počká, co ze mne zase "vypadne"... 
Takže někdy v tomto podzimním období jsem se rozhodla, že poletím na Vánoce domů. Jako překvapení. Vím, že to možná není originální, každopádně jsem "ze svého nápadu" byla nadšená. Chytla se toho i moje kamarádka Evička.
Ve francouzské restauraci jsem rozložila barevné lístečky, na kterých byly napsány časy a dny odletů, příletů a cen letenek od všech možných společností. Začaly jsme řešit, zda to riskneme a poletíme 23.12 či přímo na Štědrý den či s předstihem. Nakonec jsme se rozhodly pro datum:

úterý 21.12.2010, 20:50, London - Luton

Domluvila jsem se se svojí host mum Miki, zda jí termín, kdy budu pryč vyhovuje. Anoo. Tak jsem běžela na internet a letenky jsem zabookovala.

SCÉNÁŘ
Na Vánoce pojetím s mojí host rodinkou na ostrov, kde budu až do 26.12.
26. se přesunu domů do Anglie a 27.12. poletím domů do Čech.
Plus jsem si navymýšlela hory doly, jen aby mi to opravdu věřili.
Dotáhla jsem to i tak daleko, že jsem řekla i jakým letadlem letím, v kolik hodin a i pro jistotu číslo letu...
Myslím, že kdyby se dávaly ceny za lhářství, já s Evou bychom se dělily o první místo, protože Eva si pro změnu vymyslela, že letí s rodinou do Francie...
Každopádně nám to rodinky snědli i s navijákem.

17.-18.12.2010
Eviččina host rodina odletěla na pár dní nějak do Dominikánské republiky, tak jsem u ní mohla jednu noc přespat. Dořešily jsem už jen pár drobností, jako v kolik hodin jí v úterý vyzvednu a kdesi cosi...
V sobotu jsme se probudily a co jsme neviděly, nebo spíš co jsem viděly: SNÍH, SNÍH A VŠUDE BÍLO... Zatím jsem to nějak neřešily, ale když jsem jela domů, v rádiu hlásili, že jsou zavřená všechna letiště a že se lety ruší. To už jsem se začala docela strachovat.
Do toho mi volala kamarádka Lenka, která se dopravovala na letiště, že se tam nemůže dostat, že všechno má zpoždění.
Za chvíli mi Lenča znovu volala, že už je na letišti, ale že její let byl zrušen a co má dělat. To jsem fakt netušila... Byla jsem už skoro doma, tak jsem to hned po příjezdu domů začala řešit s Miki. Ta bez váhání sedla k internetu a hledala volné letenky snad na všech stránkách leteckých společností. Bohužel vše už bylo zamluvené a volná místa byla až po Vánocích. Lenčin host dad na štěstí stihl zabookovat jednu letenku na 23. Lenka ale celou neděli seděla na netu a aktualizovala stránky, zda se nenajde jeden volný lístek dřív. Našel. Jela autobusem hned v pondělí.
Takže sobota byla hodně zajímavá... Trošku se moje jistota vytratila.... To jsem nevěděla, co mě čeká v neděli.

Neděle

Prakticky mě nečekalo nic. Jenom obalování řízků a příprava bramborového salátu na večer, protože jsme měli doma vánoční večer s dárečky.
Ráno jsem byla trošku unavená, protože jsem měla ještě večer babysitting u známých v Newbury. Nicméně Vánoce jsou Vánoce, takže jsem salát připravit musela:-)
Na BBC News se nic nezměnilo: Letiště stále zavřená. Lety zrušeny.

To už jsem volala kamarádce Evičce číšlo jedna, jak to vypadá, protože ta měla letět právě dnes (jako tu neděli). Ta se na letišti také dozvěděla, že i ona nikam neletí ale až po odbavení zavazadel. No tomu říkám pešek. Člověk už si myslím, že má "dveře" a on nemá ani tu kliku...
(původně jsem napsala: Člověk si už myslí, že má kliku a on nemá... - a právě jsem nevěděla, jak mám svoji myšlenku dokončit... tak jsem si vymyslela dveře)...
Takže jí pro změnu rodina našla autobus na 23.12. přes noc...

Do toho přišla sousedka, zda by mi nevadilo, kdyby dnešní babysitting odložila na pondělní, že v tomto počasí si nikam netroufnou jet... 
Docela se to i hodilo, protože jsem byla opravdu unavená a ještě ty anglické předstihové Vánoce na krku...

Vánoce byly fajn, když zapomenu na nemocného Isaaca, kterého to očividně nebavilo, byl ospalý a měl teplotu, a Miki, která taky byla nemocná... 
Takže dárečky se rozbalovaly ještě na opravdové Vánoce...
Nicméně jeden dárek stojí za zmínku:
Koupila jsem Isaacovi dřevěného hrošíka na kolečkách, kterého může za sebou tahat. Kupovala jsem ho z důvodu vystřídání ohavného plastového čokla, který vydává uječený zvuk, který se štěkání ani trošku nepodobá. Doufala jsem, že hroch vystřídá čokla.
Isaac měl z tichého hrošíka velkou radost, zval si ho do ručičky a radostně utíkal do pokojíčku. Za vteřinku se ozval ten za uši tahající zvuk a vrzání nohou. Isaac přiběhl ještě víc rozzářený a říkal: Dvě ruce, dvě ruce. A radostně nám ukazoval, jak v obou dlaních drží provázek - jeden od mého hrocha, druhý od bíločerného psa, kterému pracovně říkám, jak jsem si již asi všimli, čokl.

A řízky a se salátek byly dobrý.

Jinak neděle byla dost stresová. Všechna jistota vymizela. 
Moje mamka na Skypu:
"No aspoň že letíš až po Vánocích. Já vědět, že jedeš na Vánoce, tak jsem šílená. Snad Vám to poletí aspoň na ostrov."

Pondělí

Isaac si ráno opět rozbalil další dárek. 
Jel do školky.
Já do Newbury dokoupit potřebné věci.
Volali mi ze školky.
Musela jsem pro něj. Byl nemocný.
Nechápu, proč tak vůbec šel.
Byli jsme doma.
Sledovala jsem BBC News. Už to bylo celkem lepší, ale žádná sláva. Na úterý se očekávaly další sněhové přeháňky.
Balila jsem.
Šla za Katherine a Alexem na hlídání. 

Úterý

neboli Den D 

Ráno Isaac dlouho spal. S Evou jsem byla domluvena na devátou hodinu. Z domu jsem vyjížděla za pět devět, protože mi Miki řekla, že musí do práce a že Isaac nechce do školy, takže pojede se mnou. No mě to nedělalo problém, tak jsem Isaaca připravila, dala mu snídani a čekala jsem už jen a jen na něj, než malinký dosnídá. Miki mi za pět minut devět řekla, že tu na mě a Evču tu hodinu počká... No tak teda jo...
Jela jsem za Evčou, ta už byla nervózní.
Přijely jsem k nám, Miki jela do práce a že přijede včas, že nás hodí na vlak. Vlak jel ve 13:47 z Newbury. Máme to tak 20minut na nádraží.
Stále jsme sledovaly BBC News. Situace byla lepší, ale vlaky se ke všemu připojily - zkrátka a dobře jezdily se zpožděním nebo vůbec.
Miki přijela ve 13:20 a že má hlad. Ještě si na rychlo uvařila oběd. Z domu jsme vyjížděli - Miki, Eva, Isaac a já - v půl druhé.
Naštěstí vlak měl zpoždění 20minut. Což na nádraží nám to nevadilo, ale v Londýně již ano, protože nám navazující vlak měl jet za 45 minut, které se ale zpožděním našeho vlaku zkrátily na 20 minut. A my jsme ještě musely jet na jiné vlakové nádraží metrem na King´s Road. Tak byla fronta asi tak kilometr dlouhá. Docela ve mně hrklo. Raději jsem se zeptala, kam máme jít, ta paní nás posela úplně někam do pryč... Bylo to teda na tom samém nádraží, ale někde mimo... No to znamenalo, že nám ujel i ten další vlak, takže jsme musely čekat dalších dvacet minut. 
Na tabuli mezitím naskočilo, že ten náš vlak má zpoždění, našly jsme teda jiný, který na Luton jel taky, jenže to jsme nevěděly, že nastupujeme do vlaku prdeláčku, takže místo dvaceti minut jízdy jsme jely něco hodně přes hodinu.

Každopádně jsme byly obě dvě přesvědčený, že naše letadlo poletí, ať chce či nechce. Prostě musí.

Ještě jsme musely přestoupit na autobus, který  nás odvezl přímo na letiště.

Tam na světelné tabuli žádné zrušení našeho letu nebylo, docela jsem si oddychly, ale věděly jsme, že nemáme vyhráno...
Šly jsme se najíst.
Přesně dvě hodiny před odletem jsme opět stály před tabulí a čekaly na číslo přepážky k odbavení. Čekaly, čekaly a čekaly....
Po půl hodině za námi přišel nějaký pán a ptal se nás, zda jedeme do Prahy a že jsou ty tabule nějaké zamrzlé, že přepážky jsou již otevřené. Takže jsme se tam všichni do jednoho nahrnuli.
Na to nějaká paní, že naše letadlo má mít hodinu zpoždění.
Předaly jsem kufry a šly jsme čekat do haly. Bez problému jsem prošly kontrolou a potom se nám naskytl pohled, který jsme nečekaly - v malé hale bylo neskutečné množství lidí - sedící všude, kde se dalo, ležící na zemi... všude.
Náš let byl opravdu přesunut na 21:40. Ve 21:30 jsme stále nevěděly z jakého "gejtu" letíme. Najednou se lidi začali radovat. I kluk, který seděl vedle mně, rychle vstal a začal se objímat s lidmi okolo. Tak jsem se ho zeptala, jak dlouho čekal: DVA DNY!!!!!! To mi spadla brada a moje pozitivní nálada vyprchala.
Předtím jsem na letišti chodila s vločkami na hlavě, zpívala jsem s koledníky u vánočního stromu. Teď? Teď jsme si s Evičkou hlídaly naše místa, které jsme si po dlouhé době našly a hypnotizovaly tabuli a čekaly a čekaly.

Konečně před půlnocí se objevilo číslo gejtu... JOOOO!!!! Jedeme domů!!!!!
To jsme ještě netušily, že nějaký blázen v letadle budu žádat bezpečnostní kontrolu, protože v letadle je bomba. No blázen. Takže po hodině hledání bomby, kdy nic nenašli, chlap vystoupil. No a aby toho nebylo málo, pilot nevěděl, kde jsme.

No přistáli jsme v Praze. Asi bychom měly děkovat Bohu...

A jak jsem byla v Praze na letišti, v Praze se Zuzkou a v Budějovicích s Lacim a Klárkou si přečtete v dalším článku.... Tento je už je dost dlouhý....

Pápůůá

Klárka 

Jeden z nejlepších dní v UK

16. prosince 2010 v 14:58 | Klárka |  AUPAIR: Čtvrtý měsíc
Anoooo...

Hned na začátku položím otázku: "Jsou babičky jako au-pairs, nebo au-pairs jako babičky?" Proč se ptám? Protože Katherine, sousedčina dcera, kterou občas hlídám, má již prázdniny. V Čechách by se to vyřešilo tak, že děti by se přesunuly na pár dní k babičce. Ale zde? Zde jsem byla požádána, zda bych nepohlídala Katherine celé odpoledne. Proč ne, že? Penízky se vždy hodí, ne?... Včera jsem si říkala, že se mi tam moc nechce, co budu s ní dělat... Přeci jen šestileté stvoření zabavíte hůře než to moje dvouleté... Tak jsem si vymyslela, že s ní budu péct... (recept na vanilkové rohlíčky znám již nazpaměť , taky když je peču potřetí, tak bych byla úplně blbá, kdybych si ho nepamatovala...)

Ráno jsem musela vstávat dřív, protože přeci jen s Isaacem bych si těžko všechno připravila. 
Isaac se probudil relativně pozdě, okolo sedmé jsme šli už dolů otevřít další okénko adventního kalendáře. To Vám povím. Toto letí. Už je 16.! A jak kalendář napsal, už jen devět nocí do vánočního dne... Koukali jsme se na Krtečka, dala jsem mu jablíčko a sušenku a mohlo se jet do školky.

Doma jsem si vzala jen již připravenou tašku s ingrediencemi na pečení a přesunula jsem se o dům dál.

Katherine měla očividně radost, že mě vidí, i přesto další 2 minuty se styděla. Po zabouchnutí dveří za její mamkou se dožadovala pečení. OK, OK... Dělala jsme již zmiňované vanilkové rohlíčky, i když v našem případě by se musely přejmenovat na vanilkový medvídek Pooh, vanilkové prasátko z medvídka Pooh, vanilkový Tiger (né tigger! a výslovnost je tiger a né taigr), vanilková baletka. No já jsem udělala asi jen 20 rohlíčků, potom jsem se přesunula na hvězdičky, stromečky a Santu...
Jeden plech jsme spálily. Poprvé jsem pekla v plynové troubě, nějak jsem to neodhadla a patnáct minut na "rohlíčky" bylo opravdu moc...
Při pečení jsme si užily hodně legrace. To byste nevěřili, kolik jsme toho stihly při tom našem pečení - hrály jsme "bílou válku" (s moukou - Kath potom prohlásila, že jsme moučné příšery) a zpívaly jsme koledy - anglicky, česky i francouzsky...
Fakt mě to moc bavilo a bylo to i tím, že jsem viděla, že i šestiletou holčičku to moc baví. Víceméně pekla ona. Nechala jsem jí to všechno udělat samotnou, jen jsem říkala, kolik čeho potřebuje. Je fakt šikovná.

Po pečení jsme šly dělat papírový řetěz na vánoční stromeček. Ve škole jsme tuto činnost naprosto nesnášela, protože je to pořád dokola a je to nudné. Katherine si to však vymyslela, tak mi skorem nic jiného nezbylo.. Těch papírku snad bylo dvě stě! Řetěz jako Václavák! Ale rozhodně mi to nijak nevadilo. Spíš naopak. Bylo to fajn

Potom přišla už Tish (její maminka). Řekla mi, že tam ještě klidně můžu zůstat. Přišel totiž nějaký pán, se kterým potřebovala něco důležitého projednat a Kath byla tak trošku navíc, tak jsem se rozhodla, že zůstanu a vůbec mi to nevadilo. Šly jsme nahoru si malovat. Připravily jsme vánoční přáníčka pro její kamarádky, vyráběly jsme sněhuláky, které jsem dělala i jednu neděli s Isaacem. Jsou v vatových odličovacích tamponu. Je to moc pěkné. Nevím, zda je to můj originální nápad, každopádně jsem si na to přišla sama. Tady se mi stejně rodí samé zajímavé "výtvory", že bych mohla vydat knížku. Jen Isaac je na to moc malý, takže si to většinou vyrobím sama, Isaac jen asistuje a to tím způsobem, že kde má být ruka je noha, kde oko je nos... Kath měla nos na správném místě...
Potom jsme si navzájem nakreslily dopis - ona mě nádherná vánoční stromeček s dárky pro její maminku, tatínka a brášku Alexe a i pro mě! A na druhou stranu mi napsala Clara Shepanek a okolo srdíčka. Moje příjmení jsem jí řekla jen jednou!! Já jsem jí nakreslila toho jejich Father of Christmas a dárečky pro ní a Alexe. Musím říct, že jsem byla na sebe pyšná, protože se mi povedl. Vyráběly i obálky. Potom jsme ještě každá nakreslily dopis Alexovi, kde Kath nakreslila skřítka a já sněhuláka. Dopisy jsme vložily do krabice, kterou někde vyhrabala, jako že je to naše poštovní schránka.

Tím den u nich skončil, protože Tish a Kath někam jely, neznámo mi kam... Jooo, a dostala jsem jedno krásné přání od Alexe a jedno od Katherine. Bylo to moc milé.

V neděli jdu k nim na babysitting, takže jim vezmu vánoční dárečky a ještě koupím teda taky přáníčka. Tady jsou na ty přáníčka hodně vysazení, ale je to moooc milé. Ale při uklízení mi lezly na nervy, protože když utíráte poličku se dvaceti Merry Christmas, tak je musíte sundat a zase vrátit a mě to nebavilo už u druhé poličky... Nicméně! Nicméně jsem si díky přání k Vánocům u sousedů (konečně) dozvěděla jméno souseda - manžela Tish, tatínka Alexe a Kath... 

Když jsem přišla domů, tak tu bylo "hafo" lidí, protože Miki pořádala vánoční snídaní pro kolegy z práce. (co všechno se nepořádá, že??). Byla to zároveň i pracovní snídaně a všichni snídali do jedné hodiny... Ani jsem mezi tou bandou vojáčků neobjevila Miki, jen jsem jí slyšela, jak mě zdraví...

Takže zde máte můj dnešek. A to ještě neskončil... Jen jsem se s Vámi chtěla podělit o informace ještě hezky za tepla...

Pápůůá

Klárka (nebo Clara?)

P.S. Cukroví hrozně moc chutnalo. Kath si vyhradila svůj talířek (talíř) a nikdo ji na něj nesměl:-) A Tish pořád říkala, že je to vynikající... Jak jsem se dozvěděla, dokonce cukrovím pohostila i toho pána. Pán je mimochodem z Polska a říkal, že je to výborný, že už to dlouho nejedl a že je to jedno z nejoblíbenějších typů cukroví.
V neděli jim donesu krabičku dalších druhů českého cukroví. Přeci jen toho mám hodně:-D

Vánoce jsou tu... skoro

11. prosince 2010 v 22:03 | Klárka |  AUPAIR: Čtvrtý měsíc
Anooo!!!! Jsou tady! Tady v UK jsou Vánoce všude. S Isaacem zastavuji téměř u každého domu, kde svítí vánoční ozdoby. Isaac je z toho docela překvapený. Nějak to moc nechápe.

Ve středu nám "někdo" zaklepal na dveře. A kdo to byl?? Stromeček!!! Isaac pronesl: "Hello." a začalo se zdobit. Bylo to hrozně moc fajn. Byla jsem teda překvapená, že stromeček se zdobí již tak brzo a s dětmi, ale proti gustu žádný (co???)... 

Zdobení stromečku

Isaaca to hrozně moc bavilo, ostatně mě taky. Nejoblíbenější činnost Isaaca je rozsvěcování a zhasínání světélek na stromečku.

Zdobení stromečku


Jinak já jsem už taky ready. Dárky dávno koupené.
Isaacovi jsem koupila toto:
dárky
A Miki toto:
dárky
A výsledek je tento:
dárky

Ani nevíte, jak se těším na Vánoce! Já je prostě miluji. Ano, Kláruško K., jsem již ve vánočním rozpoložení...:-)

A aby toho nebylo málo, tak jsme měli i Christmas Party. Byla pořádána mou polskou spolužačkou a bylo to pojato hodně mezinárodně. Každý měl přinést něco typického pro jejich Vánoce. Tzn. že jsem zase celý čtvrtek pekla - vanilkové rohlíčky, hrudky s čokoládou, linecké, zdobené linecké, rafaelo, mandle v čokoládě. Normálně hospodyňka, co??
Party byla parádní. Všichni jsme se to náramně užili...

christmas party

Naše třída
christmas party
 Se spolužačkami:
christmas party

Se spolužáky:
christmas party

Tak to by bylo z Vánoc zatím vše...

                                                      HAPPY CHRISTMAS EVERYONE!

Klárka (když dostávám vzkazy od sousedů nebo známých, píšou mé jméno Clara - že je to krásnééé...)

Takže: Clara

P.S. JÁ JSEM VĚDĚLA ŽE JEŽÍŠEK EXISTUJE!!!!!!!! DĚKUJI TI JEŽÍŠKU ZA VZKAZ!!!!!!! 

Milý Ježíšku,

7. prosince 2010 v 12:00 | Klárka
tak se rok s rokem sešel (to je taková fráze tahající za uši, nepřijde Vám??) a já Ti opět píšu dopis. Na obálku napíšu adresu: Ježíšek, Nebíčko, a olemuji hvězdičkami. Jako každý rok Ti dopis dojde včas. Miluji psaní dopisů právě Tobě. Je  pravda, že jsi mi nikdy neodepsal, přesto o Tobě nepochybuji a věřím v Tebe.
Stejně je to kouzelné, že i přesto, že na nás kouká ten červenobílý bambula z výloh, i přesto, že jsem teď v neježíškovské zemi, že Ti ten dopis přijde... Možná bych měla poděkovat internetu. Jak dokonalá to technologie, že dosáhla takových to výšin (myslím tím již zmíněné Nebe). 
Takže děkuji internetu.

Ptám se, zda si vůbec můžu dovolit napsat nějaký seznam dárků. Byla jsem hodná?Zasloužím si je?...
Anoo! Tento rok ano. Víc než kdy předtím... Byl to "těžký" rok. Špatné spojení. Rok Velký.

- maturitní ples
- maturita
- velká rozhodnutí
- velké změny
- Anglie
- Isaac

Zkrátka a dobře, tento rok byl a je plný změn. A můj poslední celý náctiletý... Tý jo, brzo budu úplně velká holka bez nároků na trdlování, protože nebudu se moct vymlouvat, že jsem ještě náctiletá a tím pádem můžu...


Takže chci říct, že tento rok jsou to moje poslední "dětské" Vánoce a já si je užiji.

Budou jiné. Budou zajímavé. Budou (rozhodně) překvapením. Takže i když žádný dárek nedostanu, budou mi dárkem velikým. Nezapomenutelným.

(Teď přemýšlím, zda jsem napsala dost omáčky okolo a můžu začít psát seznam dárečků, nebo jestli mám ještě napsat něco moudrého a hrajícího na city, abych obměkčila každého a dostala dáreček (adresu, kam posílat dárky, napíšu na konci dopisu).)

Ještě jednou mile a pěkně: Milý Ježíšku,

pod českým vánočním stromečkem bych chtěla najít 

+ knížky z řady Penguin Readers, na stránkách www.englishbooks.cz mají akci 3+1
    Vybrala jsem si tyto: Breakfast at Tiffany´s (+CD)
                                     Notting Hill (+CD)
                                     Rain Man (+CD)
                                     Billy Elliot (+CD)

+ na těch samých stránkách mne zaujala ještě tato knížka: 
                                     Bridget Jones: The Edge of Reason + CD
  (CD jsou v závorce, protože to s nimi nemusí být)

+ v Marks&Spencer prodávají krásnou anglickou kuchařku, kam bych si mohla psát i své recepty,      při troše štěstí jí budou mít i v českém Spencerovi


No víc mne nenapadá. Nechci tu zbytečně psát kraviny. Je toho určitě víc, ale já budu ráda, že budu doma a budu odpočívat a nebudu muset myslet v angličtině, i když je to hrozně pěkné.

Máš pořád takové nutkání ještě něco napsat, ale nic inteligentního mě vážně nenapadá...

Ostatně i tento seznam  můžu smazat, protože nic z toho nepotřebuji, ale dalo mi to práci vyhledat a napsat odkazy, takže to mazat nebudu.

Co napsat na závěr??

MILUJI VÁNOCE!!!

A děkuji Ježíškovi, že dočetl až sem.

Děkuji Ježíškovi, že se podíval na odkazy, které jsem mu poslala.

Děkuji Ježíškovi, že to objednal.

Děkuji Ježíškovi, že to krásně zabalil.

Děkuji Ježíškovi, že to dal pod ten stromeček.

Těším se, až budu moct osobně Ježíškovi poděkovat.



Klárka

P.S. Tak se rok s rokem zase sešel...

P.S.2. Pamatujete si někdo, co jste dostali k minulým Vánocům?
                            

    

Co dodat?... Nic.

5. prosince 2010 v 20:35 | Klárka |  AP:Třetí měsíc
Teď jsem si uvědomila, že bych měla založit novou rubriku: ČTVRTÝ MĚSÍC. Tý jo. Já jsem už tu tak dlouho?? To není možné. Jednou se probudím a pojedu domů...

Mám asi nějaký splín. Říkám si: "Sakra, holka, jsi tu už tři měsíce, tak už by mělo být vidět, nebo spíš slyšet!"
Nechci tu nic svádět na české školství, ale angličtina není jen o teorii, ale hlavně o praxi!
Zjistila jsem, že pokud nemluvíte, jste za naprosté debily. Omlouvám se ze toto slovo, ale je to pravda.
K čemu mi je, že umím napsat bez chyby celé cvičení v učebnici, poplácat se po rameni, jak umím použít minulý průběhový, a za minutu ho nepoužít v konverzaci, kam by se krásně hodil??... Jsem totálně zazděná. Ale totálně. 
Utíká mi voda z vědra, protože moje konverzační prkénka jsou značně uvolněná...
Jo, sice jsem se tu rozpovídala, ale mluvím s chybami, které slyším, uvědomuji si je, ale nevím, kde dělám chybu... Nevím... Teda vím, ale když mluvím, proč ji dělám a následně si ji uvědomím?...

Ten splín je vánoční. 

A nemoční.

Ale brzo to bude zase OK.

Isaac je hodný. Sice má velké problémy s usínáním, ale jinak nezlobí. Teď už pravděpodobně usnul, po dlouhém přesvědčovacím maratonu...

Dnes jsme dělali sněhuláka. Podotýkám, že je z papíru. Sníh zmizel... No je to kýč, ale mě se líbí, protože jsem ho dělala s Isaacem.
Až stáhnu fotky do PC, tak ho sem zcela jistě vyvěsím:-) Teď se mi nechce.

Jinak dnes jsem povlékala postele. No musela jsem se tu sama sobě smát, protože to jedno povlečení (set) má asi 10 kusů, a já jsem se do toho neskutečně zamotala, že jsem poznala už jen prostěradlo a peřinu:-D V těch polštářích mám bordel...:-(

Isaac se probil, tak jsem ho běžela položit do postýlky. Jste skoro on-line... Škoda, že ho neslyšíte zpívat:-)


Hodně holek mi píše, co mi to dalo, že jsem odjela jako au-pair. Není to těžké sem napsat...

1. samostatnost - byla jsem samostatná i před tím, ale teď už je to takové, že máte jen sami sebe, maximálně maminku na drátě, která Vám poradí, ale udělat si to musíte sami...

2. Isaaca - ano, je to človíček, který mě hodně ovlivnil - ze zkušeností s ním budu rozhodně budoucnu čerpat

3. kamarády - některé vzalo, některé spojilo 

4. poznání nových lidí

5. poznání nové kultury

6. spoustu zážitků, které doma nezežijete

(teď začínám přemýšlet, napadla mne kila... ale je to tak, takže...:)

7. kila

8. naučila jsem se parkovat (krásně)

9. uvědomila jsem si, že se mi u nás v Čechách hrozně moc líbí (ale chybičky by se našly, že??)


No už mě nic nenapadá, ale je toho hrozná spousta... Účelně jsem nenapsala angličtinu, protože se necítím na to, abych tam napsala tento bod... Ale ona tam přibude, nebojte se!!!

A z toho vyplývá, že dodat už nemusím vůbec nic...

pápůůá

Klárka

P.S. Vlastně jo. Chtěla bych poděkovat Šárce S. a vzkázat jí, že jestli přečetla celý můj blog za jeden večer, tak se musím polepšit a psát častěji, nebo VELKOU POKLONU, že to VŠECHNO přečetla tak rychle...
Děkuji Ti moc, vzkaz byl moc milý!!!
Snad jsem ti udělala radost i tímto článkem...
Hezký večer...

Vzkaz pro Vendy

4. prosince 2010 v 23:14 | Klárka |  AP:Třetí měsíc
Ahoj Vendy,

hrozně moc ti děkuji za milý vzkaz. Udělal mi velkou radost.
Všechny vzkazy, ve kterých chválíte můj blog, vykouzlí úsměv na tváři.
Je to vždy krásné ocenění, že to, co tu píšu, není jen tak a že opravdu SE MNOU ŽIJETE ten můj rok.

DĚKUJI, moc si toho vážím!!

Klárka

P.S. Tý jo, to je jako děkovná řeč někde na Oscarech, co?... No dobře, na Slavících... Jsem skoro celebrita...

Jak jsem byla na dně...

1. prosince 2010 v 21:40 | Klárka |  AP:Třetí měsíc
Uvažovala jsem o jiném nadpisu: "Jak jsem brečela mamince na Skypu", ale z neznámých důvodů vyhrál tento...
A co se teda vlastně stalo? Jsem nemocná... Opět. Už třetí den mám horečky. Byla jsem už i u doktorky. K mému překvapení jsem jí všechno rozuměla. Výsledkem je infekce na mandlích. To mě docela překvapilo, protože mě v krku aniž tak moc nebolelo, ale dnes se to rozjelo ve vší parádě... No co vám budu vyprávět, je to "hnus fialovej"...
No a tak to všechno na mne spadlo. Nemohla jsem jíst, ani pít, už ani spát... Nic... Byla jsem zoufalá a tak jsem volala mamce, že chci svojí postýlku...
Miki mi řekla, že zítra půjdu znovu k doktorce.
Teď je mi celkem dobře. Udělala jsem si cibuli s medem a citronem a krk celkem povolil, ale žádná sláva to ještě není...

No dnes odjel Ryan, takže jsme zase jen ve třech. Chudák Isaac. Mám pocit, že je z toho hodně zmatený. K tomu všemu příští týden přijede sestra Miki... No je to fakt něco... Pořád někdo přichází a odchází... A vysvětlete to dvouletému dítěti, že?!! Je toho zkrátka moc na jeho malinkou hlavičku...

Jinak už tu taky sněží. Máme tu místečky 2 milimetry sněhu!!!

Další zprávy snad brzo...

Pápůůá

Klárka