Zavřete oči a představte si, že jste se přesunuli do malé vesničky poblíž Newbury, Berkshire ve Velké Británii. TAK a teď ty oči otevřete a zavřete ještě jednou a POŘÁDNĚ... A jste v PAŘÍŽI!!! Zázrak? Ne, ale asi to začnu nazývat šílenstvím brzo... Naučit se francouzsky je skoro tak nemožné, jako postarat se o ječící čtyřletá dvojčata. Světe div se, vy čtěte mé další dobrodružství tentokrát s Emily a Tomem a Pařížany na každém rohu...
Stejně si myslím, že i ten nejtvrdší oříšek se dá rozlousknout...

Listopad 2010

Jak jsem viděla Santu!!!

28. listopadu 2010 v 17:29 | Klárka |  AP:Třetí měsíc
V pátek po škole jsme jela s Evčou k nám.
Jo a abych nezapomněla. Máme návštěvu - Ryan. Je to brácha Miki. A abych vám ho trošku popsala, tak si představte Brada Pitta jako vysportovaného třicetiletého "kluka" a máte Rayna... A k tomu všemu má rád děti a je schopný strčit večeři do trouby a miluje moje cukroví... (ale hezky popořádku...)

No k nám jsme jely hlavně proto, aby mi Evča uvěřila, že je fakt tak krásný, jak jsem Vám popsala.
A další důvod byl pečení. 
Když jsme přijely domů, tak jsem je seznámila. Evča byla evidentně z něj rozhozená, protože ani "nepochytila" otázku, jak se má... Jen se usmívala. Promiň Evi.
No potom se ale odjeli a my jsme se mohly po obědě pustit do vaření. Byly 2 hodiny.
Pekly jsme vanilkové rohlíčky, hrudky s čokoládou a ozdobené mandličkou a linecké. No a to Vám povím - jsme to ale holky šikovné. Ježiš to je tak úžasné cukroví... Ani nevím, čím to je. Asi tou láskou, se kterou jsme to pekly, a tím, že jsme vzpomínaly na naše české Vánoce a bylo nám i trošku líto, že letos o ně tak trošku přijdeme...
No okolo 4 hodiny se nám vrátil Ryan i s Isaacem. Ryan ochutnal vanilkové rohlíčky a jak se říká "byly jsme jeho"... no prostě si pochutnával a cukr měl až za ušima...
Evča musela odjet po půl sedmé. 
Mě tam ještě zbyly linecká kolečka na domazání a ty, které se moc nepovedly, jsem zdobila jako perníčky. Každou chvíli tam za mnou přišla Miki či Rayn a užďobovali jako dětičky. Každopádně mě to dělalo radost...
Skončila jsem před jedenáctou. Ale s výsledkem jsem spokojená...

cukroví
cukroví

Co tomu říkáte??

No a v sobotu sněžilo. Ne teda moc, ale zasněžené auto jsem měla. V Newbury jsme potom pěkně mrzly...
zima je tu

A viděly jsme Dědu Vánoc. Teda pro mě je to Ježíšek, ale tady mají toho Father of Chrismas a jsou z něj úplně hotoví. Takovej bambula. Ten mi dárečky určitě nenadělí. Ach jo...

Večer jsme měla hlídání u sousedů. No ta Katherina je prostě úžasná. Zase jsme si hrály ty její "ulítlé" hry. Okolo osmé jsem jí odnesla do postele a četla mi pohádku. Potom jsme si dlouho povídaly. Teda spíš povídala ona. Potom jsem jí řekla, že jsem viděla Santu. A ona mi řekla, že je to divné, že byl v Readingu, tak jak je možné, že byl i u nás... A ptala se mne, co kupoval... a potom na to mi vyjmenovala, co všechno si přeje...
Ležely jsme tam a hrály kámen nůžky papír, potom slovní fotbal a ještě nějakou další hru, u které jsem ale nepochopila princip:-)
No a potom mě poprosila, zda bych tam s ní nezůstala spinkat. Přišlo mi to hrozně hezké. Během chvílí usnula, tak jsem šla dolu, ale za půl hodiny tam kňučela, tak jsem tam letěla, co se stalo. A ona že se cítí nemocně. No tak jsem jí pochovala a vyprávěla jsem jí o českých Vánocích:-)
Potom už spinkala.
Rodiče přišli celkem brzo k mé smůle:-) Tatínek mě doprovodil domů a já jsem spinkala taky až do rána. Isaac vstával relativně pozdě - v osm hodin. Nechtěl nic dělat, tak jsme se dívali na krtečka a snídali jsme. Potom jsme vyráběli razítka, ale ta se nám moc nepovedla...
Jinak je celkem nudný den.

A první advent! Hrozně rychle to utíká...

Mějte se krásně,

pápůůá

Klárka

Puntíčkovaný Isaac

23. listopadu 2010 v 21:25 | Klárka |  AP:Třetí měsíc
Přidávám další fotku. Tentokrát je to Isaac v puntíčkovaném. Měli se školce puntíčkovaný den. Jelikož se v Isaacově šatníku nenachází nic puntíčkované, nabídla jsem se, že něco vyrobím. Tak jsem puntíčkovala půl večera:-) Isaac s Miki začali dělat šátek. Já jsem ho jen dodělala...:-) Myslím, že výsledek je dokonalý. Co myslíte??
jako holčička


A když Vám toto stvoření řekne, že Vás má rádo, nebo když vám vlepí pusu, nebo když se k Vám přitulí, tak byste ho láskou snědli, že?...

Večer jsem od něj dostala muffina, kterého pekl. Mooc dobrý!!

V postýlce jsme potom četli pohádku a já jsem dostala velký záchvat smíchu. Isaac byl chudinka vykulený a nevěděl, čemu se směji. Začal se mi taky smát:-)
Ta pohádka ale byla směšná. Šlo tam o to, že "Jablečná farma" začala hořet. Zavolali se hasiči, ti přijeli, začali hasit oheň, no a závěr byl takový, že za stodolou si dva táborníci dělali oheň. No já jsem z neznámého důvodu začala strašně smát, brečela jsem smíchy a nemohla jsem dál číst...


Dnes se mi stalo něco podobného. Isaac musí pravidelně užívat inhalator, protože je slabý astmatik. Dnes se (opět) vztekla, že to nechce a kdesi cosi... Tak jsem stopla Krtečka v televizi a bylo "buď a nebo"... To se to potom dýchalo. Jenže máme dva- modrý a hnědý inhal. A hnědý že už ne... Tak jsem začala předvádět, jako že já dýchám hnědý:-D A co udělal Isaac? "Ready??"... Ano, většinou Isaacovi říkáme: "Ready, steady (nevím, zda se to tak píše), now!" No a jak to má Isaac naučený, tak mi to začal říkal a ještě zmáčkl inhalátor... Se mu, chudince malé, nedivím, že to nechce dýchat... Je to fakt hnusné...
Ale musela jsem se smát, jak to má naučené:-) Je prostě úžasný...

Teď mám babysitting... A moc se mu nechce spát... Je přetažený, takže tam každých pět minut lítám a pokládám ho zpět do postýlky... Teď jsem mu vysvětlila, že když usne, tak přijde maminka. Byla jsem nad ním skloněná a šeptala jsem mu to. A on mě začal tahat za nos... No tak nic, no:-) 

....

Znovu ukládání do postýlky...
"Všichni spinkají. Ptáčci, Igglepiggle... Všichni... Dobrou noc..." V tom mě objal... To dělá hodně často, když ho pokládám do postýlky, tak se mě nechce pustit. Je to roztomilé, ale vím, co to znamená... Žádné spinkání...

...

"Isaac!" ... "Dobrou noc!" Isaac: "Nééé!!!" Já: "Anoo!!" :-D :-D

...

ticho

ticho

ticho

ticho


night night

Klárka

Bye Bye microwave

22. listopadu 2010 v 23:37 | Klárka |  AP:Třetí měsíc
Ano, museli jsme se rozloučit s mikrovlnkou...
Miki šla ohřát Isaacovi oběd. Vložila těstoviny do trouby, zavřela ji, zapomněla talíř přiklopit, no a když chtěla mikrovlnku otevřít, vyskočil čudlík a už se do ní nedostala. Do toho jsem přišla já s hladovým Isaacem. Miki začala dveře páčit vidličkou, potom nožem, potom kladivem. To byste nevěřili, jak dveře od mikrovlnky drží... No konečně se otevřela. Miki vyndala špagety a pronesla: "Jsem mohla ty těstoviny nejdřív ohřát, co?" A šup s nimi zpátky do trouby, zavřít dveře, ohřát těstoviny, otevřít dveře kladivem Z kuchyně jsem musela odejít, protože jsem měla záchvat smíchu... Dveře od trouby byly nakonec zničený, takže se hodila do předsíně, Isaac řekl: "Bye bye (a něco, co mělo být microwave)!" a teď se u nás zabydluje nová mikrovlnná trouba...

Jinak až stáhnu fotky do počítače, představím Vám puntíčkovaného Isaaca a holčičí nakupovací den... Máte se na co těšit:-)

K mé radosti jsem v televizi objevila můj oblíbený pořad - Prostřeno. Tady se to teda jmenuje jinak, ale moc se mi teda anglická verze nelíbí... Je to takové honosné a bez "trapné zábavy"...

Well, jdu spát... Jsem unavená...

Zítra napíšu delší článek...

Pokud čtete komentáře a přečetli jste si ho od Šťovíka, že princové si vybírají holky v její ulici, nezbývá mi nic jiného, než Vám představit budoucí princeznu Evičku... Anoo, Williamova Kate bydlela ve stejné ulici jako Eviččina host family... Když jsem jela okolo, tak u Katiniho domu fotografové, policisté... To místo byste nepřehlídli:-).... Takže holky - není to námi, ale ulicí.... Let´s move!!!

Klárka 

A tak si tu žijeme...

17. listopadu 2010 v 17:40 | Klárka |  AP:Třetí měsíc
Nevím, zda jsem psala, že jsem nemocná, takže to napíšu ještě jednou Jsem nemocná. Teda už je to lepší, ale moc dobře mi nebylo, takže jsem ležela a ležela...
Dnes jela do školy. S Lenčou jsem se domluvily, že zase budeme otravovat učitelku a s tím, že bychom chtěly změnit kurz. No nějak jsem z toho byla vyšachovaná, tak Lenka s Louisou bojovaly samy v kabinetě nebo kde. Vybojovaly kulové... Takže se nachází řešení- bye bye... No přece nebudu platit dalších 400 liber za to, že se učím to, co jsem se učila už nejmíň dva krát, ne? A hlavně kurzy v Londýně jsou i o polovičku levnější a chodí se tam častěji... Tady v nějakém "zapadákově" dáváme nehorázné peníze za nic... No teda za něco ano, ale mohlo by to být teda lepší.. O dost lepší... 
No když jsme zažádaly o přeložení na vyšší level, bylo nám řečeno, že na to ani zdaleka nemáme. Ok, nemáme, ale zase nás nemůže srovnávat s lidmi z našeho kurzu, kteří netuší, o čem je řeč, a nedokážou vytvořit otázku v minulém čase... 
No úplně jsem se rozčílila... 
Nechci, aby to vyznělo, že se na někoho vyvyšuji, ale to byste museli prostě vidět... Vážně uvažuji o tom, že to ukončím, budu si šetřit na intenzivní prázdninový kurz v Londýně a bude...

Tak. A to Vám taky musím říct. Včera jsem po dlouhé době měla pořádné jídlo. Né že bych tu umírala hlady, ale tím, jak mi nebylo dobře, tak jsem moc nejedla... No neuhádnete. S Miki jsme měly steak. Z hovězího. Teď si nějak nevzpomínám, jak se to jmenuje. Rump steak?... Tak nějak... No ňam ňam... Olizovala jsem se až za ušima...

Z královské rodiny nám už zbývá jen Harry. Angličané řeší datum svatby Williama s té jeho... Kathy? Já ani nevím... Brzy bude k mání porcelán s iniciály za 1000liber! A to jen jeden hrníček. Naštěstí mě to nemusí mrzet, protože se mi to vůbec nelíbí... 

A teď se dostávám k té novince. Moje rodinka se bude stěhovat. V srpnu. Nevím, zda se mě to týká či ne, ale každopádně mě to překvapilo... Musím všechno vyjistit...

Rozhodla jsem se zhlédnout anglický X-Faktor. Všichni kolem mne o něm mluví. Miki si to nahrává, takže jsem byla plně informovaná během zpívání...
No že bych z toho byla nějak odvázaná se říct nedá... 

Jinak počasí na houby. Když jsem ležela, bylo tak krásně. Hned co vytáhnu paty, lije jako z konve. Je zima, hnusně...


Kláruško moje zlatá Kaločaiová,

ani nevíš, jakou si mi udělala radost!!! I slzička se objevila...
Děkuji Ti moc a doufám, že dnes nejsi naštvaná... Tvůj komentář mě totiž přinutil k tomu, abych si sem sedla a napsala dění okolo mne:-) 
Děkuji ti...

Pápůůá

Klárka

Sejde z očí, sejde z mysli

12. listopadu 2010 v 18:31 | Klárka |  Téma týdne
Dlouho jsem nenapsala článek na téma týdne, nebyla inspirace. Teď ji mám. Tento článek patří mým přátelům, co byli,  či jsou přáteli? Těžko říct...

Milí přátelé,

měla jsem pocit, že mi zůstanete na vždy. Budete stát a podporovat mě stále v tom, co dělám. 
Když jsem odjížděla, věřila jsem, že budeme spolu v kontaktu. Omyl. Asi si to neuvědomujete, přátelé, ale ono to vážně platí: "Sejde z očí, sejde z mysli."
Já se v tom utvrzuji každým den čím dál více. Já vím, můžu si za to sama. Byla jsem to já, kdo Vás opustil, kdo se vydal do světa za štěstím... Věřím, že máte svých starostí dost, ale na jednu stranu jsme toho spolu prožili docela hodně, tak bych Vám mohla stát alespoň za jeden blbý, nicméně pro mne významný, e-mail... Asi nestojím. Časy, kdy jsme se spolu smáli, jsou pryč. V naší lavici sedí taky již někdo jiný a řeší stejné problémy, jako jsme řešili. Autobusem na tréninky jezdí zcela jistě jiní lidé a nadávají na "nás-vás", že tam děláme-děláte bordel... Na oběd už chodíš s někým jiným a na mne si ani nevzpomeneš. Vždy jsme na sebe čekávali - dlouho...  (určitě se zde někdo našel)
A teď? Je to pryč a já na to jen vzpomínám. Vzpomene si na to někdo z Vás? 
Vážně jsem věřila, že jsme přátelé na celý život... Nejsme, protože kdyby ano, platilo by: "Budu Ti psát, neboj! Nezapomenu na Tebe...!" a další kdesi cosi... Plané řeči do větru...

Nahradila mě snad jiná osůbka?

Nepřijde Vám to smutné?

Zde jsem poznala nové kamarády. Rozumím si s nimi parádně. Prožíváme krásné chvíle, kdy se smějeme, někdy se nám chce i plakat... Věřím, že mi zůstanou na celý život. Ale když se podívám zpětně. Rok v Anglii uteče jako voda, stejně jako utekly ty naše čtyři roky na gymplu, naše cesty se rozdělí a ... nebudeme si psát? Nebudeme se vídat? Nebudeme se scházet na našem místě?... 
Ale tak si to nepředstavuji. Chci se dál s Vámi vídat...

Přátelé, jste pro mne všechno. Jenže jací jste přátelé, když si na mne ani nevzpomenete? Jste ještě mými přáteli? A byli jste vůbec opravdovými přáteli? Když jste mi říkali: "Mám Tě rád." mysleli jste to vážně?

Díky odjezdu do Anglie jsem poznala, kdo stále o mne stojí... Děkuji Vám. Zůstali jste mi dva. Nebo jeden?... Vás můžu označit za opravdové přátele. Cením si Vás, mám Vás nesmírně ráda... 
(raději nebudu jmenovat, aby se někdo neurazil... Oni sami ví, kdo mi píše a kdo ne...)

Chtěla jsem Vám jenom říct, že Vás mám stále ráda a nikdy na Vás nezapomenu, protože jsem se s Vámi měla krásně, ráda jsem se s Vámi smála, ale i plakala, strávila nezapomenutelné chvíle...
Přála bych si, aby jste na mne taky nezapomněli, proto křičím do světa: JÁ JSEM TADY !!! 

Nevím, co bych ještě dodala. Možná malou poznámečku pro budoucí au-pair: NIC a především NIKDO není navždy. Nebuďte naivní jako já. Jedete sami a ve vašem nové domově si najdete nové přátele. Jestli Ti však zůstanou navždy?... To nevím... Přála bych si to...
Ale na jednu stranu: třeba já nejsem opravdová kamarádka, takže si to oni myslí o mne taky, že jsem se na ně vykašlala, takže já vlastně nevím, na čem jsem...

Klárka

Isaac se vrátil a UKOLÉBAVKA

10. listopadu 2010 v 22:43 | Klárka |  AP:Třetí měsíc
No skvělé, takže jsem si to zakřikla...

Z úterý na středu, v jednu hodinu v noci, se otevřely dveře. Nejdřív jsem ho neviděla, ale potom jsem ho "objevila"... (ty bláho, to zní jako z nějaké červené knihovny). Isaac a hromada plyšáku včetně krtečka v jeho náručí. Lehl si ke mně a převaloval se tam až do půl sedmé... Ležel všelijak, jen ne normálně... No každopádně, i když jsem se moc nevyspala, byla jsem moc ráda, že je tam se mnou a funí mi do ucha... 
Isaacovi se moc nechtělo do školky, tak jsem ho tam vezla až na devátou. Držel se mne jako klíště, chudinku malou jsem tam nechala a upalovala do školy...

Vyzvedla jsem ho a museli jsem zůstat venku před domem na jeho přání, protože byl krásný měsíc. Tak Isaac: "Hello Moon!"

A já do toho zpívala na celou ulici TWINKLE, TWINKLE, LITTLE STAR. Znáte to? Je to ukolébavka. VZKAZ PRO BUDOUCÍ AU-PAIR: Naučte se jí. Budete jí zpívat:-D

Twinkle, twinkle, little star, how I wonder what you are.
Up above the world so high, like a diamond in the sky.
Twinkle, twinkle, little star, how I wonder what you are.

When the blazing sun is set and the grass with dew is wet,
then you show your little light, twinkle, twinkle, all the night.
Twinkle, twinkle, little star, how I wonder what you are.

Then the traveler in the dark thanks you for your tiny spark.
How could he see where to go if you did not twinkle so?
Twinkle, twinkle, little star, how I wonder what you are.

As your bright and tiny spark lights the traveler in the dark.
Though I know not what you are, twinkle, twinkle, little star.
Twinkle, twinkle, little star, how I wonder what you are.

Krásná tečka na závěr...

Pápůůá Klárka

P.S. Mám novinku, ale tu si zatím nechám pro sebe. Hahá. Né další článek ji pravděpodobně bude obsahovat...


Smutný článek

9. listopadu 2010 v 20:16 | Klárka |  AP:Třetí měsíc
Tak Vám něco povím. Mít super rodinu se super dítětem je hrozně moc důležité. Když to tak není, chce se Vám domů...

Isaac je najednou jako jiné dítě, než které jsem tu měla na starosti poslední dva měsíce... Úplně mě odmítá, chce jen maminku. Pořád se vzteká. Nic se mu nelíbí...
V autě mám CD s písničkami pro děti - Isaac chce jen Old McDonald... Zpívá totiž E-I-E-I-O... Na cédéčku je 32 písniček a než najdu toho farmáře Donalda, Isaac řve a řve... Kdyby alespoň brečel, ale on řve... Potom většinou sedíme 10 minut v autě před domem a pořád dokola zpíváme E-I-E-I-O...

Ale co tím vlastně chci říct?... Poslední dobou jsem z toho smutná, protože mě to samozřejmě moc mrzí... Mám pocit, že dělám první poslední pro něj a on takhle...
Poznala jsem, jaké to je, když au-pair má "protivné" děti celou dobu svého pobytu. Je to opravdu nepříjemné... No snad ho to opustí co nejdříve, protože hodlám být opět veselou... 

Když se dnes vrátil ze školky, byl hrozně fajn... Tak si to tu teď užívám, protože nevím, s jakou náladou se probudí... Nicméně doufám, že mu ta nálada vydrží alespoň přes noc, protože mám dnes babysitting... Miki už odešla. 
Isaac se kouká na Krtečka. Miluje ho... I toho plyšáka. Před chvílí se s ním mazlil. Bylo to hrozně roztomilé...


Klárka

Nedělní malování

9. listopadu 2010 v 19:01 | Klárka |  AP:Třetí měsíc
Každé nedělní ráno vstávám s Isaacem já. Nevím, zda to má nějak zafixované, ale v brzkých ranních hodinách si přišel lehnout ke mně (normálně chodí k mamince)... Spal, slintal mi na polštář, chrápal, mazlil se s Fanynkou, cumlal dudlíka... Byl rozkošný, že jsem mu byla i schopná odpustit i jeho vztekací nálady za poslední dny...
Probudil se hodně pozdě - v půl deváté...
Měla jsem program - malování a vytváření všeho možného z pastelíny... Myslím, že se nám obrázky náramně povedly. Posuďte sami:

I+K

sky

letadlo


Byl hrozně moc fajn... Ale když přišla Miki, úplně obrátil a opět "vyšiloval"... Ach jo... Co se s ním poslední dobu děje, to vážně netuším... 

Holky na koni:-D

9. listopadu 2010 v 18:55 | Klárka |  AP:Třetí měsíc
Sobotu jsem trávila s Evou a Evou. Jely jsme do malého městečka Hungeford a potom na bílého koně... Je jich tu v okolí hodně. I s našima jsme viděli tři. Ale my jsme navštívily asi toho nejznámějšího v přírodní rezervaci. Jely jsme tam už k večeru, takže jsme stihly i západ slunce...

v plné kráse:-d

chytila jsem na pasece sluníčko, sluníčko...

Bylo to moc fajn.

Když jsem se vrátila domů, tak dům byl plný lidí. Slavil se totiž Guy Fawkes. Na zahradě jsme měli ohňostroj... A potom velkou slavnostní večeři...


Jinak Isaac se nakazil nějakou vztekací náladou. Chce jenom maminku, nic se mu nelíbí, pořád se vzteká, brečí. Tak aby byl klid, tak se mu vždy ustoupí... Ach jo... Kde je můj Isaac??

Abyste byli v obraze:-)

9. listopadu 2010 v 18:48 | Klárka |  AP:Třetí měsíc
Jak jsem už napsala. Halloween jsem slavila domas Isaacem a Danielkem a s dalšími přítomnými...

Zde máte jedno malé strašidílko

Halloween

Ty balonky jsem koupila v supermarketu. Uvnitř mají světýlko, takže ve tmě svítí. Bylo to úžasné... Klukům se to hrozně moc líbilo.
Mimochodem: Balonky svítí dodnes. No jo... Kvalita se pozná:-D

Ještě jsem zdokumentovala Isaacovu nudli u nosu, kterou tam má trvale...
Na fotce se malí s mojí panenkou Fanynkou.

nudle u nosu


Jinak nevím, zda jsem psala o babičce a dědovi, kteří nás přijeli navštívit. Odjeli v neděli.