Zavřete oči a představte si, že jste se přesunuli do malé vesničky poblíž Newbury, Berkshire ve Velké Británii. TAK a teď ty oči otevřete a zavřete ještě jednou a POŘÁDNĚ... A jste v PAŘÍŽI!!! Zázrak? Ne, ale asi to začnu nazývat šílenstvím brzo... Naučit se francouzsky je skoro tak nemožné, jako postarat se o ječící čtyřletá dvojčata. Světe div se, vy čtěte mé další dobrodružství tentokrát s Emily a Tomem a Pařížany na každém rohu...
Stejně si myslím, že i ten nejtvrdší oříšek se dá rozlousknout...

Víkend aneb Jak jsem se zamilovala

6. října 2010 v 17:44 | Klárka |  AU-PAIR: Druhý měsíc
Tento víkend byl parádní.
V sobotu mě vyzvedla Evička a vyrazily jsem do Oxfordu. No a jsem z něj nadšená. Je to tak nádherné město. Prošly jsme si koleje, vystoupaly 125 schodů na věž University Church, což je kostel Panny Marie postavený před 1000 lety. Byly jsme v Muzeu Oxfordu a v univerzitním muzeu, kde jsem koupila Isaacovi dárek - dinosaura, kterého si zamiloval, a masku slona, které se pro změnu bojí.
Koupily jsme si trička s nápisem Oxford.
Zkrátka a dobře: JEĎTE DO OXFORDU!

(omlouvám se, ale jsem líná stáhnout fotky, takže budou později)

Isaac v neděli vstával brzo- v půl sedmý. No tak mi nezbývalo nic jiného, než vstát z vyhřáté postýlky a běžet za ním. Nasnídali jsme se, myli nádobí, oblékali a jeli do bazénu. Ráno a celé dopoledne hrozně pršelo.
Po obědě se ale udělalo zčistajasna tak nádherně, že jsme šli na procházku. Isaac skákal do každé louže (a chytit zajíce- skočil do louže, zakopl a hlavičkou padl do další louže, byl už totálně mokrý, neplakal, spíš byl překvapený- Miki i já jsme měly záchvat smíchu, protože to bylo fakt vtipný), jedl ostružiny a objevoval "svět". Nasbírali jsme pár kaštanů. A hráli na schovávanou. A Isaac mi začal říkat Wauwá(?)... 
Doma jsem vyrobila s kaštanů, hmmm, říkejme koně. Isaac byl nadšený. Miki si šla lehnout, protože je ještě nemocná, tak jsem Isaacovi pustila českého Krtečka- koukal s otevřenou pusinkou, ani nedutal. Rozinky, které u toho jedl, mu padaly z pusy. No byl úžasný.
krteček

Když jsem měla uklizeno, sedla jsem si k němu a koukali jsme se společně. Isaac to komentoval, byl nešťastný, když krteček byl nešťastný, smál se, když se krteček smál. No prostě paráda.
Potom jsme spolu blbly. Už vím, proč mě pořád bolí ruce. Každý den je totiž posiluji, ne?? Vrátím se jako Pepek námořník. A začnu dělat kulturistiku. 


Pápůůá

Klárka
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 mihi;) mihi;) | E-mail | Web | 6. října 2010 v 18:19 | Reagovat

on je tak roztomilej :-) užasný :-)

2 Jana Jana | Web | 6. října 2010 v 19:04 | Reagovat

Je úžasnééj :) Vypadá spíš jako ředitel (v dobrým slova smyslu), než jako malý děťátko co se kouká na pohádku :-)

3 Evik Šťovik Evik Šťovik | 7. října 2010 v 19:30 | Reagovat

Ano ano! Byl to uuuzasny den v Oxfordu - pocasi vyslo, skvela spolecnost a nadherne mesto! Na fotecky se tesim! :-) ;-)

4 Milča Milča | Web | 7. října 2010 v 23:49 | Reagovat

Ahojky, máš moc hezkej blog a prima články. Vzhledem k tomu, že se taky chystám odjet (plánuju tak koncem tohodle měsíce), tak mi tvoje zážitky moc přidávají na optimismu a natěšeném očekávání věcí budoucích.
JInak moc díky za nápad s krtečkem, dlouho jsem přemýšlela co dětem z Čech dovést a krteček mě nenapadl, ale asi ho začnu shánět :-). Napadly mě klasické dřevěné kostky s obrázky, nebo knížka s českými pohádkami, ale v angličtině...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama