Zavřete oči a představte si, že jste se přesunuli do malé vesničky poblíž Newbury, Berkshire ve Velké Británii. TAK a teď ty oči otevřete a zavřete ještě jednou a POŘÁDNĚ... A jste v PAŘÍŽI!!! Zázrak? Ne, ale asi to začnu nazývat šílenstvím brzo... Naučit se francouzsky je skoro tak nemožné, jako postarat se o ječící čtyřletá dvojčata. Světe div se, vy čtěte mé další dobrodružství tentokrát s Emily a Tomem a Pařížany na každém rohu...
Stejně si myslím, že i ten nejtvrdší oříšek se dá rozlousknout...

Ne všechny dny jsou růžové

22. září 2010 v 18:44 | Klárka |  AUPAIR: První měsíc
VÍKEND
Sobotu jsme byli na fotbale. Isaaca to už bavilo víc, ale stejně vyhrály ostatní
atrakce (a že jich tam není málo)…
Potom jsme šli na dětské hřiště, kde jsem hlídala malého Edwarda. Je strašně moc roztomilý, ale to už jsem asi psala…

V neděli jsme jeli do lázní, kde se Isaac vyblbnul, ale neunavil. Po obědě nespinkal, což u něj nebývá vůbec zvykem.
V Hermitage se konala velká show, něco jako Země živitelka, ale asi tak deset krát větší, hodně zvířátek, hodně jídla, hodně atrakcí, hodně draho…
Isaac byl nadšený. Musely jsme s ním obejít všechny pavilony se zvířaty, jen drůbežárně jsme se velkým obloukem vyhnuly. Isaac trsal
na dechovku a jedl u toho párky - opravdu vtipný.
Za nedlouho se za námi linula né zrovna příjemná vůně, takže jsme se vydaly hledat "přebalovárnu", kterou jsme ovšem nenašly, tak jsme se rozhodly jet domů. Taky bylo na čase, protože Isaac začal být strašně protivný… Řval jako bychom mu ubližovaly a rozhodl se stávkovat. Miki mě nechala s ním samotnou a běžela pro auto.
No takového jsem se ještě nezažila, chtělo se mi brečet, tak jsem ho přestala přesvědčovat, sedla si vedle něj na trávu a trhala jsem jí s ním travičku a říkala: Bye bye grass… (vítr jí odnášel o pár metrů dál…). Naštěstí jsem za chvíli uviděla naše auto a v duchu jsem jásala. Jenže v autě Isaac spustil nanovo a k tomu všemu byla zácpa, takže jsme seděly v autě asi 20 minut se řvoucím (značně smradlavým) dítětem, které jsem nepoznávala… Usnul asi tak 5 minut před domem. Miki se ho snažila přesunout do postele, ale Isaac se probudil a dožadoval se večeře, In the Night Garden, hraní si… 

PONDĚLÍ
Jak Isaac usnul, tak se i probudil. Hyperaktivní, trošku protivný, s náladou všechno ničit… Vypozoroval jsem, že pondělí je pro Isaac nejhorší den, co se týká odchodu do školky.
Čekala jsem na balík do mé maminky. Nepřišel,což mi docela zkazilo náladu a začalo se mi stýskat. Tak jsem jela do Newbury
vyzvednout učebnice, protože mi volali, že už tak jsou.
K mému překvapení tak ještě nebyly. Pán se mi omlouval a slíbil, že budou zítra. Pojedu tam pro jistotu ve středu před školou.
Když jsem se vrátila domů, doufala jsem, že najdu lístek od pošťáka. Nenašla… Tak snad v úterý.
Jela jsem pro Isaac a celou cestu jsem doufala, že bude mít lepší náladu než poslední dny. Měla. Vítal mě, mával mi, dal mi pusu a už se mě nepustil. Ouu, Isaac se vrátil. Připoutala jsem ho do vozíku na kole a jeli domů. Pomáhal mi pověšet prádlo, jedl čokoládu, tancovali jsme, snědl i celou večeři, když přišla Miki, měl zrovna záchvat smíchu, když jsme dělali kolotoč.Zlepšila se mi nálada.
Isaac je od čokolády, abyste si nemysleli, že je (třeba) odřený...
na zahradě


Volala jsem s mamkou a domluvily jsme se na prázdninách. Strašně moc se na ně těším…
Isaac byl neskutečně hyperaktivní, když měl jít do postýlky. 
Šla jsem asi po půl hodině vystřídat Miki. Isaac si zpíval na koberci, hrál si s autobusem a s Grufalem, zpěv střídaly záchvaty vzteku, když se mu jeden z nich převrhl... Tak jsem ho vzala do náruče a chodila jsem s ním sem a tam po pokoji. Koukali jsme se z okna, Isaac čekal na ptáčky, já jsem mu tvrdila, že ptáčci už spinkají, stejně tak jako Grufalo, Oupsy Daisy či Makka Pakka. Usínal mi v náručí. Položila jsem ho do postýlky a pomalu odcházela. Otočila jsem se a Isaac stál opět uprostřed pokoje. Odešla jsem a Isaac se začal vztekat. Asi tak za 10 minut už bylo ticho. Usnul o hodinu později než normálně.

ÚTERÝ
Balík nepřišel. Isaac má dobrou náladu, jen je pořád ničitel všeho, co mu přijde do ruky… 
Ve školce jsem Isaaca nenašla. Paní učitelka mi řekla, že se zrovna přebaluje a že mám počkat. Přišla ke mě malinkatá bloňďatá holčička a říkala: "Isaac. Isaac. Isaac." Asi ho miluje:-)
Ukazovala mi věž, kterou postavila. Přidal se k nám chlapeček, který pro změnu mi pořád hladil ruku a říkal: "Mummy, mummy..." Tak jsem tomu chudáčkovi říkala, že maminka přijde určitě za chvilinku. Ani jsem si nevšimla, že už přišel Isaac. Měl hroznou radost, že jsem tam, na nic nečekal, řekl Bye bye everybody a už mě táhl ven... Byl rozkošný!
Cestou domů na kole jsem ale utrpěla šok. Isaac začal hýkat, jako by se dusil. Zahodila jsem kolo a rychle jsem běžela k Isaacovi, když jsem otevřela zábranku, Isaac už dýchal normálně. Byl ze mě celý vyděšený, ale já víc z něj. Pořád jsem mu říkala, aby dýchal. Ptala jsem se, jestli je OK, on říkal Ok, Ok, Ok... A potom z něj vypadlo slovíčko, které naznačovalo, že opravdu je vše OK: MORE! (měl na mysli čokoládu)... Strašně jsem si oddychla...
Večer opět nechtěl spinkat, vařila jsem večeři, on nahoře plakal a Miki ho utěšovala. Když sešla dolů, měl opět záchvat. Navečeřely jsme se. Teda já moc ne. Bylo mi ho líto, tak jsem šla nahoru za ním. Byl tak unavený. Sedla jsem si s ním do houpacího křesla a šimrala jsem ho na zádíčkách. Za chvíli usnul. Přesunula jsem ho do postýlky, otevřel oči, podíval se na  mě, pousmál se a usnul....

STŘEDA
Parádní den. Isaac jsem vypravovala sama do školky, Miki musela brzo do práce. Byl hodný, žádný problém...
Potom jsem jela do školy, cestou jsem se ještě stavěla pro knížky, které naštěstí už měli.
Od Sussane jsem dostala čokoládu, že jsem jí tu knížku vyzvedla. Bylo to od ní moc milé.
Po škole jsem jela do města. K obědu jsem si koupila panini, ovocný salát a sedla jsem si do parku. Počasí bylo nádherné, tak jsem se šla projít po městě. Procházela jsem si kolem kanálu (nevím, jak se ale jmenuje). Opravdu nádhera.
Když jsem přijela domů, čekal mě lístek od pošťáka. Konečně:-) Ale číslo domu jsem v ulici nenašla, tak budu muset počkat na Miki, až se vrátí z práce, aby mi řekla, kde je:-)


Tak to je zatím ode mne vše:-) 

Pápůůá

Klárka

P.S. Nepíšu tak často, jak bych chtěla, protože nám tu moc nefunguje internet.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Alessandra Alessandra | Web | 22. září 2010 v 19:10 | Reagovat

Však ono bude zase dobře. Je vidět, že si to tam celkem užíváš. :-)

2 Jana Jana | 22. září 2010 v 19:33 | Reagovat

Klárko, tvuj blog čtu od začátku. Píšeš moc hezky :) Taky se chystám jako au-pair, ale do USA. Je škoda, že si nenašla rodinu. Já pořád odmítam.. už jsem odmítla 6 rodin....
Ale i Anglie je krásná, v každý zemi se dá najít spoustu hezkýho (i ošklivýho). Takže si to užívej... páá

3 Laci Laci | 22. září 2010 v 19:43 | Reagovat

Nejsou všechny růžové,ale těch růžových je určitě víc ;-) Určitě si to moc užíváš a to je dobře ;-)

4 Jarmila Jarmila | 22. září 2010 v 20:37 | Reagovat

Už jsem se Klárko lekla,že se něco stalo,protože ses pár dní odmlčela.Každý den se těším na tvoje nové zážitky a fandím ti.
Mšj se hezky!!!!Pa. :-)

5 mihi;) mihi;) | E-mail | Web | 23. září 2010 v 6:57 | Reagovat

závist :)

6 zelená zelená | Web | 24. září 2010 v 0:11 | Reagovat

tyjo, musim říct: téda ty si žiješ!:) připadá mi muj stereotypní život stylu spát, do školy, ve škole, ze školy, učit se, spát, do školy.. ještě víc stereotypnější :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama