Zavřete oči a představte si, že jste se přesunuli do malé vesničky poblíž Newbury, Berkshire ve Velké Británii. TAK a teď ty oči otevřete a zavřete ještě jednou a POŘÁDNĚ... A jste v PAŘÍŽI!!! Zázrak? Ne, ale asi to začnu nazývat šílenstvím brzo... Naučit se francouzsky je skoro tak nemožné, jako postarat se o ječící čtyřletá dvojčata. Světe div se, vy čtěte mé další dobrodružství tentokrát s Emily a Tomem a Pařížany na každém rohu...
Stejně si myslím, že i ten nejtvrdší oříšek se dá rozlousknout...

Nádherný den (ve škole, v lese, na zahradě)

7. září 2010 v 22:30 | Klárka |  AUPAIR: První měsíc
Dnes bylo vážně krásné počasí. Když jsme předaly s Miki isaaca ve školce paní učitelkám, šla jsem zpět domů pěšky. Bylo krásně, nikam jsem nechvátala... Na zastávce postávala skupinka studentů v uniformách (škola jim začala včera), je to fakt správné, že jsou všichni stejně oblečení...
Doma jsem si zapnula televizi a koukala se na samé kraviny, kterým jsem ani nerozuměla, takže jsem usnula. Probudil mě až pošťák (každý den chodí pošta...).
Šla jsem vařit, udělala jsem  zapečenou brokolici. Mooc dobrý... (při vaření jsem zjistila, že nemáme smetanu, takže jsem musela kouknout na internet. Bez smetany tam nic nebylo, takže jsem volala domů mamce... Poradila sýrovku, tak byla sýrovka.... Aspoň, že tě mám!!!)
Zvonil telefon! Pane Bože, čeho všeho se ještě dočkám... "Hallo???!Klára." "Hi, Klara. Miki..." OOU yes. Thanks My God... Moc ráda jsem slyšela zrovna jí...
Přijde ve tři a pojedeme do Newbury do školy a abych si připravila doklady... "Yes. Ok. Yes... Bye."
Nejdřív jsem jí nerozuměla, takže mi to řekla znovu a bylo to OK...

No škola nádherná!!!  Bude radost tam chodit. Obrovský areál, velká místa na parkování... Zítra tam musíme znovu:-) Miki spletla datum, měly jsme tam už včera... Ale kurz je předběžně vybrán...

Miki musela zpět do práce. Nechala jsem se vysadit opět za školkou a šla pěšky přes lesem...
Na kraji z lesa vyběhla skupinka asi 20 funících mladých zelených mužíků ---VOJÁKŮ. Já jsem se tak lekla, až jsem se mála počůrala... Vzpomněla jsem si i na Ondru a Šimona. Ti by měli radost a přidali by se k nim... To mi řekněte, kdo by chtěl dobrovolně nosit tunový bágl, vypadat u toho jako by to bylo poslední, co dělám, a koukat na civilní osůbku (třeba jako já) jako na přízrak... Fakt jsem se jich lekla...

V lese jsem už nikoho nepotkala, jen cyklistu, který vypadal kupodivu normálně (ale definujte normálně, že?)...
Cestou jsem sbírala ostružiny a borůvky.
Doma jsem si sedla na zahradu a napsala domů(babičce, dědům, kamarádům) sms, že se mám parádně. Zavolala taťkovi, mamce a Ríšovi...

Když přijela Miki s Isaacem, zůstali jsme venku a hráli si...
Potom byl čas na mlíčko, na Night in the Garden, sprcha a postýlka, čtení pohádky.

S Miki jsme potom řešily kredit (je to nějak složité). Koupila mi kredit za 15 liber. Je fakt moc hodná!!! Ještě jsem tu neutratila ani libru a mám toto tolik!!!
Koukaly jsme i na internet na jízdy autem s profesionálem. Bude to lepší se nejdřív vyjezdit bez Isaacem a naučit se okolí...

Ok, teď už je i pro mě bedtime...

Night Night

Pápůůá

Klárka
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Alessandra Alessandra | Web | 8. září 2010 v 18:56 | Reagovat

Jéj. :-) Hezky si to tam užíváš, to teda jo.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama