Zavřete oči a představte si, že jste se přesunuli do malé vesničky poblíž Newbury, Berkshire ve Velké Británii. TAK a teď ty oči otevřete a zavřete ještě jednou a POŘÁDNĚ... A jste v PAŘÍŽI!!! Zázrak? Ne, ale asi to začnu nazývat šílenstvím brzo... Naučit se francouzsky je skoro tak nemožné, jako postarat se o ječící čtyřletá dvojčata. Světe div se, vy čtěte mé další dobrodružství tentokrát s Emily a Tomem a Pařížany na každém rohu...
Stejně si myslím, že i ten nejtvrdší oříšek se dá rozlousknout...

AUPAIR: JSEM V ANGLII....

4. září 2010 v 23:36 | Klárka |  AUPAIR: První měsíc
Čím začít?...

V pátek ráno jsme za sebou zabouchla dveřmi a jela do Českých Budějovic na vlak... Do Anglii vlakem... Ne, jen do Prahy.
Na nádraží v Praze jsem se stihla ještě potkat se Zuzkou. Byla jsem moc ráda...

mimochodem musela jsme si kupovat nadváhu... 5 kilo!!! Kufr těžký jak dělo!! Raději jsem si ho na letiště převážila, vážil necelých 27 kilo... Takže ještě dvě kila musely ke mně do příručního zavazadla... A výsledek? 24,9! Tomu se říká štěstí...

Rozloučení na letišti popisovat nemusím, že?...

Když jsem vstoupila do bezcelní zóny, byla jsem již sama... Ve frontě do letadla jsem si říkala, co mě to napdalo?...  "Klárko, Klárko, co tu děláš?..."
Hned v letadle jsem ztratila palubní lístek... (našla jsem ho, až při vystupování z letadla)...
Let byl bez problému... Seděla jsem přímo u exitu, takže bych eventuelně skákala jako druhá (né první, u okýnka seděl pán, takže on by byl první)... 
A musela jsem se v duchu smát sama sobě, protože když pilot oznámil, abychom se připoutali, že budeme přistávat, okamžitě zabouchla knížku, rychle vypila Colu a snažila jsem se nenápadně koukat z okýnka (mimochodem to, že se tu jezdí vlevo, jde vidět už z výšky z 1kilometru ). Ale potom jsem se podívala na obrazovku, kde byl celou dobu monitorován náš let: ještě pořád jsme byli nad mořem... ... 
Přistávali jsme dalších 10 minut a dalších 10 minut stáli na letišti...

Našla jsem kufr. 2 minuty jsem stála a říkala si: "Tak, teď už musím... Není cesty zpět..." A vydala jsem se směr EXIT. Celou cestu jsem se usmívala jako tatar, abych udělala dobrý dojem... Ve skutečnosti jsem měla dost smíšené pocity... "Co jim řeknu? Pane Bože, co budu dělat?" 

"Klara Stepankova"  Vidím své jméno a usmívající se pár... Okamžitě mě objali a měli velkou radost, že mě vidí... (v brožuře psali, že Angličané nejsou zrovna "vítající, objímající" typy, takže jsem byla dost překvapená v objetí jak Miki, tak Chrise - velice mile překvapená, oba byli hrozně fajn). 
Cestou "domů" se mě pořád ptali na spoustu věcí. Většinou jsem rozuměla. A když jsem nevěděla, řekli to jinak a byla vše v pořádku...

Rodinka má krásný domeček. Můj pokoj je nahoře vedle Isaacova pokojíčku. Isaac je nádherný dvouletý chlapeček. Je hrozně moc šikovný. Počítá: one, two, three, nine, ten... a jeho nejčestější slovíčko je MORE!! (většinou u jídla). Umí už i hodně barviček.
Dnes jsme byli spolu celý den. Myslím, že jsme už kamarádi.
Jinak jsme dnes jeli do Newbury. Je to opravdu moc krásné městečko. Byli jsme na hřišti, nakupovat, na obědě a potom jsme šli do knihkupectví. Miki a Chris mi koupili krásný photo slovník... A doma jsem ještě dostala nádherný žlutozelený bloček Moleskine (můj malý sen) na slovíčka...

Dnes večer mám dokonce první babysitting... Miki mi řekla, že se neprobouzí tak do půlnoci. Už se probudil dvakrát. Měla jsem vždy docela strach, co se mu stalo. Naštěstí nikdy nic:-) Objal mě, vrátila jsem mu dudlíka a spinkal dál... 

Fajn, mám toho tolik, že nevím, co dřív napsat... Snad to pro začátek stačí... Doufám, že jde vidět, že se mi tu moc líbí a jsem (zatím) spokojená.

Jinak Chris už v pondělí odlétá. Docela mě to mrzí, protože je hrozně moc fajn.

Jooo, a dnes mi přišla i moje první pošta do Anglie... Přišla mi simkarta, Handbook, a další dokumenty...

sooo.... 

Pápůůá

Klárka
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 maminka maminka | 5. září 2010 v 9:51 | Reagovat

Tak už jsem včera v noci, když jsme spolu dopovídaly, na článek nečekala. Nechala jsem si ho na ráno. Aspoň se mi líp vstávalo, protože jsem se na něj těšila :-) Všichni ti tu držíme pěsti, aby to takhle hezky pokračovalo dál.

2 Alessandra Alessandra | Web | 5. září 2010 v 14:04 | Reagovat

Jéé :-) Tak se těším na další články z Anglie!

3 Laci Laci | E-mail | 5. září 2010 v 17:18 | Reagovat

Káko jsem moc rád ,že se ti tam libí:-) škoda ,jen že jsem srab a nejsem teď taky někde v Londýně.Blýž tobě ;-)

4 Laci Laci | E-mail | 5. září 2010 v 17:19 | Reagovat

:-D Blíž sry :-D

5 Kat DeLuxe Kat DeLuxe | Web | 5. září 2010 v 17:41 | Reagovat

super ze a ti lubi! pis viac dalej a viac!! :) ja som v anglicku tiez, aj ked uz nie ako aupair :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama