Zavřete oči a představte si, že jste se přesunuli do malé vesničky poblíž Newbury, Berkshire ve Velké Británii. TAK a teď ty oči otevřete a zavřete ještě jednou a POŘÁDNĚ... A jste v PAŘÍŽI!!! Zázrak? Ne, ale asi to začnu nazývat šílenstvím brzo... Naučit se francouzsky je skoro tak nemožné, jako postarat se o ječící čtyřletá dvojčata. Světe div se, vy čtěte mé další dobrodružství tentokrát s Emily a Tomem a Pařížany na každém rohu...
Stejně si myslím, že i ten nejtvrdší oříšek se dá rozlousknout...

Září 2010

Saturday - day off

11. září 2010 v 20:03 | Klárka |  AUPAIR: První měsíc
Tákk, můj druhý den day off a užila jsem si ho naprosto parádně...

Ráno jsem vstávala v půl osmé, protože jsem jela na fotbal... Ano, na fotbal. S Isaacem a Miki do Newbury. 
Isaac tam byl poprvé, takže chudáček malý byl trošku vyděšený a moc fotbal hrát nechtěl...
Seznámila jsem se s Barrym, což je tatínek Daniela a Daniel je kamarád Isaaca. když jsem si šla pochovat Daniela, málem mi uletěl. Je o tolik lehčí než Isaac, že to není možný... Daniel má i malinkého brášku - miminko, ale nějak mi v záplavě anglických slovíček uteklo jméno. Ale je hrozně moc zlatý. Byla jsem s ním docela dlouhou dobu, protože plakal a Barry hrál fotbal s Danielem, stali se z nás kamarádi (beze jména, protože on taky určitě neví, jak se jmenuji).



Isaaca fotbal bavil jen chvíli, ale potom z hřiště utekl a vlezl si do autíčka a tím trénink pro Isaaca skončil Very funny...
nebudu hrát fotbal...


V jedenáct jsem se sešla s ostatními au-pair. S Evou a Evou. Velmi jednoduché, že??
Jely jsme do Newbury a užily si moc fajn den. Máme úplně stejné pocity... Zasmály jsme se nad stejnými zážitky, došly si na oběd, nakoupily si...
s Evou a Evou :-)


Já jsem si koupila krásné pantofle a mikinu ve Spenceru...

Potom mě vyzvedla Miki s Isaacem a šli jsme do restaurace na pozdní oběd (na můj druhý oběd)... No nemám se krásně???
Ještě jsme šli kupovat boty pro Isaaca, ale nějak jsme neuspěli...


DĚKUJI MOC ZA KOMENTÁŘE... VŠECHNY NA VÁS MOC MYSLÍM A TY, KTERÉ MÁM MOOOC RÁDA, MÁM (moooc) RÁDA!!!!(je to pochopitelný??? Né že mám ráda všechny, co mi píšou komentáře(i když taky), ale mám ráda rodinu a kamarády... Ouuu, nevím, jak to mám napsat srozumitelněji...)

K.T. , je to tu moc fajn. Rozhodně je strašně moc důležité, do jaké rodiny se dostaneš, v jakém prostředí budeš žít a tak... Lidi jsou tu strašně moc milí, že mám i chvílemi ztuhlý úsměv na tváři... Jsem strašně moc spokojená a jsem moc ráda, že jsem se rozhodla jet do Anglie... Je to strašně moc dobrá zkušenost...
Zuzi, máš co závidět... už se těším do školy, učitelka je správně střelená a najdu si další kamarády... Miki mi pořád nabízí, že sem klidně můžou přijet mí kamarádi, tak se potom můžeme domluvit a využít toho, juuu... Moc ti držím pěstičky do školy...

Jinak další fotky najde zde.

Pápůůá 

Klárka

Day Off podruhé

10. září 2010 v 21:58 | Klárka |  AUPAIR: První měsíc
článek navazuje na tento :-)

Ok, když jsem se vrátila z Newbury, sedla jsem s k notebooku a psala na blog. Potom jsem si chtěla pustit Ulici... sekala se mi každých 5 sekund na dvě sekundy... Takže jsem z toho moc neměla...

V pět přijela Miki z práce. Sedly jsme na kolo a jely se projet po okolí... Je to tu fakt nádherný!!! Blízko do Londýna, blízko do města, fajn sousedé, fajn zkrátka všechno...

Vyzvedly jsme Isaaca ze školky jeli domů. Cestou jsme se stavěli podívat na koníčky a na slepičky, které strašně smrděly...
Na zahradě jsem s Isaacem myla kola a potom začal stříkat na mě... Byla jsem celá mokrá, ale jeho to bavilo. Běhal za mnou s hadicí a já křičela: "Help, help me... Stop Isaac, please..." A Isaac pištěl a pištěl a smál se na celé kolo...

Potom jsem si volala s mamkou, Isaac přiběhl a začal "komunikovat" s námi. Posílal mé mamince pusinky a říkal Hello, hello, night, night, bye, bye... Bylo to moc pěkný...

Moc se mu nechtělo do postýlky, tak jsem za ním šla a povídala si s ním o mé zabavené panence Fanny... Půjčila jsem mu jí, když ho bolely zoubky a už mi jí nevrátil... Dal mi pusinky na dobrou noc a už z postýlky neutekl... (jsem asi dobrá au-pair...- teď jsem to zakřikla)...

Zítra jedu na fotbal (s Isaacem) a opět do Newbury, ale ne sama... Rozhodně zítra napíšu článek...


P.S. Dnes jsem si poprvé nepřipadala jako tatar... Už se začínám rozpovídávat.  Sice mluvím jako pomalu a s ééém, ale začínám a Miki mi rozumí... (a paní na zastávce mi taky rozuměla, tak co???)

Mějte se fanfárově (jak by řekli v Kouzelné školce a Šimon)

Night Night (jak mi řekl Isaac)

Páppůá (jak bych řekla já)

Klárka

Můj první DAY OFF...

10. září 2010 v 16:02 | Klárka |  AUPAIR: První měsíc
Pátek a sobota je ve znamení volna.
Ráno jsem sice vstávala brzy, ale nějak jsem si za ten týden zvykla, takže mi to ani nevadilo. Zamávala jsem Isaacovi a Miki a šla si udělat snídani.

V deset mi jen autobus. Nějak jsem neodhadla vzdálenost zastávky od domu, takže jsem čekala dvacet minut, než vůbec přijel...
Zaplatila jsem 2libry30p (což je docela drahý na to, že cesta trvá 13 minut...). Vystoupila jsem o zastávku dřív, než jsem měla (protože tam vystupovali všichni), ale vůbec mi to nevadilo, protože jsem se ocitla přímo na hlavní třídě (něco jako kdybyste v Praze  vystoupili na Příkopech)...

Koupila jsem si dobře ulítlé tričko, pár věcí do školy a do pokoje...

Šla jsem si sednout na oběd. Koupila jsem si sendvič s lososem. A noviny Ale prd jim rozumím...

Potom jsem šla prozkoumat město. Je fakt moc krásný. Našla jsem i to nádraží, kde jsem měla původně vystupovat. Chtěla jsem najít, kdy mi jede autobus zpět, ovšem se mi to nepodařilo, protože název vesnice, kde bydlím, nikde nebyl... Tak jsem se zase vrátila za tamtu zastávku a zeptala jsem se nějaké paní. Byla moc hodná a našla to se mnou...(sice název vesnice tam nebyl, ale věřila jsem jí, protože mi nic jiného nezbývalo). Člověk aby se v tom vyznal... 
Jel mi až za dvě hodiny, tak jsem se šla ještě projít...

Za dvě hodiny jsem se vrátila. Na proti zastávce je MarksAndSpencer, tak jsem tam vlezla a nestačila se divit - supermarket s potravinami... V Čechách jsme rádi za "5 regálů" a tady mají půl patra jen pro potraviny...

Nastoupila jsem do autobusu a jela domů...

Zítra bych se chtěla sejít s jinými aupair. Budu se ještě ale muset domluvit s Miki... Ale bylo by to fajn...

Pápůůá K 

Trhám rekordy!!

10. září 2010 v 15:38 | Klárka
Každý den trhám rekordy v návštěvnosti...

Jsem moc ráda a děkuji Vám...

Včera navštívilo můj blog 79 lidí!!! No není to fantastické??


Děkuji, děkuji, děkuji...

Pápůůá 

Klárka

Poprvé být "sama"...

9. září 2010 v 14:36 | Klárka |  Téma týdne
Článek na téma týdne se parádně hodí k tomu, co právě prožívám... Každý den je jiný, vše je nové, vše poprvé...

Poprvé sama sednout do letadla.
Poprvé sama letět do ciziny.
Poprvé být sama v Anglii.
Poprvé vidět svou host family.
Poprvé .... 

Nádherný den (ve škole, v lese, na zahradě)

7. září 2010 v 22:30 | Klárka |  AUPAIR: První měsíc
Dnes bylo vážně krásné počasí. Když jsme předaly s Miki isaaca ve školce paní učitelkám, šla jsem zpět domů pěšky. Bylo krásně, nikam jsem nechvátala... Na zastávce postávala skupinka studentů v uniformách (škola jim začala včera), je to fakt správné, že jsou všichni stejně oblečení...
Doma jsem si zapnula televizi a koukala se na samé kraviny, kterým jsem ani nerozuměla, takže jsem usnula. Probudil mě až pošťák (každý den chodí pošta...).
Šla jsem vařit, udělala jsem  zapečenou brokolici. Mooc dobrý... (při vaření jsem zjistila, že nemáme smetanu, takže jsem musela kouknout na internet. Bez smetany tam nic nebylo, takže jsem volala domů mamce... Poradila sýrovku, tak byla sýrovka.... Aspoň, že tě mám!!!)
Zvonil telefon! Pane Bože, čeho všeho se ještě dočkám... "Hallo???!Klára." "Hi, Klara. Miki..." OOU yes. Thanks My God... Moc ráda jsem slyšela zrovna jí...
Přijde ve tři a pojedeme do Newbury do školy a abych si připravila doklady... "Yes. Ok. Yes... Bye."
Nejdřív jsem jí nerozuměla, takže mi to řekla znovu a bylo to OK...

No škola nádherná!!!  Bude radost tam chodit. Obrovský areál, velká místa na parkování... Zítra tam musíme znovu:-) Miki spletla datum, měly jsme tam už včera... Ale kurz je předběžně vybrán...

Miki musela zpět do práce. Nechala jsem se vysadit opět za školkou a šla pěšky přes lesem...
Na kraji z lesa vyběhla skupinka asi 20 funících mladých zelených mužíků ---VOJÁKŮ. Já jsem se tak lekla, až jsem se mála počůrala... Vzpomněla jsem si i na Ondru a Šimona. Ti by měli radost a přidali by se k nim... To mi řekněte, kdo by chtěl dobrovolně nosit tunový bágl, vypadat u toho jako by to bylo poslední, co dělám, a koukat na civilní osůbku (třeba jako já) jako na přízrak... Fakt jsem se jich lekla...

V lese jsem už nikoho nepotkala, jen cyklistu, který vypadal kupodivu normálně (ale definujte normálně, že?)...
Cestou jsem sbírala ostružiny a borůvky.
Doma jsem si sedla na zahradu a napsala domů(babičce, dědům, kamarádům) sms, že se mám parádně. Zavolala taťkovi, mamce a Ríšovi...

Když přijela Miki s Isaacem, zůstali jsme venku a hráli si...
Potom byl čas na mlíčko, na Night in the Garden, sprcha a postýlka, čtení pohádky.

S Miki jsme potom řešily kredit (je to nějak složité). Koupila mi kredit za 15 liber. Je fakt moc hodná!!! Ještě jsem tu neutratila ani libru a mám toto tolik!!!
Koukaly jsme i na internet na jízdy autem s profesionálem. Bude to lepší se nejdřív vyjezdit bez Isaacem a naučit se okolí...

Ok, teď už je i pro mě bedtime...

Night Night

Pápůůá

Klárka

My brain is confused. Very confused...

6. září 2010 v 9:50 | Klárka |  AUPAIR: První měsíc
Jsem v Anglii třetím dnem a můj mozek je opravdu dost zmaten... Byla jsem na to připravena, ale že to bude tak hrozné, jsem fakt netušila. A připadám si jako naprostý tatar... Mám pocit, že nerozumím naprosto primitivním slovíčkům, které jsem se učila již na základce a patří mezi základy (např. meal, nebo warm). Ale zrovna warm je docela zajímavé, protože to není /wáárm/ ale /wwauorm/. Chris mi to vysvětlit, že to není tvrdé w, musí se vyslovovat prodlouženě... OK, takže jsem vás teď chvíli nudila, ale já tím nyní žiju, takže jsem Vám taky chtěla obohatit...

NEDĚLE

PRVNÍ DEN V AUTĚ

Byla jsem fakt dobrá!!! Na to, že se jezdí vlevo, se dá zvyknout docela rychle (pokud si na každé křižovatce říkáte DOLEVA, DOLEVA, DOLEVA...), ale na kruhové objezdy ne! To je katastrofa! Když se v Čechách řekne kruháč, není to nic složitého. Ale v Anglii to teda složité je. Proč?... Protože jsou víc jak dvouproudové a se semafory! A musí se na nich blikat... No hrůůůza... A pro benzin jsme jeli. Mamka s Ríšou by ze mne měli radost, protože jsem zastavila u stojanu parádně (ne moc blízko, ne moc daleko).
Když jsme s Chrisem přijeli domů, maloval mi kruháče na papír...


V LÁZNÍCH

Ráno jsme byli všichni v lázních. Isaac má novou vestu do vody, takže se neutopil. Je to opravdu zvláštní, protože se ničeho nebojí. Potápí se, skáče ze břehu... Pořád něco.
Z lázní jsem s Isaacem odcházela dřív. Seděli jsme v salonku a Isaac obědval. Nechtěl chleba se šunkou, takže jsem vyhrabala musli tyčinku. Potom že teda bude jísti ten chleba - haha... Rozlepil chleba, vyndal šunku, snědl šunku, zahodil chleba a tak to šlo dokola, dokud šunka nebyla.
Ale je opravdu zlatej (GOOD BOY). Nejvíc mě fakt dostává, že chce po každém jídle umývat nádobí. Má krásnou "pláštěnku", umyje nádobí, potom řekne MORE, takže se to umyté nádobí vrátí zpět do dřezu a myje se znovu...
Isaac má i vlastní dětský vysavač, Henriho. Takže chodíme do domě a vysáváme...


NA ZAHRADĚ

Dnes jsem byla i delší dobu s Isaacem venku sama. Hráli jsme football, skákali na trampolíně, chytali kobylku a pavoučky, hráli badminton... Isaac je velmi aktivní, ale na druhou stranu když něco začne dělat, téměř vždy to dokončí... Je moc šikovný.

PONDĚLÍ

Bude deset a já jsem už 3 hodiny vzhůru. To by se mi doma opravdu nestalo. 
Musela jsem vstávat v šest, protože Isaac musel jít do školky. Spinkal déle než já, protože v noci nespal. Rostou mu zoubky a musí ho to docela bolet. Měl i teplotu.
Miki odešla do práce, zůstala jsem s Isaacem sama, Chris totiž neměl čas. Asi půl hodiny jsme si hráli - stavěli puzzle, hráli na schovávanou...
Potom přišel Chris, že jedeme do školky. Tak jsme jeli. Na kole. Lesem. U školky jsme byli asi za 5 minut. Jak je školka nádherná zvenku, je nádherná uvnitř. Vítalo nás asi 20 paní učitelek. Zkrátka učitelek plná školka...
A od školky jsem jela sama zpět domů. Chris musel totiž za Miki do práce. 
doma jsem umyla nádobí a teď píšu... Večer si sem asi zase sednu a napíšu další novinky...

Pápůůá

Klárka

AUPAIR: JSEM V ANGLII....

4. září 2010 v 23:36 | Klárka |  AUPAIR: První měsíc
Čím začít?...

V pátek ráno jsme za sebou zabouchla dveřmi a jela do Českých Budějovic na vlak... Do Anglii vlakem... Ne, jen do Prahy.
Na nádraží v Praze jsem se stihla ještě potkat se Zuzkou. Byla jsem moc ráda...

mimochodem musela jsme si kupovat nadváhu... 5 kilo!!! Kufr těžký jak dělo!! Raději jsem si ho na letiště převážila, vážil necelých 27 kilo... Takže ještě dvě kila musely ke mně do příručního zavazadla... A výsledek? 24,9! Tomu se říká štěstí...

Rozloučení na letišti popisovat nemusím, že?...

Když jsem vstoupila do bezcelní zóny, byla jsem již sama... Ve frontě do letadla jsem si říkala, co mě to napdalo?...  "Klárko, Klárko, co tu děláš?..."
Hned v letadle jsem ztratila palubní lístek... (našla jsem ho, až při vystupování z letadla)...
Let byl bez problému... Seděla jsem přímo u exitu, takže bych eventuelně skákala jako druhá (né první, u okýnka seděl pán, takže on by byl první)... 
A musela jsem se v duchu smát sama sobě, protože když pilot oznámil, abychom se připoutali, že budeme přistávat, okamžitě zabouchla knížku, rychle vypila Colu a snažila jsem se nenápadně koukat z okýnka (mimochodem to, že se tu jezdí vlevo, jde vidět už z výšky z 1kilometru ). Ale potom jsem se podívala na obrazovku, kde byl celou dobu monitorován náš let: ještě pořád jsme byli nad mořem... ... 
Přistávali jsme dalších 10 minut a dalších 10 minut stáli na letišti...

Našla jsem kufr. 2 minuty jsem stála a říkala si: "Tak, teď už musím... Není cesty zpět..." A vydala jsem se směr EXIT. Celou cestu jsem se usmívala jako tatar, abych udělala dobrý dojem... Ve skutečnosti jsem měla dost smíšené pocity... "Co jim řeknu? Pane Bože, co budu dělat?" 

"Klara Stepankova"  Vidím své jméno a usmívající se pár... Okamžitě mě objali a měli velkou radost, že mě vidí... (v brožuře psali, že Angličané nejsou zrovna "vítající, objímající" typy, takže jsem byla dost překvapená v objetí jak Miki, tak Chrise - velice mile překvapená, oba byli hrozně fajn). 
Cestou "domů" se mě pořád ptali na spoustu věcí. Většinou jsem rozuměla. A když jsem nevěděla, řekli to jinak a byla vše v pořádku...

Rodinka má krásný domeček. Můj pokoj je nahoře vedle Isaacova pokojíčku. Isaac je nádherný dvouletý chlapeček. Je hrozně moc šikovný. Počítá: one, two, three, nine, ten... a jeho nejčestější slovíčko je MORE!! (většinou u jídla). Umí už i hodně barviček.
Dnes jsme byli spolu celý den. Myslím, že jsme už kamarádi.
Jinak jsme dnes jeli do Newbury. Je to opravdu moc krásné městečko. Byli jsme na hřišti, nakupovat, na obědě a potom jsme šli do knihkupectví. Miki a Chris mi koupili krásný photo slovník... A doma jsem ještě dostala nádherný žlutozelený bloček Moleskine (můj malý sen) na slovíčka...

Dnes večer mám dokonce první babysitting... Miki mi řekla, že se neprobouzí tak do půlnoci. Už se probudil dvakrát. Měla jsem vždy docela strach, co se mu stalo. Naštěstí nikdy nic:-) Objal mě, vrátila jsem mu dudlíka a spinkal dál... 

Fajn, mám toho tolik, že nevím, co dřív napsat... Snad to pro začátek stačí... Doufám, že jde vidět, že se mi tu moc líbí a jsem (zatím) spokojená.

Jinak Chris už v pondělí odlétá. Docela mě to mrzí, protože je hrozně moc fajn.

Jooo, a dnes mi přišla i moje první pošta do Anglie... Přišla mi simkarta, Handbook, a další dokumenty...

sooo.... 

Pápůůá

Klárka

AUPAIR: Zabaleno.

2. září 2010 v 11:18 | Klárka |  AUPAIR
Tak už mám zabaleno. V rámci možností A kolik má kufr kil? Zatím 20, takže si stejně budu muset zaplatit nadváhu... 
Ale v mém pokoji to vypadá jako po výbuchu... A jestli něco nezapomenu, bude to zázrak.
Tak musím sem jít dobalit...

Páppůá Klárka