Zavřete oči a představte si, že jste se přesunuli do malé vesničky poblíž Newbury, Berkshire ve Velké Británii. TAK a teď ty oči otevřete a zavřete ještě jednou a POŘÁDNĚ... A jste v PAŘÍŽI!!! Zázrak? Ne, ale asi to začnu nazývat šílenstvím brzo... Naučit se francouzsky je skoro tak nemožné, jako postarat se o ječící čtyřletá dvojčata. Světe div se, vy čtěte mé další dobrodružství tentokrát s Emily a Tomem a Pařížany na každém rohu...
Stejně si myslím, že i ten nejtvrdší oříšek se dá rozlousknout...

Srpen 2010

Identická se mnou

30. srpna 2010 v 9:41 | Klárka |  Téma týdne

Text této písničky se mi moc líbí... A prý se ke mě moc hodí...


AUPAIR: Ve zkratce

24. srpna 2010 v 17:22 | Klárka |  AUPAIR
A hlavně pro Figurku. Paní učitelko, doufám, že Vám nevadí, že jsem napsala "Figurka", ale u nás ve třídě se Vám jinak neřeklo... A je to moc roztomilý....

Proč Anglie?

Protože na internetových stránkách americké agentury nejsou v nabídce české aupair. Bylo mi to divné. Za celý měsíc mi přišla jen jedna nabídka, takže jsem tam napsala mail, proč to tak je, že se mi to nelíbí a tak...  Místo odpovědi mi přišla nabídka (docela mne to mrzelo, přišlo mi to docela nefér vůči ostatním aupair). To bylo v den, kdy jsem poslala přihlášku do Anglie. Takže jsem nevěděla, co mám dělat.
Americká maminka mě přesvědčila, abych si s ní promluvila a že budu mít jasno...
Takže mi druhý den volala. Její holčička je postižená, chodí na logopedii a maminka tak potřebuje někoho, kdo mluví dobře, bez chyb a holčičce bude pomáhat.
Což já nejsem. Jedu tam přece hlavně kvůli tomu, abych se jí naučila a neměla problém...
Takže se to "vyjasnilo"... S americkou agenturou jsme se domluvili na ukončení, smazali mi profil, který sice "nebyl vidět"...

Mezitím jsem měla 7 nabídek z Anglie. Fakt neskutečné. S pánem, který mi rodiny hledal, je komunikace naprosto bezproblémová, snaží se vyhovět...

A výsledek? Jedu do rodiny k dvouletému Isaacovi. Maminka je strašně moc sympatická. Mluvila jsem s ní sice jen po telefonu a viděla na fotce, ale vypadá opravdu mile. A chlapeček je opravdu moc roztomilý. Tatínka víceméně neznám. Vím jen, že jede na půl roku na misi. Je voják. Takže budu s maminkou a chlapečkem sama doma.
Bydlí hodinu a půl od Londýna. Bydlet budu v malém městečku kousek od Newbury.

Teď si hledám školu. Protože kurzy v Newbury College mi přijdou docela drahé a abych pravdu řekla, nevyznám se v nich.  Pokud se chcete podívat na jejich školní stránky, najdete je zde.
Zatím jsem si našla kurzy zadarmo, ale nejsou ve městě a musela bych dojíždět, takže se musím hlavně domluvit s rodinou.

Odlétám v pátek 3.

Snad je to dost informací, abyste byla v obraze.

P.S. Děkuji za vzkaz, udělal mi radost.

Klárka

AUPAIR: Neuvědomuji si, že je to pravda...

23. srpna 2010 v 22:28 | Klárka |  AUPAIR
Je to zvláštní... 

ještě nedávno jsem měla jet to USA. Většina lidí si to stále myslí. Já jsem o tom byla přesvědčená 9 měsíců.

A teď? Znám adresu (ne americkou), znám rodinu (ne americkou), mám letenku (ne to Ameriky).
A můj názor? Jsem "happy". Nebudu přes půl světa ve velkém světě. Budu v Evropě. V Anglii. Hodinu a půl od Londýna.
Je mi ta myšlenka sympatičtější. Anglii. Upršená, romantická Anglie... a já...

A můžete přiletět na otočku. Je to totiž blízko. No není to parádní?...

Hledám si školu.

Přemýšlím o rodince.

Málo o sobě.

Málo o životě.

A jak zabalím věci na rok do jednoho kufru, abych nepřekročila 20 kilo?! 

...

Možná si to ještě neuvědomuji zcela pořádně. Že jedu na rok? Vážně?... Kdy se ale dostaví ten okamžik stýskání? Uvědomění si toho, že opravdu jedu pryč. Kdy? Nebo jsem natolik sobecká, že vidím jen můj život v UK a nic okolo? To ale nechci... Tak kdy se mi bude stýskat?  Kdy nebudu chtít odjet?...



AUPAIR: Co vše si musíte zařídit?!

21. srpna 2010 v 12:22 | Klárka |  AUPAIR
Tak a je tu další článek pro ty z vás, kteří se chtějí vydat do zahraničí jako au-pair.
Navazuje na článek, ve kterém jsem Vám napsala podmínky a požadavky. Najdete ho zde.

(nebudu se již zmiňovat o výpisu z rejstříku trestů, ani o lékařském potvrzení - je to v předchozím článku, odkaz nahoře)

Nejdříve si zkontrolujte platnosti Vašich průkazů totožnosti. Pokud jedete do Anglie, postačí Vám jen občanka či pas. To by měla platit i do ostatních zemí EU.
Jestliže se chystáte do USA, musíte mít oba dva doklady.

Musíte zajít do Vaší zdravotní pojišťovny. Jestliže jedete po maturitě, statut studenta Vám končí k 31. srpna, to znamená, že od 1. září byste si museli platit sami zdravotní a to vychází okolo 1800 Kč měsíčně. Takže se musíte odhlásit a sjednat cestovní pojištění, které Vám bude platit jen v zahraničí. Cestovní pojištění stojí u každé pojišťovny různě. Já jsem zaplatila 4400Kč u VZP (jen léčebné výlohy). Vychází to asi nejlevněji.

Pokud máte úrazové pojištění, odhlašovat si ho nemusíte. Ale jestliže se Vám v zahraničí něco stane, ponechte si hlavně všechny zprávy od lékaře, volně je budete muset přeložit do češtiny a dát vašemu lékaři v České republice a ten vyhodnotí Váš úraz podle českých tabulek.

To samé se týká i pojistky na blbost. Též platí i zahraničí.

Potom Vám doporučuji, abyste sepsali plnou moc s mamkou či taťkou, kterou Vám potvrdí na matrice. Nikdy nevíte, kdy Vám plná moc bude hodit, že?
Když už tam budete, nechte si i potvrdit rodný list a maturitní vysvědčení.
Jedno razítko stojí 30Kč, ale může se to samozřejmě lišit.

Dojděte si i do banky i s jedním rodičů a určete ho jako náhradního správce Vašeho účtu. není to zas až tak potřeba, ale opět nevíte...

Zkontrolujte si na úřadě, zda Vám funguje elektronický pas.

Pokud budete v zahraničí řídit, musíte mít evropský řidičák. Rodina by po Vás mohla chtít i potvrzení o tom, že jste neměli žádnou nehodu a pojistnou událost. Kvůli to mu budete potřebovat výpis z evidenční karty řidiče. Pokud si jdete pro tento výpis poprvé, platit nebudete (neměli byste...)

A pořiďte si pasové fotografie, protože v Anglii jsou prý drahé. 

Na pracovní a sociální úřad chodit nemusíte (jestliže jedete po škole). 

A nezapomeňte na letenku... :-)

Páppůá Klárka

ornitofobie

21. srpna 2010 v 0:37 | Klárka |  Téma týdne
Tento článek už zas tak originální není, jen přidávám mojí fobii... Zde je jinak odkaz na můj první článek na téma týdne STRACH "Strach za volantem".

arachnofobie
akrofobie
klaustrofobie
zoofobie
ataxofobie
atd...

Existuje hodně fobií... Stačí se podívat na wikipedii a přečíst si tento článek o fobiích.
I já mám fobii. Ornitofobii. Z čeho to vlastně mám strach? Z ptáků. Přiznávám, je to docela blbá fobie. A ani nevím, jak jsem k ní přišla... Možná jí mám i vsugerovanou, protože opravdu nemám žádně opodstatnění. 

A je to hodně nepříjemné a někdy i trapné:

- lidi na mě koukají divně, když se krčím, když musím projít okolo holuba
- lekám se poměrně často
- nikdy se nepodívám do Benátek
- zkrátka a nedobře: ptáci u mě nemají šanci a já u nich

Proto chápu všechny z vás, kteří máte nějakou fobii, např. z chůze, ze spánku, z jídla, z polykání, z arašídového másla, z vlasů a chlupů, z nemotornosti... (zveřejnila jsem jen ty méně známe...)

Máte někdo fobii z chůze? Vysvětlete mi, prosím, jak tedy praktikujete přesuny? Vozíkem?
A z polykání? Co potom děláte?

Čeho se bojíte vy?



Strach za volantem

20. srpna 2010 v 16:09 | Klárka |  Téma týdne
Na začátku týdne jsem měla představu o článku na téma týdne zcela jinou, než mám teď, úvahovou. Takže to zkombinuji: vlastní zážitek a zároveň úvaha.

Vůbec jsem si nechtěla dělat řidičský průkaz. Nebála jsem se toho, že bych špatně řídila, či bych to neuměla. Bála jsem se řidičů. A stále se jich bojím.
Proč někteří předjíždějí v nepřehledných úsecích? Proč jsou tak bezohlední? Co si o sobě k čertu myslí?
Když o nich přemýšlím, nezvala bych je všelijak, jen ne řidiči.

Už několikrát se mi stalo to, že v naprosto nepřehledném úseku,  který je označen i těmi cedulemi, které hlásají: ÚSEK ČASTÝCH NEHOD", se proti mně objevilo auto.

Vzpomínám si na nepříjemný zážitek: Jela jsem na závody, ráno, byla mlha, nebylo vidět na 10metrů. A najednou proti mě vyjelo auto. Přísahám, ten obličej bych poznala i teď. Blondýna, spolujezdec, vzadu děti.

Tento týden jsme jeli do Lince do Ikei. Řídila jsem já. Ovšem jsem nedojela. Musela jsem vystoupit a přenechat řízení mamce. Proč? Několikrát za cestu se proti nám vyřítilo auto. A já jsem se prostě dál bála jet. Vzdala jsem to.

Řidiči, pokud se tak chováte, jste naprostí tataři, ignoranti, a já vím, co ještě všechno... Zkrátka jděte se všichni bodnout. Nemám Vás ráda, nenávidím Vás. Měli byste se nad sebou zamyslet!

BOJÍM SE VÁS!




AUPAIR: Vstupenka do nového stylu mého života

20. srpna 2010 v 14:11 | Klárka |  AUPAIR
Mám letenku. Nebo se dá i říct: VSTUPENKA DO NOVÉHO "STYLU" MÉHO ŽIVOTA. Odlétám 3. září...
Dřív nemůžu. Rodina je totiž na dovolené a 30. (jak mě tam chtějí) je o 2tisíce dražší letenka, tak jsme se domluvili na pátek.
Moc se těším.
Zrovna dnes jsem si říkala, že ty prázdniny jsou proklatě dlouhé. Jsem doma od 3.června a tím, jak jsem byla zvyklá žít "ve shonu", nemám pořádně co dělat.
Jasně, že si hlavně zařizuji věci ohledně odjezdu do UK, ale to je jen jedna věc... Asi většina z Vás mě nechápe... Jinak už bych měla mít vše vyřízené..

Pápůůá Klárka

P.S. připravuji pro Vás další článek. Bude se týkat toho, co vše si musíte před odjezdem oběhat, abyste měli vše v pořádku.
Sice si to přečtete na hodně stránkách, ale já to napíšu, doufám, jasně bez zbytečné omáčky.
A jen pro au-pair.

Ranní budík za oknem

20. srpna 2010 v 13:52 | Klárka
Dnes jsem se probudila šokem. Nebo spíš: byla jsem probuzená šokem.
Za oknem (bydlíme v 7.patře) se mi houpal chlap. Nebyl to ale oběšenec ... Po chvilince jsem si uvědomila, že nám opravují panelák, takže jsem se zakuklila, aby mě neviděl, a do kuchyně jsem poslala SOS zprávu. Přiběhla mamka a začala se mi smát... Haha. Fakt vtipný... Chci spát a za oknem se houpe na laně chlápek... Ve chvíli když visel zrovna mimo má okna, mamka řekla: "Teď, teď tě nevidí, honem!" Jenže já jsem nebyla schopná rychlého pohybu, takže jsem se opět jen přikryla a smála jsem se sama sobě ve svém "bungru". No bylo mi vedro neskutečný... Maminka moje zlatá mi alespoň zatáhla žaluzie. Takže jsem byla skoro "neviditelnou"... Za chvíli se ozval vrzající zvuk. Hahá, spouštěl se dolů. K sousedovi Pepovi. Vylezla jsem z postele a běžela na snídani. Co kdyby se zase vrátil, že?!! 

Nevrátil...

AUPAIR: Podepsaná smlouva

16. srpna 2010 v 21:50 | Klárka |  AUPAIR
Ahoj všichni, kteří sledujete mojí cestu ke splnění snu,

konečně mi přišel zvací dopis od rodiny, ke které bych měla jet, a smlouva od agentury, kterou jsem samozřejmě podepsala...

A dnes jsem koupila i  první dárečky pro malého Isaaca. Vybrala jsem krásného maňáska KOZLÍKA na prstíček a moje maminka vybrala nádhernou hadrovou loutku OVEČKU.
Vůbec ale nevím, co mám koupit taťkovi Chrisovi. Kdybyste měli nápad, tak sem s ním, prosímmm....
S mamkou ještě budeme dělat domácí marmelády...

Předběžný odlet vypadá na neděli 29. 

AUPAIR: Vyjednávání

12. srpna 2010 v 10:54 | Klárka |  AUPAIR
Ták. Včera rozhovor dopadl velmi dobře. Maminka je úžasná. Hlavně jsme si povídaly o chlapečkovi. 
Dneska mi volal pán z agentury BritJob. Rodina se pro mne rozhodla (nechci psát, že o mne říkali, že jsem úžasná). Chtějí mne jako svou au-pair. 

Rodina si přeje, abych přijela kolem 30. srpna.

Dneska mi pošlou další dopis. Jsem zvědavá, co  mi tam napíšou...

Špíco! Děkuji Ti za komentáře. Kdy se uvidíme? Do ČB můžu víceméně kdykoli, záleží to ne tobě a tvé práci...

Pápůůá Klárka