Zavřete oči a představte si, že jste se přesunuli do malé vesničky poblíž Newbury, Berkshire ve Velké Británii. TAK a teď ty oči otevřete a zavřete ještě jednou a POŘÁDNĚ... A jste v PAŘÍŽI!!! Zázrak? Ne, ale asi to začnu nazývat šílenstvím brzo... Naučit se francouzsky je skoro tak nemožné, jako postarat se o ječící čtyřletá dvojčata. Světe div se, vy čtěte mé další dobrodružství tentokrát s Emily a Tomem a Pařížany na každém rohu...
Stejně si myslím, že i ten nejtvrdší oříšek se dá rozlousknout...

Pro Šimona

3. července 2010 v 13:26 | Klárka
Ahoj Šimone,

ještě včera jsem věděla naprosto přesně, co Ti sem napíšu. Po přečtení emailu od Marti nevím. 
Dneska máš narozeniny, rozhodla jsem se, že Ti popřeju touto cestou a je jen na Ondrovi, zda Ti pošle odkaz na tento blog či ne...
Jesli jsi četl moji odpověď, tak víš, že se na tebe nezlobím. Rozhodla jsem se tak, protože mi to přišlo správné. Správné v totu chvíli. Pro lásku je vždy něco potřeba obětovat. 
Ten večer, co jsi mi napsal, že se s Tebou Martina rozešla kvůli mě, tak jsem byla z toho překvapená. Proč? A hlavně proč jsi mi to napsal tak, jak jsi mi to psal? Přišlo mi, že si to taky myslíš a že je vše nakonec moje chyba... Nenechala jsem Tě v tom. Psala jsem si s tebou a "utěšovala Tě", že to bude dobrý. Nevím, jestli jsi mi věřil nebo ne, ale já jsem byla o tom přesvědčená... Už tehdy jsem věděla, že jestli budu mít pravdu, tak omezíme naše kamarádství, i když to už víc snad nešlo...
Ve čtvrtek jsem se měli sejít. To se ale nestalo, protože den předem mi přišla sms od Tebe, zda bychom to nemohli přeložit?... (Šimi, je to úplně jasné, že ji miluješ, ale jsi ochotný se přestat kamarádit s každou holkou ve Tvém okolí?...)  Aha, pomyslela jsem si... Nejdřív mě mrzelo to, že jsi mi nedal vědět, jak to s vámi dopadlo. Usoudila jsem, že jste opět spolu. Potom jsem byla naštvaná a zárověň smutná, že se neuvidíme. Odepsala jsem ti: "Přelož to." Krátce, jasně. Vše jsem nachala na tobě. Ve čtvrtek jsem ti poslala sms, ve které stálo to, co tam stálo...
Mrzí mě to strašně moc, ale jinak jsem fakt nemohla. Stejně za poslední měsíce jsme spolu mluvili jen na těch závodech asi tak 30 minut, asi deset minut ve škole a 10 minut na tréninku... Nějaký čas jsme vlastně spolu strávili ve studovně... A nebavili jsme se o věcech jako dřív, ale pořád jsme něco řešili...
Doufám, že mě chápeš, proč si dál s tebou nechi psát, nechi se s tebou vídat... Nechci je ale špatné slovo, spíš se hodí nemužu.
Jsem ráda, že jsi mi neodpověděl, protože bych si stejně stála za svým a ještě bychom se pravděpodobně pohádali spolu, což jsem nechtěla. Můžeme tedy říkat, že jsme se "rozešli" v dobrém.
Snad to celé chápeš.
Přeju si, abyste konečně, Ty a Martina, nic neřešili. A hlavně neřešili mne, protože na mně opravdu není nic k řešení. A hlavně Vám opravdu za to nestojím, abyste se kvůli mě rozcházeli a sváděli to mne...

Šimi, není dne, kdybych si na Tebe nevzpomněla. Co asi děláš? Je vše v pořádku? Co plánuješ na prázdniny? 
Tolik otázek mám, ale položit Ti je nemůžu...

Řeším to celé s Ondrou, který mi hodně pomohl, protože on může...

K dnešním narozeninám Ti přeji vše, co si přeješ Ty. Ať je to cokoli... A abys zůstal Šimonem za všech okolností... Byl šťastný a užíval sis každé chvíle naplno.

A chci, abys věděl, že Tě mám moc ráda a vždy budeš pro mne dobrým kamarádem...


Klárka
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama