Zavřete oči a představte si, že jste se přesunuli do malé vesničky poblíž Newbury, Berkshire ve Velké Británii. TAK a teď ty oči otevřete a zavřete ještě jednou a POŘÁDNĚ... A jste v PAŘÍŽI!!! Zázrak? Ne, ale asi to začnu nazývat šílenstvím brzo... Naučit se francouzsky je skoro tak nemožné, jako postarat se o ječící čtyřletá dvojčata. Světe div se, vy čtěte mé další dobrodružství tentokrát s Emily a Tomem a Pařížany na každém rohu...
Stejně si myslím, že i ten nejtvrdší oříšek se dá rozlousknout...

Jsem tam a výlet s Viktorkou

22. června 2010 v 12:03 | Klárka
Tak si představte, že mi přišlo potvrzení z americké agentury, že jsem již k mání... To znamená, že každým dnem můžu čekat telefon z USA z rodiny, které se budu líbit... Měla bych si připravit otázky... Ty bláho. Pořád nemůžu uvěřit, že jsem to dotáhla tak daleko...


Dneska mi přišlo tričko. Je pěkné a naštěstí padne...


A našla jsem web jedné au pairky, která je již v Americe rok a půl. A strašně moc si to užívá. Má na starosti jen jednu třináctiletou holku, která nic nepotřebuje, takže má spoustu času... Její povinností je jen uklízení, což mě docela překvapilo, protože americké au pairky neuklízí... Ale co by tam jiného měla dělat... Takže čtu a čtu a čtu...



Minulý čtvrtek jsem měla na starosti Viktorku. Je to moje zlatíčko. Ráno jsem jí vyzvedla a jely jsme do Budějovic. Autobus byl dost narvaný, takže mi seděla na klíně. Zpívaly jsme si, četly jsme si knížku, kterou jsem s sebou táhla, aby se Vikule nenudila. Po vystoupení jsem měla úplně dřevěné nohy. Viky potřebovala akutně na záchod, který samozřejmě nikde nebyl, protože jsme vystupovaly U Soudu. Takže jsme musely za keř. Naštěstí to Vikulka zvládla, a tak jsme se mohly vydat na trh na Piaristickém náměstí. Cestou jsme závodily, zpívaly, počítaly. Na trhu Viktorku nejvíce nadchly králíčci. Byli opravdu roztomilí. Pán Viktorce dokonce dovolil, aby si jednoho pochovala, takže byla nadšená a začalo přemlouvání, abych jí ho koupila. Z mé strany přesvědčování, že králíčka opravdu koupit nemůžeme, protože bychom nevěděly co s ním a že na něj určitě nemám peníze. Asi po patnácti minutách jsme opouštěly králíčky a šly si koupit meruňky k svačině, kterou jsme snědly v piaristické zahradě.
Potom jsme šly na hudební hřiště, kde se Viktorka dostatečně vyřádila a já s ní. Vyhládlo nám, tak jsme vyrazily  na oběd. Cestou se stavěly v obchůdky, kde jsme nakoupily placky. Viktorka si vybrala krásnou kytičkovanou. Hned jsem ji jí připnula na bundičku. Fešanda. Jednu vybrala i Aličce. 
Obědvaly jsme ve Spirále. Viky většinu času byla v dětském koutečku a ostatními dětmi. 
Po obědě jsme víceméně utíkaly na autobus, cestou jsme stihly namalovat cihlu. Teda malovala Viktorka - duhu všech barviček, kytičky, krtinu, stonožku, samozřejmě mráček a sluníčko. Krásnééé... 
Potom jsme se musely stavět na hranolky a autobus jsme stihly jen taktak...
Jely jsme do Krumlova, kde, jak jsem se mylně domnívala, měly být slavnosti. Nebyly, takže jsem rychle vymyslela jiný program. Šly jsme do velikého hračkářství, kde si všichni mohou vyzkoušet všechny hračky. A to bylo něco pro Viktorku. Potom jsme se přesunuly do obchodu vedle, kde byly loutky. Viktorka hrála divadlo.
Dále jsme navštívily obchod se samými medvědy. Byl tam i veliký medvěd, do kterého jsme mohly strčit hlavu a ruce a vyfotit se. Když jsem byla na řadě já. Viktorka spustila říkanku: "Medvěde, medvěde! Polívka ti nejede. Kdyby tu byl med, slupl bys ho hned!" Viktorčin pohotový humor miluji.
Musely jsme si koupit i trdelník. 
Hrály jsme se na prodavačku, kdy jsme si kupovala nějaké kamínky. 
Potom Vikule vymyslela hru na mámu a dítě. To jí vydrželo asi 30 metrů, kdy hru ukončila se slovy: "Táák a teď víš, jaké to je se starat o dítě."  Po celém dnu starání se o ní, mě to docela rozesmálo. No jo, Viktorka je prostě zlatíčko.
Když jsme dorazily k nám domů, myslela jsem, že si na chvíli odpočineme. Pustila jsem nám pohádky v televizi a šly jsme "spinkat". Háhá. Vikule se ke spaní vůbec neměla. 
Spinkání se tedy nekonalo.
Tak jsme začaly vyrábět loutky na prstíky z barevného papíru. To Viktorku bavilo asi jen dvě loutky, ale chtěla, abych vyrobila další. Nakonec měla Viktorka na prstíčkách vodníka, prince, princeznu a pána.
Před šestou jsme se vydaly domů. Viktorce se vůbec nechtělo. Ale měly jsme tam být v šest, takže už tak jdeme pozdě.
Cestou jsme opět skákaly, zpívaly a říkaly si nejrůznější říkanky.
Ve čtvrt na sedm jsme dorazily k Viktorce domů. 
Bohužel jsem jí musela předat jen mezi dveřmi a utíkat domů, protože mě čekala večeře.
Byl to fajn den a doufám, že se Viktorce taky líbil. 
(pár foteček je v galerii)

Pápůůá
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama