Zavřete oči a představte si, že jste se přesunuli do malé vesničky poblíž Newbury, Berkshire ve Velké Británii. TAK a teď ty oči otevřete a zavřete ještě jednou a POŘÁDNĚ... A jste v PAŘÍŽI!!! Zázrak? Ne, ale asi to začnu nazývat šílenstvím brzo... Naučit se francouzsky je skoro tak nemožné, jako postarat se o ječící čtyřletá dvojčata. Světe div se, vy čtěte mé další dobrodružství tentokrát s Emily a Tomem a Pařížany na každém rohu...
Stejně si myslím, že i ten nejtvrdší oříšek se dá rozlousknout...

Článek pro Ondru... (a pro všechny ostatní)

27. června 2010 v 23:33 | Klárka
Na vysvětlenou: Ondra je můj úžasný, zlatý kamarád, které ho mám moc ráda a abych Vám přiblížila jeho povahu, právě u této věty se usmíval od ucha k uchu a říkal si:"Já tebe taky, Klárko."A já doufám, že to opravdu říkal... Zkrátka a dobře, je to moje sluníčko...

Takže, Ondro, slíbila jsem Ti, že Ti napíšu článek o tom, jak jsem za tebou vyjela do Budějovic. Už bylo na čase, viď. Pěkně dlouho jsme na sebe neměli čas a na tréninku jsem se musela věnovat dětem a ne tobě. Ještě jednou se ti omlouvám, ale opravdu jsem nemohla.

Když jsem vystoupila z vlaku, otřela jsem si poslední slzičky (jen ty víš proč) a utíkala jsem z nástupiště. Už v chodbě jsem tě viděla z dálky. Tebe opravdu nejde přehlédnout. Vysoký, bloňďatá hlava. Usmívala jsem se na tebe (připadala jsem si jako vysmátý debílek, všichni na mě koukali a mysleli, že se usmívám na ně...  "Nene, já se směju na Ondru."...), ty ses mračil, ale jakmile jsi mě zahlédl, usmíval ses taky. Trošku jsem si oddychla. Tu malou chvíli jsme se bála, že máš špatnou náladu. 
Naše typické obětí... Tolik se mi po něm stýská... Nevím, jestli si to uvědomuješ, ale máme takové menší rituály. Jsme dokonale sehraní a víme, co jeden chce říct či udělat. Víš to?? Jsem za to ráda, je to vzácné v dnešní době...
Potom jsem ti vrazila balík a šli na poštu. Cestou jsme stihli rozebrat tolik věcí... Je parádní, že se s tebou mohu bavit o čemkoli a kdykoli... Jen jsem se musela smát, jak se pozoruješ ve výlohách... Jéžíši, Ondro, kdyby Ti to někdy, nedej Bože, neslušelo, určitě bych Ti to řekla, né? Tak příště, až někam půjdeme, budu Tvé zrcadlo, ju?? (Neber si to hlavně osobně... Opravdu Ti to slušelo...)
Na poště jsem byla ráda, že Tě tam mám... (o balíku do Nigéria zcela určitě napíšu samostatný článek, protože to dopadlo katastroficky!!!!)
Potom jsme si zašli do italské cukrárny. Mňaminky mňam...
Dále návštěva Mercury... Stejně je zajímavé, že se nám celou dobu nezastavila pusa, buď ty nebo já, jsme pořád něco vyprávěli, řešili a podobně...
Čas s tebou utekl jako voda v řece... Je to dobře? Hmmm, přemýšlím. Asi ano, protože kdyby ne, tak by to znamenalo, že se spolu nudíme a to my nikdy, že?
Opět typické rozloučení a upalování na vlak... Kdybych věděla, co mě čeká, zůstala bych ještě s Tebou. Vlak byl samozřejmě motoráček, měli jsme zpoždění 20 minut, bylo tak narváno, že lidi museli stát v uličce, vlak byl přetížený, takže jsme jeli rychlostí výletního vláčku v zoo... Cesta do Kaplice trvala jednu a půl hodiny, nesměj se mi, se mnou ve vagonu jela škola z Frymburka. Děti chytré jako rádio, mlátily se a sprostě si nadávaly... Sakra, kde mají paní učitelku, v duchu jsem přemýšlela. Tak jsem se toho ujala já, neustále mlácená batohem roztomilé holčičky. Holčičce jsem vysvětlila, že pojedou ještě hodně dlouho, takže si batůžek může sundat, potom jsem si "promluvila" s nejstarší holkou, které svítily oči a která očividně "vedla" partů neposedů, děti se trošku zastyděly a byl klid. Dokud nazačaly hrát hru (což byl můj nápad místo zlobení). Hra byla o tom, že soutežící neustále říkali stejné slabiky, jen se měnila písmena. No to jsme to dala, Ondro!!! Za 10 minut jsem už to uměla taky. Nechtěně, spíš vnuceně... A holky pořád po mně pokukovaly a byly na sebe pyšné, že dokážou nezlobit. Vyhrála to sluchátka a moje oblíbené písničky. Přiznávám, vzdala jsem se...
Ondro, nesměj se mi. Říkej mi chudinko moje malá...
Ani nevíš, jak ráda jsem vystoupila z vlaku... Ostatně na nástupišti se oddechli všichni cestující...

(a já se mám stát au-pairkou??!!!)

Na závěr mého článku pro Tebe, bych Ti chtěla hrozně moc poděkovat za krásné odpoledne a hlavně za to, že tě mám...
Mám tě moc ráda... Ale ty to stejně víš...

P.S. Musíme vymyslet to focení...

Pusuje tě, pápůůá K. 
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Tynussh Tynussh | Web | 27. června 2010 v 23:48 | Reagovat

Moc hezkej blog ;))

2 ondrášek ondrášek | 28. června 2010 v 19:45 | Reagovat

zlatí to víš že jsem se smál a říkal jsem si to akorád jsem si říkal že tě mám ještě radši...těch rituálů jsem si už taky párkrát všiml. moc krásnej den to byl asi tě nepustim do ameriky co já tu bez tebe budu dělat?? :-(

3 Klára Klára | Web | 28. června 2010 v 20:49 | Reagovat

[2]: Vždyť tu máš Monču, kamarády...

4 ondrášek ondrášek | 28. června 2010 v 21:36 | Reagovat

klárko monča toe osudová lásko prostě láska s velkým L jenže ty jsi jen jedna moe nejlepší kamarádka :-(

5 Peterreuse Peterreuse | E-mail | Web | 25. srpna 2017 v 21:37 | Reagovat

“Adoro viaggiare in Segway”. Il modo migliore per cadere in amore con Verona in nessun tempo!
Quando si dispone di un breve tempo a coprire una citta, questo e un ottimo modo per farlo. Mi e piaciuto molto il nostro tour e guida. L'audio e stato un po' difficile, ma la guida li ha tenuti lavorando. Quando il suo caldo, questo e un ottimo modo per andare in giro e stare un po' fredda. Verona e una citta facile accesso per segway intorno. Abbiamo visto tutti i principali siti e ci hanno dato una buona sensazione per il layout della citta. Siamo stati in grado di tornare a pochi posti il giorno successivo per un po' di tempo.

https://www.regiondo.it/segway-historic-tour-in-verona

<b>Book Now</b> ''' http://segwayverona.com/

https://eu5.bookingkit.de/onPage/detail?e=2202759fc95947e409b3435a7ae87161&preview=true&lang=it

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama